Škoch je v roli hlavního vokalisty prostě nevýrazný, což se přímo projevuje například v duetu s Barborou Polákovou, která jej v písni nazvané Haedka hravě přezpívá.
Vzhledem k předloňskému rozjitřenému rozchodu s oběma bratry Škochovými to srovnání možná způsobí zlou krev, ale je na místě. Michal Malátný totiž také není nejlepší zpěvák na světě, ale je na první dobrou jasně rozpoznatelný. V každé, třeba i slabší písni.
Ondra Škoch (Chinaski) a jeho kytarové sólo
Škochova deska přitom trpí opačným problémem. Povedené muziky na ní najdete dostatek. Skladba Dál je perfektně vyprodukovaná pomalá rocková pecka, výborně zní i Panika – stejný žánr, jen rozjetější s dechovou sekcí. Na koncertech to může být neskutečně zábavné. Vyloženě muzikantský bonbonek nese instrumentálka Sólo pro Valmonta.
Píseň Vím zase svou hravostí lavíruje mezi hudbou pro děti a klasickým lovesongem, potěší všechny generace. Milým partem ji doplňuje dechař David Eben a nedá se ubránit představě, že by ji odzpíval jeho bratr Marek. To by bylo!
Oproti tomu druhá instrumentálka Pro Anežku překračuje pomyslnou hranici mezi zábavou a uměním do teritoria, ze kterého si běžný posluchač mnohé neodnese.
Řekni napořádOndra Škoch |
Texty, které napsala Škochova manželka Alice, nejsou až na výjimky rušivé. Tou výjimkou je otřesné rýmování typu „odhazuju vzpomínky jak cibule slupku / a na to si dám ještě jednu vodku“ v závěrečném songu Tři slova. Což je škoda, protože jako tečka za deskou je to poněkud zbytečné.
Ondra Škoch předvádí, že má potenciál. Umí napsat a nahrát povedené písničky, kterým chybí pouze jasnější tvář. Ten potenciál se sice albu Řekni napořád nepodařilo úplně naplnit, ale do budoucna tu šance je.
