Cena za rok 1939 nakonec udělena nebyla, protože již vypukla druhá světová válka a i těm nejméně chápavým bylo naprosto jasné, že „nobelovka“ by byla nepatřičná. Mnichovská dohoda z 30. září 1938 přitom měla rozsáhlému konfliktu zabránit.
Beneše v listopadu 1938 nominovalo několik britských poslanců, mezi nimi i Winston Churchill. Ten později jako Chamberlainův nástupce hostil v Londýně Benešovu exilovou vládu.
Beneše navrhla také mexická poslanecká sněmovna, americký profesor mezinárodního práva Quincy Wright a belgický pacifista Henri Marie La Fontaine, který cenu sám dostal v roce 1913.
Všechny k nominaci motivovala Benešova podpora míru a mezinárodního práva, kterou se jako československý ministr zahraničí vyznačoval ve Společnosti národů a později ve funkci československého prezidenta. Toto zdůvodnění uvádí archiv Výboru pro Nobelovu cenu míru v Oslu.
V komentáři výbor poznamenává, že Beneš v roce 1938 „musel kapitulovat“ před německým ultimátem a Československo ztratilo Sudety. V očích nezanedbatelné části světové veřejnosti tak Beneš během mnichovské krize přinesl oběť v zájmu míru pro ostatní národy.
Deset nominací si vysloužil i Chamberlain, který vydával Mnichovskou dohodu za záchranu míru. Navrhli jej mimo jiné politici z Francie, Belgie, Švédska i Británie.
DOKUMENT: Přečtěte si text mnichovské dohody podepsané před 80 lety |
Podle výboru v Oslu je k tomu vedlo to, že Chamberlain přispěl k Mnichovské dohodě. Ta sice akceptovala Hitlerovy nároky vůči Československu, ale byla vnímána jako úspěšný krok k zabránění všeobecné válce v Evropě.
V komentáři výbor napsal, že v Mnichově Chamberlain a francouzský premiér Édouard Daladier ustoupili Hitlerovi. „Československo bylo obětováno, ale britští a francouzští ministři doufali, že výsledkem bude mír v Evropě,“ dodal.
Mezi nominanty na rok 1939 byl i nenásilný bojovník za nezávislost Indie Mahátma Gándhí, papež Pius XI a americký prezident Franklin Delano Roosevelt. Toho navrhli profesoři historie z univerzity v rumunském městě Iasi.
Nominace Chamberlaina vyprovokovala nominaci Hitlera
Hitlera na cenu nominoval v lednu 1939 švédský sociálně demokratický poslanec Erik Gottfrid Christian Brandt. Výbor ale v komentáři uvádí, že tento antifašista nikdy nechtěl, aby byl jeho návrh brán vážně a sám jej 1. února 1939 stáhl.
Brandtův nominační dopis je zřetelně ironický. Zároveň jde o kritickou reakci na to, že jiní švédští poslanci nominovali Chamberlaina. Brandt namítal, že pokud se Chamberlain zasloužil v září 1938 o mír, pak ještě víc to platí o Hitlerovi, který měl na tehdejší dění rozhodující vliv.
Chamberlain by cenu dostal, kdyby ho Hitler nezdiskreditoval tím, že v rozporu s Mnichovskou dohodou obsadil 15. března 1939 i zbytek českých zemí. Myslí si to Erol Araf z listu The Canadian Jewish News.
Beneš byl československým ministrem zahraničí v letech 1918 až 1935 a později do roku 1938 prezidentem. Na Nobelovu cenu míru jej navrhovaly různé domácí i zahraniční osobnosti i v letech 1926, 1927, 1938, 1945, 1947 a 1948.
Na cenu byl již od konce 80. let 20. století opakovaně nominován i Václav Havel. Ten se ale sám přimluvil za to, aby cenu (místo něj) dostala barmská disidentka a pozdější vrcholná představitelka Do Aun Schan Su Ťij.
