Pátek 24. září 2021, svátek má Jaromír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 24. září 2021 Jaromír

Mnichov s odstupem 80 let: kdo o co usiloval, kdo co získal, kdo tratil

Jaká byla pozice Československa před mnichovskou dohodou a co si od ní slibovali hlavní aktéři? To a ještě více se dozvíte v druhém díle pohledu historika na okolnosti kolem této události.

Uspokojení diktátorů nad mapou Československa s odtrženým územím. | foto:  archiv VHÚ Praha

Základy bezpečnostní architektury Československé republiky

První díl

První díl pohledu na události kolem mnichovské dohody si můžete přečíst zde.

Československo opíralo svou bezpečnost o existenci Společnosti národů. Oficiálně při tom vycházelo z přesvědčení, že případné mezinárodní spory budou řešeny na tomto kolektivně-bezpečnostním základě. Československá diplomacie pracovala soustavně a od počátku ve prospěch této ideje řadou podstatných iniciativ. Následující pasáže daného oddílu této statě se zabývají základy spojenectví se zeměmi, s nimiž Československo spojovaly konkrétní smluvní dokumenty.

Československo se od světové války tradičně opíralo především o spojenectví s Francií, přestože se ve 20. letech a ještě v první polovině 30. let obě země lišily v hodnocení bezpečnostních hrozeb ze strany Německa. Na rozdíl od Paříže spatřovala Praha hlavní zdroj potenciálního ohrožení v Maďarsku, jež usilovalo o návrat území někdejších Uher. S Francouzi, kteří hleděli vždy s obavami za Rýn, se českoslovenští stratégové shodli na tom, že Německo bude představovat bezpečnostní hrozbu definitivně až v roce 1934.

Československo-francouzská aliance byla jednou z vazeb mezi Paříží a jejími spojenci. Jejich základ se utvořil v době 1. světové války. V poválečném období byl dříve či později formalizován uzavřením spojeneckých smluv, případně vojenských konvencí: s Belgií v roce 1920, s Polskem v roce 1921 (v tomto případě byla vedle politické spojenecké smlouvy uzavřena též obecná vojenská konvence), s Jugoslávií v roce 1927 a s Rumunskem v roce 1926.

Celý soubor těchto smluv měl podle představ francouzských stratégů sloužit jako základna pro dlouhotrvající existenci versailleského systému. Myšlenka to byla nepochybně prospěšná. Její hodnota však kolidovala závažně se skutečností, že tento francouzský blok se nikdy nestal skutečně koherentním spojeneckým systémem. Narušovaly jej totiž především rozpory vnitřních priorit mezi francouzskými spojenci ve střední a jihovýchodní Evropě. Klíčový význam měl především československo-polský poměr, principiální pro jakoukoli účinnou strategickou kooperaci proti Německu. Mezi válkami se obě země nikdy neshodly na společných bezpečnostních zájmech, pomineme-li nadějný, ale významově omezený základ v podobě kontaktů armád obou států, zejména zpravodajských, z let 1927‒1935. Určující byla ovšem politická hlediska, a právě zde existovaly nepřekročitelné rozpory mezi československými a polskými představami o budoucím bezpečnostním uspořádání v Evropě.

Československo-francouzské spojenectví obdrželo mezinárodně-právní základnu spojeneckou smlouvou z 25. ledna 1924 a garanční dohodou z 16. října 1925. Smlouvou z roku 1924 se signatářské země zavázaly, že v případě ohrožení společných zájmů se shodnou na opatřeních, jež je měla chránit. Text ovšem postrádal ustanovení o vzájemné vojenské pomoci. Signatáři měli v tomto ohledu volnost a suverenitu rozhodování. Tuto neurčitost vnesla do dokumentu československá diplomacie. V době vzniku smlouvy se snažila, aby Československo nebylo zataženo proti své vůli do konfliktu, v nějž mohla vyústit rúrská krize. Československo nereflektovalo ani na francouzskou nabídku zvláštní vojenské konvence, a to ze stejných důvodů, podepřených navíc již zmíněnými obecnými ohledy na Německo, které bylo zejména nejvýznamnějším obchodním partnerem Československa. Přípravy pro společný postup při ohrožení se měly uskutečňovat na základě tajných nót ministrů zahraničních věcí z 26. a 30. ledna 1924, jež předpokládaly další spolupráci generálních štábů při tvorbě plánů na obranu proti agresi.

Podmínky, za nichž by bylo možné uskutečnit vzájemnou vojenskou pomoc, byly relativně zanedlouho vymezeny garanční dohodou Francie s Československem z 16. října 1925. Tento dokument vznikl ve spojitosti s Rýnským bezpečnostním paktem. Souvisel s ním právně a politicky. Určoval, že Francie a Československo si poskytnou vojenskou pomoc, stanou-li se cílem nevyprovokované agrese, a to i za situace, že se Rada Společnosti národů (SN) nevyjádří jednomyslně ve věci označení agresora. Jednomyslnost členy SN opravňovala pomáhat vojensky napadené zemi. Pro hodnotu Garanční smlouvy bylo podstatné to, že vzhledem k procedurám Rýnského bezpečnostního paktu neumožňovala Francii poskytnout Československu bezodkladnou pomoc. Eventuální francouzský postup přes Rýn byl ale vázán na souhlas ostatních signatářských zemí Rýnského bezpečnostního paktu. Relevance tohoto druhého dokumentu byla však fakticky zpochybněna, když Německo obnovilo 7. března 1936 vojenskou přítomnost v Porýní. Tímto krokem byla zničena celá stavba Rýnského bezpečnostního paktu.

Mobilizace a Mnichov 1938

Dosud uvedené československo-francouzské dokumenty byly primárně orientovány proti Německu. Kromě toho se však Československo aliančně zabezpečilo též proti Maďarsku. Základ společné vojenské obrany reprezentovala trojstranná vojenská konvence z roku 1923, která utvořila nadstavbu nad bilaterálními vojenskými konvencemi z roku 1921. Tyto dokumenty řešily základy vojenské kooperace, budované s oporou o dvojstranné politické smlouvy z let 1920‒1921. Konvence signatářům ukládala, aby v případě, že Maďaři napadnou jednoho z nich, zahájili mobilizaci do osmačtyřiceti hodin s ukončením mobilizační výstavby vojsk do dvaceti dnů. Za základ budoucího definitivního řešení společného velení bylo vzato pravidlo, že rozhodující slovo bude mít hlavní velitel státu, jenž by se stal cílem maďarské agrese.

V letech 1934‒1935 byly vytvořeny podmínky pro navázání spojenectví se Sovětským svazem. Francouzská zahraniční politika s vydatnou podporou československé diplomacie usilovala o kolektivně-bezpečnostní zajištění střední a východní Evropy. Měla to být obdoba tehdy ještě stále existujícího Rýnského bezpečnostního paktu, jenž garantoval státní hranice v západní Evropě. Z celého záměru zbyly pro zásadní odpor Německa a Polska pouze dvě nové aliance, postavené na spojeneckých smlouvách. Obě byly uzavřeny v květnu 1935. Francouzsko-sovětská 2. května a československo-sovětská 16. května.

Na přání československé diplomacie byla druhá z uvedených smluv doplněna doložkou, podle níž byl Sovětský svaz zavázán pomoci Československu pouze v případě, že by oběti agrese pomohla Francie. Toto zvláštní opatření vycházelo ze samé podstaty a smyslu strategického svazku Československa a Francie se Sověty. Z reálného vývoje tohoto vztahu bylo patrné, že se Francie a Československo ve skutečnosti zdráhaly zavazovat se konkrétními opatřeními k vojenské součinnosti se Sovětským svazem.

Fotogalerie

V rozhodných okamžicích září 1938 nebylo nic konkrétního připraveno. Jak se v roce 1936 vyjádřil československý prezident Edvard Beneš, hlavní smysl spojenectví se Sovětským svazem spočíval v udržení této mocnosti politicky co nejdál od Německa, aby nedošlo k obnově kooperace obou totalit, jak tomu bylo přibližně do poloviny roku 1933. Beneš předpokládal, že pokud by k obnově tohoto vztahu došlo, mělo by to pro malé a středně velké státy střední Evropy neblahé, až tragické následky.

Československá zahraniční politika usilovala vždy o dobře zajištěnou kolektivní bezpečnost. Svou defenzívu vždy zakládala na kooperaci se spojenci, nikdy ne na izolované obraně. V kolektivní záštitě spatřovala nejlepší podmínku pro zajištění existence státu. Bilaterální spojenecké smlouvy byly chápany jako určitý základ k pozdějšímu širšímu zajištění bezpečnosti.

Strategické přístupy Francie a Velké Británie ke krizi roku 1938

Hovoří-li se o Mnichovu a v jeho kontextu o politických přístupech západních mocností k nastalé krizi, působí interpretace mnohdy tak, jakoby jejich postup vycházel ze stejných pohnutek a shodných cílů. Ačkoli se Francie v září 1938 fakticky přizpůsobila Velké Británii a do velké míry potlačila vlastní hlediska, podstatné rozdíly mezi oběma velmocemi existovaly, hlavně po motivační stránce.

Vlády obou zemí se hodlaly především vyhnout válce. Bylo to příznačné hlavně pro Velkou Británii, která byla ochotna vojensky intervenovat v kontinentální Evropě jen za předpokladu, že by byla Francie napadena nevyprovokovanou agresí. Britská vláda posuzovala svou strategii vždy v rozsáhlém kontextu imperiálních zájmů, které sahaly daleko mimo Evropu.

Spojenecké vazby, jež by zakládaly podmínky k případnému britskému vojenskému angažmá hlouběji v Evropě, v roce 1938 žádné neměla. To ovšem britské vládě subjektivně nijak nebránilo v tom, aby se vměšovala zásadním způsobem a pouze z titulu mocenského vlivu a síly do vnitřních záležitostí středoevropských zemí.

Britský nátlak na Československo, který vyznačoval vývoj vedoucí k Mnichovu, je toho velice dobrým důkazem. Šlo o faktor, který nacisté účinně využívali k stupňování tlaku na Československo, jež bylo před mezinárodní veřejností očerňováno a prezentováno německou propagandou jako stát, který bezdůvodně a násilně utlačuje početnou německou menšinu, což bylo v naprostém rozporu s realitou.

Hitlerův nápor do střední Evropy byl v roce 1938 urychlen mimo jiné též na základě rozhovoru s lordem Halifaxem, jenž se uskutečnil 19. listopadu 1937 na Obersalzbergu. Britský ministr zahraničních věcí prohlásil, že Velká Británie není proti změnám v poválečném uspořádání, pokud se uskuteční pokojným způsobem. Britská usmiřovací politika, známá pod nechvalně proslulým pojmem appeasement, vycházela mimo jiné z přesvědčení o tom, že absorbuje-li Německo cizí území s národním německým osídlením, tedy Rakousko a pohraničí českých zemí v Československu, budou všechny jeho nároky uspokojeny a může dojít k novému uspořádání v Evropě.

Adolf Hitler přehlíží počátkem října 1938 v Karlových Varech nastoupené útvary...

Adolf Hitler přehlíží počátkem října 1938 v Karlových Varech nastoupené útvary 1. tankové divize.

Pozoruhodné je, že tím fakticky legitimizovala právo Německa na zisk teritorií cizích států. Nepřímo tím ovšem také zpochybnila postavení Francie, dřívějšího garanta versailleského systému, a to právě vůči Německu. Navíc také přehlížela a podceňovala vojensko-strategickou hodnotu Československa. Nepřipouštěla si, že by bylo schopno účinně se bránit proti německé vojenské agresi. Z nastíněných přístupů rovněž plyne, že britská vláda dostatečně nerespektovala ideologické zdroje nacistického tlaku do středoevropského prostoru. Připouštěla si jen úzký a zkreslený výklad ve smyslu sjednocení Němců do jednoho států.

Francouzské předpoklady měly jiný charakter. V Paříži se po neblahých historických zkušenostech nepřestávali obávat Německa ani po vítězství ve světové válce. Vždy počítali s německou snahou o revizi versailleského systému. Z počátku jej byli ochotni konzervovat i nasazením vojenských prostředků. Z důvodů, které již byly v této stati základním způsobem vysvětleny, ale tato vůle ke strategické iniciativě časem poklesla.

Obavy z Německa ovšem zůstaly a aktualizovaly se výrazně poté, co jej zavládli nacisté. Obavy z revize se rozšířily o perspektivu dalekosáhlé německé snahy realizovat dosud nevídanou expanzi v Evropě s důsledky též pro mimoevropský prostor. Francouzští stratégové pečlivě zkoumali též ideologické postuláty nacismu. Z nich a na základě cenných zpravodajských informací odvodili již v roce 1933 přesvědčení, že k vyhrocení krize v mezinárodních vztazích dojde pravděpodobně v roce 1938. Šlo o pozoruhodně přesnou prognózu. Nebyla jediná. Takové byly i závěry z francouzských analýz mladšího data.

Francie byla ovšem v nadmíru složitém postavení. Citované závěry neobdržely potřebný výraz v mocenském potenciálu. Celá symbióza závažných důvodů vedla k tomu, že Francie z vojenskostrategického hlediska postupně ztrácela superioritu nad Německem, síly se vyrovnávaly a tím se mimo jiné relativizovaly francouzské schopnosti poskytnut spojencům účinnou pomoc v případě jejich ohrožení. Francouzská strategie 30. let počítala vždy se zásadou nejprve zabezpečit svou vlastní defenzívu a pak, dovolí-li to situace, lze pomýšlet na alespoň takové vojenské akce proti Německu, které by odpoutaly z bojiště ve střední Evropě část nepřátelských sil a ulehčily by tak československým obráncům.

V září 1938 Francouzi dospěli k několika zásadním závěrům. Nutno zdůraznit, že to nebyly domněnky. Pracovali s maximem dostupných údajů. Paříž byla v tomto smyslu jakýmsi centrem, kde se díky spojeneckým a dalším spojnicím scházelo obrovské množství reprezentativních a zásadních údajů o stavu a schopnostech států. Na rozdíl od Britů dobře věděli, či přesněji respektovali, co vše Československo již učinilo na svou obranu a jak je jeho státotvorná společnost odhodlána bránit vlast až do krajnosti.

Současně si ovšem nedělali iluze o schopnostech a síle německé branné moci, kterou mohli podpořit minimálně ještě Maďaři. Došli k závěru, že Československo by velice brzy podlehlo ve zničující válce. Po československé porážce, kterou by nemohli odvrátit, očekávali, že se masa německých vojsk vydá západním směrem a napadne Francii. Nevěřili, že případná válka zůstane lokalizována jen v prostoru střední Evropy. V jejich přístupu k zářijové krizi je patrná na prvním místě ochrana vlastních zájmů. Podstatný byl ovšem též faktor určitého humanitou motivovaného hlediska. Cítili, že svého československého spojence nemohou zachránit vojensky, soustředili se tedy na to, aby se zachovaly alespoň životní síly spřáteleného národa a bojeschopnost československé armády, a to i za cenu odstoupení území s německou menšinou.

O autorovi

PhDr. Karel Straka, Ph.D. (1975)

PhDr. Karel Straka, Ph.D.

Samostatný vědecký pracovník Vojenského historického ústavu Praha. Zabývá se vývojem československé branné moci s akcentací let 1918–1939 a se zaměřením na činnost a výsledky práce vrcholových orgánů obrany státu. Předmětem jeho zvláštního odborného zájmu je problematika československého vojenského zpravodajství v uvedeném časovém úseku a výzkum vztahů Československa a Francie v oblasti vojenství se zaměřením na období mezi dvěma světovými válkami. Věnuje se též popularizaci historie. Na uvedená témata publikoval několik knižních monografií i syntetizujících prací a řadu studií.

Silně se v této souvislosti projevila určitá skrytá tendence zahraniční politiky Francie, která sice měla zájem na zachování existence svých spojenců, ale v krizových momentech nebyla proti změnám jejich hranic. Jak Francouzi, tak také Britové přitom ovšem uplatňovali nátlakové prostředky, které nutily československého prezidenta a vládu k takovým řešením, která byla v rozporu s československou ústavou. Uvedené skutečnosti ovšem nijak nerelativizují jasný historický fakt, že Francie Mnichovem Československo v dané chvíli opustila. Porušila spojenecký závazek a spolu s Velkou Británii objektivně dovolila přesunout Československo plně do sféry mocenského vlivu Německa.

Lze říci, že Mnichov byl mimo jiné také pokusem o nastolení nového uspořádání v Evropě. Tím, kdo nejenom v dané chvíli tratil nejvíce, byla demokracie v Evropě. Ve zmrzačeném Československu ztratila poslední oporu ve středu kontinentu. Mnichov a jeho následky uvedly v Československu v život procesy, které jasně směřovaly k autoritativnímu způsobu vládnutí. V očích těch, kdo nezavírali oči před realitou, ztratily Francie a Velká Británie kredit.

Britský předseda vlády Neville Chamberlain se stal tím, kdo dokázal nakonec diktátory Hitlera a Mussoliniho přesvědčit o mírovém řešení. Momentální zisk ovšem neznamenal, jak se již záhy ukázalo, řešení trvalé a skutečně smírčí. Hitler si přál válku. Mnichov mu cestu k ní zkomplikoval. Něco takového se podle jeho mínění již nesmělo opakovat. O tom, že toto své přesvědčení míní zcela vážně, světu předvedl v září následujícího roku.

Říšský kanléř Hitler si s poněkud zaraženým výrazem prohlíží nápis „Auf...

Říšský kanléř Hitler si s poněkud zaraženým výrazem prohlíží nápis „Auf Wiedersehen 1938”, který napsala osádka jednoho z lehkých objektů československého opevnění před ústupem z českého pohraničí do vnitrozemí.

Autor:


Seriál Přelomové osmičky představuje zajímavé historické události, které se udály v letech končících číslem osm. Od tragického porušení příměří v lednu 1968 ve Vietnamu přes vyhlášení mobilizace v Československu v květnu 1938 až třeba po oblet Měsíce Apollem 8 v roce 1968.

Vzpoura místo jásotu. Klid v Uničově musely před sto lety jistit kulomety

Historická fotografie zachycující listopadovou manifestaci na náměstí v...

VIDEO Vznik Československa na podzim 1918 zdaleka ne všude obyvatelé nové republiky slavili. V řadě měst...

Kamarád na něj namířil kulomet. Pak utíkal z pohraničí

Jaroslav Pavlů na archivním snímku se svými rodiči. Jako dítě musel utíkat z...

Před Němci utíkal jen se školní taškou, několika hračkami, s kladívkem a kleštěmi. Jaroslav Pavlů z...

Useknutí prstu i láska na lodi. Historici zmapovali příběhy předků z války

Julius Princ v první světové válce bojoval na italské frontě. V roce 1917 padl...

Není obvyklé, aby do historické výstavy vkládali autoři své osobní příběhy. Přesto letos udělali...

Po ruském zajetí jedl polévku už jen horkou, vzpomíná vnučka na legionáře

Antonín Heidrich byl jedním z Moravanů, kteří v řadách československých legií...

Nebýt československých legionářů, nebyla by ani samostatná republika, hodnotí odborníci dobu před...

Přelomové vozy 1918 až 2018: Češi mohou být na svá auta právem hrdi

Tatra MTX V8

VIDEO Nádherná aerodynamická Tatra 77 se v roce 1934 stala senzací berlínského autosalonu. Psalo se o ní...

  • Nejčtenější

Podívejte se, jak do Česka dorazil poprvé bojový letoun 5. generace

Návštěvníci letošních Dnů NATO v Ostravě budou moci vidět na vlastní oči zatím jediný komerčně dostupný bojový letoun...

Sedm signálů, že se vám do počítače naboural hacker

Máte nepříjemný pocit, že ve vašem počítači či v zařízení, které je připojené k internetu, není něco v pořádku?...

Windows 11 se blíží, ale vy si je možná nebudete moci nainstalovat

Premium Už za čtrnáct dní bude na trh oficiálně uvedena nová verze operačního systému Windows, která má nahradit Windows 10....

ZX Spectrum, kapesní kalkulačka. Zemřel vynálezce Sinclair, bylo mu 81 let

Ve věku 81 let zemřel Clive Sinclair, který stál u zrodu kapesní kalkulačky. Přispěl rovněž k rozšíření osobních...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejdříve šok a pak horečnatá práce. Jak se vyklízelo nebe 11. září 2001

Okolnosti teroristických útoků z 11. září 2001 provedených dopravními letadly v USA jsou známé do nejmenších detailů....

Talent funguje, když se nastartuje v mozku. Odemkněte ho, radí Jan Mühlfeit

Premium Dvaadvacet let pracoval ve firmě Microsoft po boku Billa Gatese. V byznysu se dostal na vrchol, ale také zažil strmý...

„Očkovat sa nechcu, je v tom sajrajt.“ Reportáž z obce, kde odmítají vakcínu

Premium Vyškovec je obec, kde se nejméně lidí z celé země nechalo očkovat proti koronaviru – jen necelých sedmnáct procent. V...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

  • Další z rubriky

Proč se volební modely a předpovědi tak často pletou

Proč se konečné výsledky voleb liší od průběžných volebních průzkumů? Každý předvolební průzkum je do značné míry...

STO OBJEVŮ: Francouzský zahradník změnil stavařinu a přišel na železobeton

Seriál Žádní špičkoví inženýři, žádní učení architekti, ale zahradník. Francouz Joseph Monier neměl univerzity, přesto...

Člověk budoucnosti. Tušíme, jak se člověk změní za milion let?

Přirozenou cestou se může změnit barva naší kůže, rysy v obličeji a tělesné parametry. Umělou cestou může společnost...

Proč ptakoještěři na rozdíl od ptáků nepřežili katastrofu na konci křídy

Dinosauři nebyli zdaleka jedinou obětí masového vymírání na konci křídy. Uvádí se, že tehdy vyhynulo nějakých šedesát...

Když holčičky testují: Jak se bude líbit panenka Kitten Cafté?
Když holčičky testují: Jak se bude líbit panenka Kitten Cafté?

Na 20 maminek a jejich holčiček tentokrát čeká kelímek s panenkou Kitten Catfé. Zapojte se do testování a získejte pro svoji holčičku další...

Anife Vyskočilová má chatu v Suchdole s krásným výhledem na Prahu

Vzpomínáte si na poslední díl seriálu Sanitka, natočený podle skutečné události, kde na zahrádkářskou kolonii v...

Nechávat teď ležet peníze na účtu v bance je holý nerozum

S rostoucí inflací si teď láme hlavu nejedna domácnost s volnými penězi. Řeší otázku, kam peníze uložit, jak je...

Zhubla téměř 50 kilo, teď se zpěvačka Adele pochlubila novou láskou

Během posledních tří let se zpěvačce Adele (33) podařilo zhubnout téměř padesát kilogramů. Britka prožila od rozvodu s...

Lucie Šafářová a Tomáš Plekanec se vzali, ukázali fotky z veselky

Přestože na jaře prohlašovali, že kvůli drahému rozvodu hokejisty Tomáše Plekance do svatby nebudou investovat,...

Obří dluhy čínského developera straší celý svět, už klesly akcie v USA

Čínský realitní kolos Evergrande zápasí s bilionovými dluhy. Kvůli tomu v pondělí výrazně klesaly indexy amerických i...

Mohlo by vás zajímat