V New Yorku jsme se potkali se slavným autorem fantasy eposu Píseň ledu a ohně, který inspiroval velepopulární televizní seriál Hra o trůny. Ač je jeho nová kniha Oheň a krev taktéž dějově zasazena na bájný kontinent Západozemí, americký spisovatel G. R. R. Martin raději napsal něco úplně jiného než slibovaný šestý díl série Vichry zimy. Ten po něm přitom fanoušci chtějí a čekají na něj již dlouhých sedm let.
Nelze se nezeptat. Proč? Proč Oheň a krev a ne Vichry zimy?
Asi hlavním důvodem je, že psaní Ohně a krve má úplně jiný styl než Píseň ledu a ohně. Je lineární, jde o příběh jednoho rodu, kdy přesně vím, co bude následovat. To, nač všichni čekají, je ve skutečnosti asi dvanáct románů a psaní je nesmírně obtížné. Potřeboval jsem podobnou pauzu, něco, co bude napsané jinak, hravěji.
Takže nejde o román?
Nikoli, a to je nutné říct hned na začátek, protože pokud by někdo čekal ucelený příběh, byl by zklamán. Jde o knihu, která se snaží přiblížit moderním učebnicím dějepisu. Není akademická, ale popularizační. Příběhů je v knize spousta, stačily by mi asi tak na třicet románů, kdybych měl čas.
To je psaní Písně ledu a ohně tak obtížné?
Je. Žiji s postavami už víc než dvacet let, už celá léta vím, jak všechno dopadne. A přes všechnu lásku k postavám je psaní práce. A když není hotová, tak mě to štve. Tohle bylo něco jiného, šlo to pěkně od ruky. Potřebuju úspěch.
Můžete to rozvést? Podle všeho jste úspěšný dost.
Ano, ale už sedm let jsem nedokončil žádnou knížku! To je hrozné bezčasí. Vzpomínám si na osmdesátá léta, kdy jsem psal scénáře pro filmaře. Žádný z nich se nikdy nezrealizoval, ale vydělal jsem si víc peněz než kdy předtím. Ale mě nebaví psát pro pár lidí, i když jsou z toho nadšení a přejí si další. To mě neuspokojovalo.
Takže vám jde o aplaus?
Vezměte si herce na Broadwayi. Můžou být sebeskvělejší, dát svým postavám život, ale bez diváků to prostě není ono. Určitě to dělají pro potlesk. A já taky. Potřebuju i ten pocit, kdy zavolám svojí redaktorce: „Mám hotovou knihu!“ Pak začne všechen ten shon, bez kterého propadám malomyslnosti, pochybuji o svém talentu a přemýšlím o změně jména a odstěhování někam hodně daleko.
Vzhledem k tomu, jak dlouho píšete svou ságu, pamatujete si všechny podrobnosti?
Samozřejmě že mám všechno v hlavě, ale můj mozek má oproti počítači jednu nevýhodu. Nemá tlačítko „vyhledat“. A to je trochu problém. Proto mám svou skvělou redaktorku a její pravou ruku, taky mám už celé roky mapy postav všude po stěnách a pak si také dělám poznámky na malé kartičky, které ovšem vždycky poztrácím, a pak nezbývá než si na to zase vzpomenout.
A co fanoušci? Kontrolují vaši přesnost?
No právě. Na světě jsou tisíce čtenářů, z nichž spousta se mě snaží nachytat na švestkách. Kolik já dostávám e-mailů, že na straně 346 jsem řekl tohle, zatímco na straně 854 říkám něco jiného! Ale naštěstí existuje už od roku 2001 na internetu skupina fanoušků, která mě podporuje a chytá moje chyby. Jsem jim nesmírně vděčný.
Říkáte, že už celé roky víte, jak sága dopadne. Ale jak ji vlastně píšete? Po jednotlivých kapitolách postav, nebo vždy napíšete celý příběh jedné postavy? A jak udržíte konzistentnost postav?
Píšu je postupně a vždycky se potřebuji na postavu „vyladit“. To dělám tak, že si přečtu předchozí kapitolu a pak napíšu další a další a další a pak si musím říct, že bych se měl podívat, co dělá jiná postava. Všechnu práci mám taky v počítači bez připojení k internetu, aby mě nic nerozptylovalo a já se mohl plně soustředit na psaní. Pak mám druhý počítač na e-maily a zábavu. Má to svoje výhody. Z offline stroje mi nikdo nic neukradne. Leda by se ke mně někdo vloupal, ale to snad…
Jste se svými postavami i po těch letech rád?
Moc. Psaní jsou chvíle, kdy zapomínám na svět. Jsem v tu chvíli v Západozemí a reálný svět je méně skutečný. A svoje postavy miluji.
Teď se nejde nezeptat: blíží se vaší představě ztvárnění herců v seriálu?
Předně musím říct, že herci odvádějí neskutečně výtečnou práci. Jsem nadšený z postavy Tyriona, i když Peter Dinklage je daleko charizmatičtější než ten můj. Vlastně mu není podobný ani trochu, ale to nakonec vůbec nevadí. A podobně skvělých rolí bych mohl jmenovat: Jon Sníh, Arya a další a další. Ale to je seriál, takže to, co se děje v něm, ještě neznamená, že se to odehraje v knihách.
Novou knihu kritici přirovnávají k Tolkienovu Silmarillionu. Co je na tom pravdy?
Pochopitelně se mnou pořád je malý Georgík, který miluje Tolkiena a všechno, co napsal. Samozřejmě že mě inspiroval, jen se to snažím udělat jinak a přitom stejně. Snažil jsem se do Ohně a krve zakomponovat hříčky a záhady, podobně jako je tomu v Silmarillionu. Snad se mi to podařilo.
21. června 2017 |
