RECENZE: Metalista spadl z nejvyšší sochy Ježíše a ztratil svou Tvář

Berlinale vyznamenalo Tvář stříbrnou cenou, mnozí Poláci ji však obviňují ze zákeřné lži. Bizarní příběh inspirovaný skutečností míří do našich kin.

Zatímco Západ hovoří o „angažovaném filmu s prvky robustního realismu a fantaskní komedie“, z řad polských diváků zní, že pravdu o tamní první transplantaci obličeje překrucuje. Ve filmu totiž mladíka se znetvořeným obličejem jeho komunita odvrhne, dokonce jej podrobí rituálu vymítání ďábla; ve skutečnosti mu prý pomáhala od sbírky po charitativní koncert.

I polské recenze zmiňují, že reálný pacient Grzegorz Galasinski zažil jinou, pozitivní zkušenost. Naopak jeho filmový obraz slouží jako umělý terč primitivní zloby národa, jenž se ve výprodeji pere o televize, zejména pak katolického venkova, budujícího největší Ježíšovu sochu na světě; vyšší než v Riu.

Pravda je, že syrová bizarnost na hraně černého humoru pocitově zabírá, ale pravda také je, že si režisérka Malgorzata Szumowska pomáhá lacinými stereotypy. Hrdina před úrazem, jejž utrpí právě pádem ze sochy, vypadá jako Kristův dvojník, ale kvůli zálibě v metalu v něm vidí satanistu. 

Kněz při zpovědi doluje z hříšnic chlípné detaily, švagr láteří, že jeho žena kvůli péči o zjizveného bratra nestíhá manželský sex, rodina se rve o pole po dědečkovi už na jeho pohřbu, invalidní hrdina se ponižuje před úřady i v reklamách a jeho láska, jež se vyzývavě vlní na diskotékách, má jiného.

Tvář

60 %

Polsko, 2018, 91 min

Režie: Małgorzata Szumowska

Scénář: Małgorzata Szumowska, Michał Englert

Hrají: Mateusz Kościukiewicz, Agnieszka Podsiadlik, Małgorzata Gorol, Roman Gancarczyk, Dariusz Chojnacki, Anna Tomaszewska, Krzysztof Czeczot, Iwona Bielska, Marek Kalita, Ewa Kolasińska, Juliusz Chrząstowski, Dobromir Dymecki, Katarzyna Warzecha

Kinobox: 64 %

IMDb: 6.4

V bezvýchodné šedi se sní o Londýně, vyprávějí rasistické vtipy, zapíjejí se Vánoce, zabijačky i církevní slavnosti. Nebýt mobilů, které točí i zásah exorcisty, člověk by si připadal jako v jiném století, případně ve skanzenu zaostalé sobecké sekty – jen aby autorka doložila tezi, že tělesně postižený muž stojí nad duševně pokřivenou společností. Přitom jeho deformace není tak přehnaná jako okolní reakce na ni.

V obrazově silné Tváři lze najít symbol útěků za svobodou z omezených zapadákovů. Ale k tomu nepotřebovala berličku „skutečnosti“.