Žijí napůl v Česku, napůl v Kambodži. Dostal je věčný úsměv místních

Jedinkrát navštívili Kambodžu a učarovala jim natolik, že se do ní pravidelně vracejí a teď v ní napůl žijí. Klára Dohnalová a David Pavel ji s batohem na zádech pomocí místních procestovali a zmapovali skrz naskrz. „Teď tam lákáme ostatní Čechy a snažíme se jim ukázat zemi snů,“ popsala Klára Dohnalová.
Oudong byl hlavním městem Kambodže dlouho před  Phnompenhem a je jedním z...

Oudong byl hlavním městem Kambodže dlouho před Phnompenhem a je jedním z nejstarších měst. | foto: Cambodian Dream

Kdy jste se poprvé dostali do Kambodže?
Asi dva nebo tři roky zpátky jsme se zamýšleli podívat do Vietnamu a zastavit se v Thajsku. Tenkrát to byl velký turistický trhák. No a mezitím byla nějaká Kambodža. Vůbec jsme ji neznali. Tak jsme si řekli, že se tam po cestě podíváme. Tři dny jsme byli v Thajsku a přejeli jsme do Kambodže, pobyli jsme v hlavním městě a Siem Reapu asi čtyři dny. Seděli jsme na balkoně a podívali se na sebe a shodně si řekli, že už nikam jinam nepojedeme. Bylo nám tam skvěle a chytla nás za srdce. Kambodža je nádherná a má turistům co nabídnout, ale oproti Thajsku se tam necítíte jako v obří turistické metropoli. Cítíte se tam jako doma, jako ve své rodině.

V čem je ten velký rozdíl?
V mentalitě lidí. Kambodžané jsou milí, hodní, pohostinní, dobrosrdeční a neustále se usmívají. A myslí to skutečně upřímně, ne kvůli penězům. Mají rodinu a to jim stačí.

Na jak dlouho se tedy protáhl první pobyt?
Zůstali jsme tam tři týdny, do Vietnamu jsme se pak dostali jen na chviličku, ale ten nás zklamal. Na Kambodžu jsme pořád mysleli, byl to tak silný pocit, že jsme si ještě před odjezdem řekli, že se chceme zase vrátit a udělat tam něco většího, protože je to země, která si tu pozornost zaslouží. Přišlo nám totiž líto, že o Kambodži nikdo nic neví.

Spousta lidí využívá zájezdy od cestovních kanceláří a bojí se jet do méně známé země po vlastní ose. Jak je na tom Kambodža s turistickým ruchem?
Všechno se tu rychle mění a mnohé z toho, jak to bylo před dvěma lety, už nyní neplatí. Ale pořád je tam spousta oblastí, kde turistu vidí poprvé v životě. Přitom každý si tam najde svoje. Jsou tam překrásné panenské ostrovy a pláže, říká se jim druhé Maledivy. Jsou tam nádherné památky Angkoru, krásná příroda, džungle s ohroženými druhy zvířat, kde volně žijí sloni či vzácní krokodýli siamští nebo sladkovodní delfíni. Prostě je tam od všeho něco a mnohem méně lidí k tomu. Stačí, když člověk ví, kam jet, kde turismus teprve začíná...

Ve vesnicích nejsou často sprchy ani toalety (provincie Kampong Cham).

A co miny a Rudí Khmerové?
Ano, povědomí lidí je takové. Když jsme odjížděli do Kambodže, varoval mě tatínek: „Tam jsou Rudí Khmerové.“ Kamarádi si mysleli, že Kambodža leží v Africe. A nejvíc mi otevřela oči moje babička, která mi řekla, že viděla o Kambodži cestopis, ať tam rozhodně nejezdím. Ptala jsem se jí na stáří toho pořadu a řekla mi, že 12 let. V ten moment mi došlo, že pokud se v hlavním vysílacím čase vysílá dvanáct let starý cestopis o Kambodži, tak je na tom něco špatně a musíme to změnit, protože ta země je dnes úplně někde jinde.

Kambodžané o Češích

Jako jeden z nejtmavších národů v Asii obdivují Kambodžané bílou kůži Čechů. „Platí tam kult krásy - čím světlejší, tím krásnější. Žena nemusí být doslova krásná v obličeji, stačí, že má světlou pleť. Jako drobnému až hubenému národu se jim líbí také oplácanost,“ uvedla cestovatelka Klára Dohnalová.

Proto jste se tam vrátili?
Ano. Jeli jsme tam s primárním cílem zmapovat celou Kambodžu a ukázat Čechům a Slovákům, jak vlastně v reálu vypadá, že není třeba se bát. Když jsem si hledala informace o zemi, zjistila jsem, že neexistuje jediný český relevantní zdroj komplexních informací, kde bych já jako český turista mohla přijít a říct si: jé, tady je ta Kambodža pěkně zmapovaná, tak já se na to mrknu a podle toho itineráře pojedu. Neexistují podrobnější fotky. Jen takové střípky, co nabízejí cestovky, ale komplexní obrázek o dané zemi a veškeré informace, které by se vám před odjezdem hodily, tam nenajdete. My jsme chtěli toto lidem nabídnout a tu zemi trochu vyzdvihnout, protože si to zaslouží.

Jakým způsobem o Kambodži s Čechy komunikujete?
Založili jsme si stránky na Facebooku Cambodian Dream a cestovatelský profil na Instagramu se stejným názvem. Zde nás oslovují lidé, které fotky a příspěvky zaujmou. Češi jsou zvyklí na Facebook, přes Instagram se ozývají cizinci. Napíšou nám, když potřebují s něčím poradit, či propojit s místními, nebo naplánovat trasu. V podstatě několikrát denně nám přijde dotaz typu: jedu poprvé do Kambodže, co bych měl vědět? Ty dotazy se často opakují, stále více se nám ozývá cílová skupina osamocených cestovatelů a baťůžkářů s praktickými otázkami, které dokáže zodpovědět jen člověk, který na místě nějakou dobu žil. My jsme schopní odpovědět už takřka na cokoliv a naplánovat cestovatelům trasu podle osobních preferencí.

Angkor Wat byl zvolen nejlepší památkou světa a největší náboženskou stavbou na světě

Kambodžané už jsou jako zbytek světa online, mají chytré telefony a Facebook, my máme kontakty v každé provincii na naše kamarády, takže je propojíme a oni už se s místními domluví, třeba když chtějí na slony. Jinak musí turisté hodně pátrat na zahraničních webech, pokud člověk hledat umí, v Česku to pokulhává.

Zní to jako kompletní služby dobré cestovní kanceláře...
To asi ano. Však také lidé chtěli vědět, pro koho pracujeme, nevěřili nám. Ale my to opravdu děláme z lásky k té zemi a k lidem, kteří se nám už stali přáteli. Nemáme z toho žádné peníze, nikdo nás nesponzoruje, vše si financujeme sami, padla nám na to velká část úspor.

Cambodian Dream

Projekt cestovatelského páru

  • Klára Dohnalová
    - 29 let
    - pochází ze Zlína
    - vystudovala Fakultu multimediální komunikace na UTB ve Zlíně
    - 5 let pracovala v public relations
  • David Pavel
    - 35 let
    - pochází z Písku
    - vystudoval Komerční komunikaci na VŠE v Praze
    - 10 let pracoval v marketingu

- před třemi lety poprvé odjeli do Kambodže

- nyní žijí střídavě v Kambodži a v Česku

Kvůli tomu, abyste mohli žít střídavě v Kambodži a v Česku, jste opustili svá stálá zaměstnání. Jak tedy svoje cesty financujete?
Žijeme takzvaný mileniálský způsob života. Nemáme dům, auto, žádné materiální závazky. Žijeme v České republice v pronájmu a peníze, které si vyděláme, investujeme do cestování. Přítel má v Česku více projektů, které dokáže řídit i na dálku, a tak si všechny náklady pokryjeme. Sice nic nemáme, nevlastníme, ale máme srdce plné zážitků. Dokázali jsme se od těch materiálních věcí oprostit a uvidíme, co bude dál. Samozřejmě si uvědomujeme, že něco nás živit musí. Pokud takto chceme žít i v budoucnu, musí být náš projekt nějakým způsobem udržitelný. V současné době rozjíždíme vlastní projekty, které by měly v prvé řadě pomáhat určitým lidem, současně generovat nějaký zisk. Máme z toho nádherný pocit, protože je to práce, která dává obrovský smysl a naději na lepší život mnoha lidem.

Kambodžu bych tipovala na chaotickou zemi. Nakolik se dá taková výprava do neznámé země naplánovat od stolu v Praze?
Vzhledem k povaze země a Kambodžanů se to stoprocentně naplánovat vlastně nedá. V Kambodži to nejde. My jsme tam šli s tím, že jsme oba odešli z práce, byli jsme naprosto otevření tomu, co tam zažijeme, koho tam poznáme, neměli jsme zpáteční letenky. Věděli jsme, že na poznání nám snad budou stačit tři čtyři měsíce. Někam jsme jeli, vždy jsme potkali nějaké Kambodžany, kteří nám začali povídat o své zemi, jejich provincii, rodině či kamarádech. Pak jsme se vydali k jejich kamarádům a tak to jelo dál a dál. Nakonec jsme v podstatě procestovali úplně všechno, aniž bychom potřebovali nějaké externí zdroje informací, jen na základě doporučení a rad místních. Nedal se naplánovat ani týden dopředu. Procestovali jsme ale celou zemi a spali jsme jak u místních v levném ubytování v chatrči, tak v rámci střední třídy v bungalovech na pláži a zažili jsme i luxusní cestování a nocování v nejlepším hotelu na světě Viroth´s (o hotelu jsme psali zde).

Průvod mnichů na důležitý budhistický svátek Meak Bochea v hlavním městě Phnom Penh

Tradiční tanec Apsara je kulturní duší Kambodži a je na seznamu UNESCO.

Čím to je, že je Kambodža u českých turistů stále opomíjená?
Podle mého je to souhra více okolností. Převážná část Čechů je v cestování stále konzervativní, pokud někam jedou, a není to Chorvatsko, tak je to na doporučení známých. Sami příliš neobjevují. A když všichni známí jedou do Thajska a do Vietnamu, tak oni tam pojedou také. Navíc o Kambodže se příliš nemluví, a pokud se v televizi stále promítá dvanáct let starý cestopis, není se asi čemu divit. Češi neměli motivaci tam jet.

Na druhou stranu už je mezi námi spousta baťůžkářů, která ráda objevuje...
Mění se to poslední dobou. Druhou stranou je to, že spousta Kambodžanů skutečně nabízí krásné ubytovaní, ale neví, jak ho propagovat. Neví, jak o sobě dát vědět, jak to udělat a jak se zviditelnit. Často jsme narazili na nějaké krásné ubytování a ptali jsme se, proč tam nikdo není, jestli nechtějí pomoc se zviditelněním. Tak jsme jim třeba nastavili Facebook, Instagram. Nechceme z toho udělat druhé Thajsko, jen chceme, aby se Kambodža světu trochu otevřela a naopak...

Jací jsou Kambodžané, jak žijí?
Na prvním místě je pro ně bezesporu rodina. Běžně se řídí sluncem, vstávají, když slunce vychází. Pak jdou pracovat třeba na pole. Ať už se živí zemědělstvím, nebo hoteliérstvím, v byznysu mají zainteresovanou celou rodinu a ty rodiny jsou tam obrovské. A večer se západem slunce se scházejí u večeře. Ale ne v tom úzkém kruhu čtyř lidí, ale v mnoha členech. Popíjejí u toho pivo a jsou šťastní, že jsou spolu. Hezkým příkladem toho, jak to tam funguje, je to, že jdou do práce, a když se něco stane doma, tak z té práce zmizí. Na prvním místě je rodina, a pokud se v rodině něco řeší, tak z práce odejdou třeba na týden a neukážou se. 

Dva domovy

Klára s Davidem se rozhodli žít napůl v Kambodži a napůl v Česku. Během dešťové sezony žijí většinou v Praze, setkávají se s cestovateli i kambodžskou komunitou v Česku, navštěvují kambodžské rodiny, zařizují vše potřebné tady. V tu dobu je totiž velmi nesnadné v Kambodži kamkoli dojet či cokoli většího zařizovat. Vázne tam především logistika, protože jsou tam silné deště a lokální záplavy. Ve slunné části roku pobývají v Kambodži.

„Na Česko a Čechy nedáme dopustit, ale Kambodža nám učarovala a chytla nás za srdce. Cítíme se zde jako doma, jsem takoví Češi se srdcem Kambodžana,“ vysvětlila Klára Dohnalová.

Jak k vám přistupovali jako k ženě?
Ženy, obzvláště na venkově, jsou stále znevýhodňované. Když jsme si šli večer s místními sednout, u stolu s námi seděli jen muži. Ženy a děti připravují jídlo, starají se. V Siem Reapu máme kamaráda a kdykoli tam přijedeme, tak má kolem stolu strýčky a známé a celou svou mužskou část rodiny, ženy a děti se pohybují okolo hrnců. Neuvědomuji si jedinou situaci, kdy by s námi večer nebo u stolu seděla kambodžská žena. Často jsem se cítila až trapně, že jsem tam s muži sama. Mě osobně brali skvěle, u bílých lidí respektují naše tradice. Jiné je to samozřejmě na vesnici, kde jsou pravidla stále striktní, a jiné ve velkých městech, kde se studuje a kde už ženy žijí obdobně jako my. Donedávna tam však ještě fungovaly nasmlouvané svatby, lidé odmalička věděli, koho si vezmou.

Jakým dopravním prostředkem se turistovi po Kambodži nejlépe cestuje?
Je dobré si uvědomit, že pro místní není čas žádná komodita. Zvláště na venkově čas neexistuje. Tam se lidé řídí sluncem. Na dohody s místními se spolehnout dá, ale musíte si připočíst dvě tři hodiny času. Nemají důvod spěchat, tam o nic nejde. Autem se cestovat nedá, platí tam nějaká nepsaná dohoda, že turisté auto v Kambodži neřídí.

Po 14-ti letech v Kambodži opět jezdí vlaky - pouze v pátek, sobotu a neděli a jen mezi vybranými městy (Takeo).

Nejlepší formou dopravy je pro turistu skútr, pokud se nebojí kambodžského chaosu a dokážou navyknout tamním dohodám. Pravidla z provozu totiž nikde nevyčtete. Kambodžané přirozeně prokličkují kdekoli. Když se to naučíte, jezdí se vám skvěle, ale začátky jsou těžké. Skútr můžete mít už za pět dolarů na den.

Na letišti čekají tuktukáři, ale je lepší se jim vyhnout nebo dobře smlouvat, protože jsou již dražší. Pomáhá umět pár slov kambodžsky. Místní vás najednou přestanou vnímat jako turistu, ale naopak vidí, že se o zemi více zajímáte, a tak vám to rychleji nabídnou za nižší cenu. Stačí pár slovíček a často se dostanete bez desetiminutového klábosení k ceně, kterou chcete.

Nakolik je Kambodža pro turisty nebezpečná?
Když tam jedu, tak se tam cítím mnohem bezpečněji než v Praze. Tady se opravdu na ulici občas bojím, ale v Kambodži, i v hlavním městě, je maximální kriminalita to, že vám ukradnou mobil. A pokud se v Kambodži turistovi něco stane, může za to z devadesáti procent jiný turista. Nikdy jsme tam nezažili nic špatného. Asi je to dáno i historií, čím si prošli, co si zažili. Ale jsou klidní, usměvaví a nemají důvod si ubližovat a neumějí si závidět, protože sami nic nemají. Turisty až na výjimky ve větších městech přijímají jako členy své vlastní rodiny, kterou kladou na první místo. A jsou šťastní, že mohou poznat jejich kulturu a že mohou trochu proniknout do vnějšího světa.

Pomoc v Kambodži

Klára s Davidem podporují celkem 155 dětí, pomáhá jim spousta přátel.
Měsíční školné na 1 dítě činí 1 dolar (cca 20 korun), bohužel ani tuto částku...

David a Klára chtějí, aby jejich cestování bylo v rovnováze, a protože si z Kambodži odvážejí zážitky z objevené země, přemýšleli, jak do Kambodže také něco přivézt. Pomáhají třeba komunitě v Kardamomových horách u hranic s Thajskem a malé škole v Siem Reapu.

“Nechceme místním cpát peníze, ale snažíme se jim předat know-how - například při tvorbě reklamy nebo ovládání sociálních sítí tak, aby jim přinesly užitek a vnesly do podvědomí jejich nabízené služby. Také propojujme místní s dalšími Čechy, kteří se do Kambodže chystají a chtějí i pomáhat,“ vysvětlila Klára Dohnalová.

Nedávno se jim ozval pár, který do Kambodže cestoval a chtěl pomoc jejich podporované škole. „Nakonec tam pobyli týden, opravili střechu na škole, pomohli s dalšími potřebnostmi, a protože jim zbyl čas a chuť, postavili dětem ještě fotbalové branky,“ pochvaluje si cestovatelka.

Klára a David potkali ředitele školy při cestách na pivu. Popsal jim, že má malou chudou školu u Siem Reapu a že přestože školné stojí dolar na měsíc, rodiče dětí si ho nemohou dovolit. Děti na vesnicích musí často v rodině pomáhat a pracují místo studií na poli.

„Uspořádali jsme mezi známými v Česku sbírku. Peníze, které se nám sešly, jsme pak vzali a šli s ředitelem školy na místní trh smlouvat a nakoupit potřebné pomůcky, baťůžky, křídy, tužky. Takhle nám to dává smysl,“ dodala Klára s tím, že do školy se pravidelně vracejí. Povídají si s dětmi a vysvětlují jim, proč je potřebná například výuka angličtiny.

V Kardamomových horách podporuje Klára s Davidem soběstačnou komunitu. Tamní lidé žijí z toho, co vypěstují, ale neměli čím zainvestovat školu pro své děti. Mladý pár proto požádali, zda by jim pomohl uspořádat sbírku a koupit dvě krávy.

„Vysvětlili nám, že jim to stačí. Když prodají telátko, budou mít dostatek peněz na stavbu školy pro celou komunitu, což je několik set lidí,“ vysvětluje Klára Dohnalová s tím, že spousta Čechů si to neuvědomuje, ale že pro Kambodžany mají tyto věci zcela jinou hodnotu.

Kambodža leží mezi Thajskem a Vietnamem

Kambodža leží mezi Thajskem a Vietnamem

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  23.5 22:02

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Zahoďte tlustý bajk. Obratný štěrkolet je univerzál a sluší i holkám

19. května 2024

Móda gravelových kol nabírá novou sílu. „Silničky“ na tlustých pláštích pro pohodlné jízdy ve...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

VELKÝ TEST ELEKTROKOL 2024: Kdo umí řídit, dojede dál a šetrněji

21. května 2024

Přemýšlíte o nákupu univerzálního horského elektrokola? Nechte se inspirovat testem, který pro...

TEST ELEKTROKOL 2024: Německá kvalita i české překvapení

21. května 2024

Premium Tucet terénních elektrokol s pevnou zadní stavbou prošel obsáhlým testem. Zkušení jezdci i naprostí...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Bez pojištění zapláčete. Kolik stojí záchrana vrtulníkem v rakouských Alpách

20. května 2024  13:39

Záchrana v horách či jiném těžce přístupném terénu se může turistům v Rakousku výrazně prodražit,...

KVÍZ: Sněžka je nejvyšším vrcholem Polska. Je to pravda, nebo lež?

26. května 2024

V tomto vědomostním kvízu vám předložíme několik tvrzení o různých zeměpisných zajímavostech z...

Na co zírá mašinfíra: Deset kilometrů těžké romantiky na mladějovské dráze

26. května 2024

Vůbec poprvé během jedné jízdy vyměníme lokomotivy, včetně mašinfíry. Vyrazíme na úzkokolejku v...

Pláže v Evropě, kde si užijete pohodu téměř bez lidí, pořád existují

25. května 2024

Vyrovnané řady lehátek a slunečníků, které se ztrácejí v mase slunících se těl. Pláže, kde pro...

Dovolená na kterou nezapomenete. Rakousko nabídne vše, co od prázdnin očekáváte

24. května 2024

Advertorial Výšlapy za dechberoucími výhledy, dobrodružné výpravy do jeskyní nebo plavby kolem přírodních krás....

Nejhorší noční můra, řekla žena, která v botě syna objevila cizí AirTag

Mého syna někdo sleduje. S takovým pocitem několik týdnů žila žena z Floridy poté, co na svůj iPhone začala dostávat...

Párkům odzvonilo. Podnikatel lije do rohlíků svíčkovou a dobývá benzinky

Na pracovních cestách se podnikatel v gastronomii Lukáš Nádvorník přejedl párků v rohlíku. Napadlo ho, že by do pečiva...

Herec Lukáš Vaculík se oženil, dívčí idol 80. let si vzal ředitelku z Primy

Lukáš Vaculík (61) se tajně oženil. Vzal si výrobní ředitelku a producentku FTV Prima Luciu Kršákovou (46). Herec a...

Klavírista Petr Malásek si zlomil obě ruce. Mohlo to dopadnout hůř, říká

Klavírista Petr Malásek (59) spadl z kola a zlomil si obě ruce. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka popsal nehodu i jaká je...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...