RECENZE: Neklidný zadek mě pálí. Texty Haškova kumpána jsou bezprostřední

Zatímco Jaroslava Haška zná díky Švejkovi celý svět, jeho někdejší kumpáni z hospody takové štěstí nemají.

Zdeňku Matěji Kudějovi (1881–1955) však začínají hvězdy přát: loni o něm vyšly dvě vzpomínkové knížky a nyní pěkně vypravený svazek s výborem dosud nepublikovaných textů z posledních patnácti let autorova života. Kniha má trochu provokativní, štiplavý titul: Neklidný zadek mě pálí.

Neklidný, štiplavý a provokativní však byl sám Kuděj. Toulal se po světě, šest let prožil v Americe, střídal zaměstnání, nevázal se nikde a k nikomu. Holdoval slastem života, nabíral si každý den plnými doušky. Myšlenkově měl blízko k anarchismu a komunismu, nálepkovat by se dal jako bohém, flanér, tulák, piják. Samorost, jenž si s pravidly a morálkou moc netykal.

S Haškem se Kuděj přátelil nejintenzivněji v letech 1910 až 1916. Zřejmě z té doby čerpá Haškův portrét – a je vydatný, detailní, zabírá přes půl knihy. Se všemi plusy i minusy. Plusem je, že Kuděj píše živelně, hledí si autenticity, nějaký styl ho nebere. A protože měl Haška rád a poznal ho víc než dobře, vynořuje se jeho profil jasně, komplexně. Těmi minusy jsou občasné rozvleklosti, opakování, zbytné odbočky.

Srandy i úzkosti

Kuděj líčí Haška jako člověka, který měl rozvinuté sociální cítění, bylo mu dobře s kamarády u piva, ale zároveň jím cloumaly existenciální úzkosti. Proto si ze světa věčně tropil šprýmy, mystifikoval. A někdy docela cynicky, brutálně: třeba když vyfoukli s Kudějem v přestrojení u nakladatele honorář společnému známému. Je to portrét člověka dobrosrdečného, ale nezodpovědného, milujícího děti, ale neschopného žít v rodině a myslet dál než k dnešnímu večeru, ač ve svém psaní otvírá velká témata. Prostě rozervanec romantického typu.

Neklidný zadek mě pálí

70 %

autor: Zdeněk Matěj Kuděj

nakladatel: Nezávislý podmelechovský spolek

216 stran, 370 Kč

Vedle vzpomínání na Haška jsou v knize ukázky z Kudějovy poezie a řada povídek, jejichž svorníkem je postava „zlého dědka z Krabatiny“, tedy autora samého. Působí jako zábavné hospodské historky, jejichž komika si někdy nezadá s němou groteskou. Zároveň to však nejsou texty výjimečné. Jde o písmáctví, které je sice bezprostřední, živé, ale takového znají dějiny české literatury spousty. Připomínka Kuděje je důležitá především jako dokument a kratochvilné čtení. Ani to není málo.