„Zaznívá to dokonce přímo z Hradu! A pražská kavárna, to je přece případ pro detektiva: kdekdo o ní mluví, ale nikdo neví, kam až sahají její prsty. Ale někde tu přece být musí. A může kdykoli udeřit. Nebo může být kdykoli udeřena,“ uvádějí k novince dramaturgové Martin Sládeček a Martina Kinská.
Režie hry, jejíž plakát zdobí silueta krávy a slovo „kravárna“ s přeškrtnutým písmenem R, se chopil člen zdejšího ansámblu Jacob Erftemeijer. Sobotní premiéru smíchovská scéna uvede v komorním Studiu.
„Myslím, že jsme se přiblížili k něčemu mezi groteskou a kabaretem,“ uvažuje nad žánrem své režijní prvotiny, jejímž je i spoluautorem. „Nechali jsme se hodně inspirovat klišé noirových detektivek. Nejspíš nejde o politické divadlo tak, jak si ho obyčejně člověk představí. Ale politice se samozřejmě nevyhneme. Zkoumáme náladu, atmosféru a pocit člověka, který existuje v konkrétní společnosti. A ano, její součástí, a to výraznou, je i politický život,“ vysvětluje dále.
Tam, kde podobně zaměřená divadla bývají spíše shlukem scének či narážek na aktuální politické dění, bude mít novinka Švandova divadla celistvý děj.
„Výchozí dramatická situace je, že detektivovi se ztratil syn a on jej hledá. Musí se kvůli tomu vrátit do vlasti, kterou kdysi opustil, a znovu ji, společně s diváky, poznává novýma očima. Dál už bych nerad prozrazoval,“ naznačuje Erftemeijer. Oficiální zpráva z divadla ještě uvádí postavu jezevce, který „brousí kolem a touží být nesmrtelný“.
„Nemyslím si, že by šlo o představení pro elitu, které by vyprávělo o tom, jak je lůza strašná a naopak. Ať už si pod pojmy elita a lůza dosadí, kdo chce, koho chce. Narážíme na to, jak se neustále navzájem označujeme různými názvy a tím, že na ně přistupujeme a živíme je, se necháváme rozdělovat. Rád bych, aby výsledná inscenace mluvila o nás všech. Detektivem jsou všichni, kteří se na představení podíleli a ptali se,“ vysvětluje režisér, který se v novince objeví i jako herec.
Změnilo nás to
Spolu s ním se diváci mohou těšit na Petra Buchtu, Andreu Buršovou, Martinu Krátkou, Tomáše Petříka, Marka Pospíchala a Natálii Řehořovou.
Má takové divadlo šanci něco změnit? „Já si myslím, že už rozhodně změnilo. Změnilo mě, změnilo vztahy a atmosféru mezi herci, potýkali jsme se s novým způsobem tvorby. Uvidíme, jaký dopad bude mít na diváky,“ zamýšlí se mladý tvůrce.
„Snad bychom se mohli začít navzájem více poslouchat. A upustit od pojmů, o které zakopáváme,“ dodává ještě Erftemeijer.
