Knižní bestseller sepsal rakouský spisovatel Robert Schneider, pro Švandovo divadlo jeho dramatizaci připravila spisovatelka Kateřina Tučková. „Systematicky jsme v posledních letech oslovovali současné spisovatele, aby se pokusili o dramatizaci nějakého literárního díla nebo přímo pro nás napsali hru. Moc jsem stál o to, aby se nám podařilo oslovit i Tučkovou,“ vysvětluje režisér kusu Dodo Gombár.
„Její tvorba mne baví a obohacuje. Taky ji mám moc rád lidsky, cítím k ní respekt. A spolu s dramaturgyní Martinou Kinskou jsme mysleli, že zrovna svět a emoce Bratra spánku by ji mohly zaujmout,“ dodává.
Smrt, nebo láska?
Proč se kniha a inscenace jmenuje právě Bratr spánku? „Myslím, že k pochopení je v románu dost indicií a návnad. Je bratrem spánku smrt, nebo láska? Anebo smrtící láska, co nezná hranic?“ nechce Gombár divákovi příliš prozradit. Drama mladíka, který se rozhodne, že pro svůj cit k milované dívce už nikdy neusne, je totiž i příběhem velké náklonnosti.
V hlavní roli se předvede herec Jacob Erftemeijer, který zároveň pro představení přichystal hudbu. „Na hudbě jsem spolupracoval s Kryštofem Blabla, který pochází z varhanické rodiny a sám studuje zvuk na FAMU. Hledali jsme nějaké propojení současné, zejména elektronické hudby a vrcholné barokní hudby,“ přibližuje mladý herec, pro kterého je role další velkou příležitostí na smíchovské scéně.
„Asi mne ze všeho nejvíc oslovila jeho citlivost. Vnímá své okolí, zvuky, hlasy, zvířata, lidi, ale i jejich myšlenky, a to s takovou intenzitou, kterou lze jen těžko unést,“ uvažuje Erftemeijer o své úloze. „Při práci jsem si vzpomněl, jak jsem se jako malý kluk snažil povídat s ptáky. Tak alespoň v tom jsem nalezl nějaký společný rys,“ dodává. Diváci dále uvidí Denisu Barešovou, Tomáše Červinka či třeba Marii Štípkovou.
Novinka je první premiérou Švandova divadla v dlouhodobě rekonstruovaném velkém sále. Je to zároveň i poslední režie, kterou zde Gombár realizuje v pozici uměleckého šéfa. „Nerad bych tuto skutečnost jakkoliv přeceňoval, ale určité symbolice se člověk neubrání. Hodně to vnímám skrze soubor a jeho energii, která je celkem jiná, než když jsem do Švandova divadla před osmi lety vstupoval. Někteří z těch lidí jsou mi skutečně blízcí a jejich přítomnost budu ve svém životě postrádat,“ uvažuje dlouholetý člen zdejšího vedení.
„Zároveň jsem velice rád, že se mi snad podařilo odhadnout, kdy je potřeba do každodennosti jednoho divadelního domu nechat vstoupit nové impulzy, tak to má ve zdravém rytmu divadelních sezon zkrátka být. Těší mne, že opouštím divadlo s poctivě vybudovaným názorem,“ pokračuje Gombár, který hodlá nějaký čas zůstat na volné noze. „S vděkem jsem odmítl dvě nabídky na pokračování v uměleckém šéfování jinde. Do svého života potřebuji vnést ztišení a koncentraci,“ vysvětluje.
