Autobus výletní linky minul zaplněné parkoviště s východisky k hojně navštěvovaným stolovým horám Papststein a Gohrisch a nakonec mě vysadil těsně před konečnou na zastávce Cunnersdorf – Erbgericht.
Tady začíná jedna z přístupových tras k pískovcové plošině ozdobené skalními útvary Spitzstein, Katzfels a Rotstein. Těsně u zastávky se napojuji na značenou cestu a z otevřených partií úvodního úseku se rozhlížím po okolí.
Pěkně upravená víska dýchá venkovem, kolem mě se rozprostírají pastviny a celý obrázek dokreslují kontury přilehlých vrchů. Tady ještě turistický ruch tvoří s tradičním koloritem oboustranně prospěšnou alianci.
Brzy se nořím do lesního stínu a přitom si pořád jedním okem hlídám značení. Poměrně jednotvárné pasáže zpestřují panely klasické naučné stezky věnované lesu.
Míjím pár rozcestí a posléze jsem trasován na méně užívanou cestu směrem ke Spitzsteinu. Nikde není ani živáčka. Pouze v dáli přede mnou občas problikává postava dalšího osamělého výletníka.
Po levici se chvílemi rýsují menší pískovcové skalky a během okamžiku se ocitám u paty Spitzsteinu, který představuje izolovanou buclatou skalní věž. Shazuji batoh a po úzkých kovových schůdcích vystupuji vzhůru.
Solidnímu výhledu dominuje monumentální Pfaffenstein korunovaný kolmými útesy a bělavé zdivo impozantní königsteinské pevnosti. Jako předkrm se Spitzstein slušně osvědčil. Svižným tempem pokračuji dál.
Část výhledu ze Spizsteinu omezují vzrostlé stromy.
Napříč zemí nikoho
Aniž bych předem tušil, tak jsem právě vstoupil na teritorium země nikoho. Do území bez značení, bez signálu a naprosto bez lidí. Zatím ale klidně pokračuji pohodlným táhlým sestupem po lesní komunikaci. Tady jsou značky úplně čerstvé.
První rozpor přichází u křižovatky, kde bych teoreticky měl odbočit k malému rybníčku Neuteich, ukrytého pod východními svahy Lampertsteinu (někdy uváděn jako Lampertsstein). Ukazatel jsem tu sice našel, avšak plánovaným směrem žádná značka nevede. I přesto zabočuji vpravo a lesní asfaltkou prudce klesám dolů.
Za pár minut si dávám pauzu u jemně zčeřené hladiny romantického lesního rybníka pokryté rdesnem, lekníny a další vodní vegetací. Sem chodí tak maximálně „laně pít“. Avšak nově zbudovaný dřevěný přístřešek naznačuje, že nynější opuštěnost se brzy může změnit.
Odtud jsem původně zamýšlel pokračovat příkře vzhůru. Tudíž hledám správnou cestu. A skutečně na kmeni stromu objevuji beznadějně zašlou značku. Vedle ní pak totálně zarostlý náznak něčeho, co zřejmě kdysi dávno snad i byla pěšina, kterou poslední roky pravděpodobně nikdo nešel. Tudy to opravdu nepůjde.
Začátek plošiny Lampertsteinu otevřel pohled na chalupy osad kolem obce Bielatalu.
Papststein a Göhrisch z Lampertsteinu
Raději využívám další lesní komunikaci. Ta z údolí přesně kopíruje úpatí Lampertsteinu. A měla by být rovněž proznačena. Vzápětí se opětovně očekávaně potkávám s obnoveným značením od Spitzsteinu.
Skalami a kapradím
Stále se bedlivě držím obnovené značky a lehce dosahuji jižního cípu vrcholové plošiny Lampertsteinu. Tam nejdříve odskakuji na první vyhlídku, kde se otevírá standardní panorama s obcí Bielatal a okolními osadami.
Následně si dopřávám okruh po táhlém úzkém plató. Skládá se ze dvou částí - promenády a hřebenovky. Začínám promenádou, neboť první metry hřebenovky ihned mizí mezi džunglí rostlinstva. A úzkou stezičkou hbitě putuji po vrstevnici okolo kolmých stěn. Po závěrečném výstupu na samotný severní cíp Lampertsteinu potkávám čtveřici turistů.
Tady se též nalézá nádherná vyhlídka, typická pro saskou část Labských pískovců. I zde pohledu dominuje Pfaffenstein a königsteinská pevnost. Ovšem tu je máme jako na dlani.
Zároveň nádherně vystupují četné další stolové hory a obzor uzavírá okolí Drážďan. Lampertstein se řadí mezi dobrý průměr, jehož sympatický bonus představuje velice nízká návštěvnost.
Pfaffenstein a königsteinská pevnost z Lampertsteinu
Nazpět se vracím „hřebenovkou“. A v ní tkví druhé kouzlo Lampertsteinu, protože uzoučká pěšina se klikatí okolo divoké změti roklí a útesů, přičemž se prodírá hustými nálety bříz i vysokými souvislými porosty kapradin, snad hasivek orličích. Přesně takto si představuji pionýrské časy objevování krás Saského Švýcarska prvními vandrovníky.
Z hřebenovky dále vybíhá krátká zbrusu nově prosekaná odbočka k poslední vyhlídce. Ta nese název Schneebergblick, odkud se nad pásy hraničních hvozdů monumentálně vypínají „obrácené necky“. Tedy nezaměnitelná silueta Děčínského Sněžníku.
Úchvatná vyhlídka
K opuštění Lampetsteinu volím stejnou stezku, kterou jsem přišel. Ale dole u rozcestí se znova vydávám po novém značení jakoby nazpět. Záhy míjím další tajuplný rybníček, ale za ním se dopouštím chyby.
Teoreticky bych mohl zkusit střihnout cestu neznačenou lesní komunikací a dostat se tak na značku z Rotsteinu ke Katzsteinu. Nicméně díky ranní zkušenosti dávám raději přednost jistotě fádního úseku a prověřenému rozcestí nad prvním rybníkem. Dobrá lesní cesta by určitě potěšila cyklisty, ti ovšem zatím zdejší terény vůbec neznají.
U rozcestí zabočuji prudce vpravo a dávám si do těla výstupem údolím Pechloch. Sotva znatelná pěšina už standardně svědčí o takřka nulovém pohybu turistů. Beze šrámu dosahuji vrcholových partií Katzsteinu. Tam odbočuji ve směru vyhlídek Katzfels a Signal. A brzy jsem u první z nich.
Najednou se přede mnou vynořila elegantní štíhlá jehla pískovcové věže, na kterou vedl odvážně řešený kovový žebřík. Pěkně dlouhý a docela příkrý. Výstup i sestup mně náležitě zpestřují kroužící vosy - všudypřítomné obyvatelky všech pískovcových skalních měst.
Pořádně opocen dosahuji titěrné vyhlídkové plošiny. Ta maximálně pojme pár výletníků, proto bývá právem označována za nejmenší vyhlídku Saského Švýcarska. Byť ona, a i kompletní dnešní trasa, leží mimo území stejnojmenného národního parku.
Odtud se dříve hlídaly lesní požáry.
Cunnersdorf – start i cíl výletu
Jestliže úvodní Spitzstein dosahoval v pojetí Labských pískovců céčkové nebo déčkové úrovně, Lampertstein běžného průměru, tak Katzfels rozhodně řadím ke špičce, co se směle může měřit s nejnavštěvovanějšími místy. Zatímco jinde vzbuzují obdiv především rozeklaná seskupení útesů, tady naopak ukazují svoji krásu volné prostory podmanivě vyšperkované mohutnými siluetami stolových hor. Nejvíce mě ohromily temné masy nekonečných lesů, nad nimiž se hrozivě tyčí Velký a Malý Zschirnstein.
Informační tabule u paty věže dále návštěvníkům sděluje, že se v okolí dlouho udržel přirozený výskyt kočky divoké. Proto se i skály nazývají Katzfels. Nedaleká skalní plotna zase dříve plnila roli pozorovatelny v rámci ochrany před lesními požáry. A tudíž nese pojmenování Signal.
I tam se otevírá nezapomenutelný daleký výhled. Oproti ostatním obdobným místům tady najdeme pouze jednoduchou lavičku a holou exponovanou skálu bez jakéhokoliv zábradlí.
Přilehlé prostranství pak pokrývá změť balvanů, skalisek, průrev a roklí. Jednou z nich je vedena sestupová stezka. Na ní posléze míjím černý převis, u něhož byla instalována tabulka věnovaná poslednímu pytlákovi, který zemřel kulkou z pušky lesníka.
Může se hoditNa Wanderbus s jízdenkou Labe-Elbe Motoristé mohou využít parkoviště za jihozápadním okrajem obce, kde se též lze napojit na značené cesty. Alespoň dle map. A dobrá mapa tvoří základ. Nynější situaci, která se samozřejmě kdykoli může změnit, nejreálněji zobrazuje například podrobná aktuální mapa Saského Švýcarska. Tu zakoupíte uvnitř návštěvnického centra na nádraží v Bad Schandau. Tip autora Internet |
