Když jde o film z prostředí otužilců, mně osobně naskočí právě vaše jméno jako první herecká volba. Tvůrci snímku to tak nejspíš cítili také. Jak moc jste ale nabídku zvažoval?
Tady nebylo celkem co zvažovat. První, co jsem řekl, když mi zavolali, bylo: Tak já bych si to přečetl. Ale pro sebe jsem si hned v tu chvíli řekl: No, to je dost! Konečně! (smích) Znám filmy Bohdana Slámy a vím, že točí dobré ‚bijáky‘. Takže u něj to nikdy není krok do neznáma nebo něco, co by smrdělo nějakým průšvihem.
Příběh o tom, jak jste začal nosit pouze kraťasy, je poměrně známý. K téhle myšlence vás přivedl úplně neznámý člověk, kterého jste potkal na ulici a zapovídal se s ním. Prožil jste víc takových nahodilých setkání, která vás natolik ovlivnila?
To nevím. Mně hodně ovlivnily názory Vaška – myslím tím našeho prezidenta. Abych byl přesný, tak Vaška, co nehrál tenis, ale hulil a byl to kamarád z mokrý čtvrti. To jeho věci mě ovlivnily. Fantastický Hvížďalův Dálkový výslech, ta úžasná věc o přikulování v pivovaře a podobně. Já jsem ještě ke všemu z pivovaru, takže to pro mě bylo něco. Měl jsem to propašované z Vídně, odkud mi nahrávku někdo přivezl na audiokazetě. Byly pak už tak ohrané, že páska sotva držela pohromadě. Pak jsem trochu záviděl panu Abrhámovi, že v tom hrál. To bylo fakt dobrý s Pavlem Landovským. Sládek nemohl být nikdo jiný než právě Lanďák.
Ve filmu Bába z ledu se objevila na české poměry odvážná erotická scéna s vámi a Zuzanou Kronerovou. Herci často tvrdí, že jejich natáčení je pro ně strašné...
Není to rozhodně nic příjemného. Nebo spíš takhle. Nemáte se na co těšit, protože víte, že to blbě dopadne. Vždycky.
Jak to myslíte?
Vždycky to dopadne blbě, protože se to neuskuteční. I kdybyste chtěla, protože do toho kecá tolik lidí! I když režiséři často vyženou na přání hereček všechny z ateliéru a ze scény, stejně tam je minimálně sedm až deset lidí. A všichni do toho mluví. Kameramani, režisér, zvukaři: kam vám dáme mikrofon?
