Pravda je, že poslední film Jana Němce, v němž režisér provedl vlastním životem, je nejen nejosobnější z dosud uvedených soutěžních děl, ale také nejosobitější. Tomáš Klein, který po Němcově smrti dílo dokončil, to řekl výstižně: „Vždycky překvapil tím, jak bude vyprávět, ale vždycky to dělal tak, aby to divák pochopil.“ Zjevně obojí platí i pro Vlka, který jde do kin v září.
První dojmy |
Už za dva týdny vstoupí do distribuce modelová moralita z 80. let Učitelka, v níž Zuzana Mauréry září v roli obratné režimní manipulátorky. „Nemyslím, že je tam politických symbolů moc, ale nechtěli jsme příběh posunout jinam. Ponechali jsme ho na půdorysu doby, kde jsme se cítili bezpečně, věříme, že když se dobře natočí, promluví i k dnešku,“ řekl Jan Hřebejk.
Syn, nebo podvodník
Poměrně silnou pozici mezi kritiky má španělská Nová kůže, jejíž hrdina, kdysi zmizelý a po letech nalezený chlapec, může být opravdu synem své matky – anebo podvodníkem. „Proč jeho maminka odmítne testy DNA? Protože si je jistá. A otec? To není důležité,“ shrnula s úsměvem představitelka matky, herečka Emma Suárezová.
I německý film Prvotní štěstí má své zastánce, komorní milostný trojúhelník dá dohromady léčitele lidských duší s vdanou ženou, která ho chce zbavit závislosti na pornografii. Ulrich Tukur věděl, že ho čeká role na ostří nože: „Pro tak radikální film jsem musel najít hranici vkusu, ale naštěstí o těch největších sexuálních zvěrstvech se tu jen mluví, což účinkuje silněji než názorný obraz.“
A bez šancí nejsou ani italské Zpovědi, v nichž Toni Servillo hraje tajemného mnicha pozvaného na setkání ministrů financí zemí G8. „Málo hovoří, hodně naslouchá, dokáže vše sdělit pohledem,“ řekl režisér Roberto Ando o hrdinovi své politické detektivky, ve které „ticho a mlčení zahání mocné do kouta“.
Zvláštní nápad obsahuje ruská Zoologie, kterou natočil Ivan Tverdovskij. Její hrdince, postarší úřednici v zoo, totiž naroste ocas. „Všichni máme něco podobného, tedy nějaký znak, jímž se odlišujeme. A je jen na našem rozhodnutí, jak jej využijeme, vylíčil tvůrce své podobenství, ve kterém má podstatnou roli dálkově ovládaný ocas ze silikonu.
Jako mravenci
Z Polska přijely Vlny, civilně pojatý portrét dvou učnic kadeřnického řemesla, který natočil Grzegorz Zariczny. „Patří k vyděděncům, jež svět jako by nepotřeboval, i když je jim teprve sedmnáct,“ popsal své hrdinky–neherečky.
Catalin Mitulescu přivezl z Rumunska film U trati, líčící odcizení v manželství, kde muž odjel na dlouhé měsíce za prací. „Na jednu stranu spolu bojují, na druhou se navzájem přitahují,“ charakterizoval příslušník rumunské nové vlny svůj snímek.
Turecký film Otcova křídla spadá pod sociální dramata, hned v úvodu se hrdina dozví, že má rakovinu, ale zatají to, protože musí dál pracovat na výškových stavbách, aby vzdálené rodině mohl posílat peníze na nové bydlení. „Jako mravenci, když jeden zemře, ostatní si ho ani nevšimnou a pokračují v práci,“ shrnul režisér Kivanc Sezer příběh o nejvyšší oběti.
Slovinský Noční život vnesl do soutěže závan senzace, vychází totiž ze skutečného případu, kdy na ulici našli v krvi muže, jehož zranění si připisovalo sexu se psy. „Reakce překročily všechny hranice, ptal jsem se sám sebe, zda je horší být napaden psy, nebo lidmi,“ přiznal režisér Damjan Kozole.
Možná nejsilnější zážitky přinesly poslední dva příspěvky soutěže. Maďarské Rodinné štěstí prakticky nevyjde z bytu, nicméně domácnost, k níž se nastěhují příbuzní po neúspěšném pokusu žít v zahraničí, připomíná bitevní pole už před návštěvou, natož po ní. „Rodiny o sebe navzájem narážejí, obviňují se, což vytváří povědomé ironické situace,“ věří režisér Szabolcs Hajdu.
A konečně kanadský příběh jednoho nočního tahu Pořád spolu svede dohromady nesourodou dvojici: drsně šikanovaného tlouštíka a jeho zdánlivě vyrovnaného zachránce, který se však ve vlastním životě topí možná hlouběji. „Lidé se příliš hlídají, bojí se otevřít tomu druhému, aby nevypadali hloupě,“ podotýká režisér Jesse Klein.
Vítěz se zatím nerýsuje, nicméně diváci už oblíbence mají. V anketní desítce se vedle dvou děl o vozíčkářích potkávají dva české příspěvky, novinka Normální autistický film a vzkříšená legenda Intimní osvětlení z roku 1965.
