Prvorepublikové hvězdy Lída Baarová a Adina Mandlová se těsně po válce potkávají v jedné cele pankrácké věznice. Herecké rivalky i souputnice si ve zjitřené době mají hodně co vyříkat.
Ač jde o fikci a ženy se na Pankráci nesetkaly, lákavý motiv vychází z jejich skutečných pamětí. Autorský kus Martiny Kinské Pankrác ’45 má večer premiéru v pražském Švandově divadle. Hru nazvanou Vosí hnízdo s téměř totožným motivem však mnohem dříve napsala herečka Isabela Soukupová-Siegelová.
Cení se nápad
„Zkoušela jsem ji s Vilmou Cibulkovou,“ popisuje autorka. Premiéra se však nekonala, tak hru uložila u specializované agentury Dilia. „Po pěti letech se znovu ozval Karel Heřmánek, že ji chce uvést v režii Viktora Polesného. Pak někdo řekl, že už se zkouší ve Švanďáku,“ popisuje Soukupová-Siegelová.
Herečka tvrdí, že kus smíchovského souboru vykazuje jasnou inspiraci jejím dílem. „Ale po třech dnech Dilia rozhodla, že to jsou rozdílné hry. Ředitel Švandova divadla taktéž. Já to však považuji za vykradení, cení se nápad,“ říká.
Záběr ze hry Pankrác’45, která má právě premiéru ve Švandově divadle.
„Představení na Smíchově jsem neviděl, ale výchozí situace je stejná,“ souhlasí Viktor Polesný. Oběma scénáři se skutečně line stejný motiv, kdy si Mandlová s Baarovou vzájemně vjíždějí do vlasů a vyčítají si protektorátní prohřešky či milence. Jejich hádky místy skutečně vykazují tematickou shodu. Zatímco Vosí hnízdo se soustředí na osobní střet hereček, Pankrác ’45 přidává další role včetně femme fatale českého odboje Hany Krupkové. Obě hry pracují v různé míře i s další historickou postavou.
Silné a lákavé téma
Shodu motivů pozoruje i posudek, který Dilia vypracovala: „Obsahová podobnost obou textů je evidentní, a to včetně tvůrčího zpracování původní myšlenky umístit obě herečky do jedné cely pankrácké věznice.“ Dále se zde však uvádí, že příčinou obsahové podobnosti je inspirace paměťmi, které obě herečky napsaly, tedy knihou Dneska už se tomu směju od Mandlové a Útěky od Baarové.
„V pamětech jsou obě pasáže o vězení velice sugestivní. Jejich vztah navíc byl rejpavý, kamarádský a rivalský zároveň, takže bylo nasnadě dát je i ve hře spolu dohromady,“ obhajuje svůj text autorka a režisérka Martina Kinská. „Nevím, kde bych na text paní Soukupové-Siegelové mohla narazit. Spíš to svědčí o tom, že nás obě nezávisle na sobě zaujalo silné a lákavé téma,“ dodává.
„Z tohoto důvodu nelze tvrdit, že divadelní hra Pankrác ’45 vznikla jako dílo odvozené od divadelní hry Vosí hnízdo. Sama myšlenka či nápad inscenovat hru do jedné cely, kde se sejdou herečky Baarová a Mandlová, nesplňuje pojmové znaky autorského díla,“ uzavírá posudek vypracovaný společností Dilia.
Jeden příběh, dvě dílaSituace, kdy stejný námět inspiroval v podobném čase dvě díla, je známá z filmu i divadla. Například za snímky Nebezpečné známosti (1988) režiséra Stephena Frearse a Valmont (1989) Miloše Formana stála stejná předloha (román Choderlose de Laclose). V českém divadle se podobně potkaly hry o životě divadelníka E. F. Buriana, Kladivo na divadlo (premiéra 2004, Divadlo Archa) a Jsem tvého života amen (premiéra 2006, Viola). Téma hilsneriády pak inspirovalo televizní snímek Viktora Polesného Zločin v Polné a připravovaný projekt tria Bojar – Špidla – Gabriel. |
„Posudek byl zpracován na popud paní Isabely Soukupové-Siegelové. Zabýval se nejen podobností obou dramatických textů, ale také užitím děl slovesných, od kterých jsou dramatické texty obou autorek odvozeny. Na základě něj jsme jako divadlo ještě řešili další autorskoprávní úkony. Švandovo divadlo proto také odmítlo předžalobní výzvu právní zástupkyně autorky,“ doplňuje ředitel smíchovského divadla Daniel Hrbek.
„Už v roce 2012 jsem dostala nabídku od plzeňského divadla, abych napsala muzikál o Lídě Baarové,“ popisuje Kinská vznik svého díla. Z muzikálu však sešlo, a tak nasbíraný materiál upravila do činohry pro Švandovo divadlo, kterého je dramaturgyní.
Heřmánek se nechce unáhlit
„Rozdělili to jako dvě různé hry, takže Vosí hnízdo může být uvedeno, ale jen blázen by uváděl stejnou hru,“ bojí se Soukupová-Siegelová. „Měl jsem o Vosí hnízdo zájem delší dobu. Dělat dvě stejné hry je však nesmysl. Půjdu se na Smíchov podívat, a když to bude něco jiného, tak proč ne,“ nechce se unáhlit ředitel Divadla Bez zábradlí Karel Heřmánek.
„Hra, kterou napsala Isabela Soukupová-Siegelová, je dobrá,“ zdůrazňuje režisér Polesný. I on chce počkat na výsledek Švandova divadla, aby rozhodl, zda má o práci na textu dále zájem.
„Ať se obě hrají, bylo by jen dobře, aby se o přízeň publika mohly utkat na jevišti,“ dodává Kinská.
