Hory pro všechny
Jestliže zimní Nassfeld slibuje návštěvníkům báječné lyžařské terény, v letním období platí totéž pro všechny formy vysokohorské turistiky. Penzisté a rodiny s dětmi zde ocení klidné a nenáročné procházky po širokých prašných cestách, zkušení matadoři si pro změnu mohou projít exponované zajištěné cesty. Mým záměrem je kombinace obojího s pokusem vystoupit na ostrou špici vrcholu Gartnerkofel. Pochopitelně od jihu, protože severní cestu mapa řadí mezi ty těžké.
Delší přechod v této oblasti je každopádně nutné si předem důkladně naplánovat a současně se vybavit dobrou mapou, protože hraniční hřeben je místy opravdu neschůdný.
Nepřehlédnutelný Gartnerkofel dosahuje výšky 2 195 metrů.
Kdo se chce pohybovat výhradně okolo Nassfeldu, tomu bohatě postačí slušná turistická mapa, kterou obdrží zcela zdarma například při odbavení uvnitř dolní stanice kabinové lanovky Millennium Express. I mně se dobře osvědčila. Ovšem značení je občas dosti chaotické, respektive v nejbližším okolí střediska už je dosti přeznačkováno.
Jelikož nadmořská výška Nassfeldu činí 1 552 metrů a přilehlé vrcholy přesahují magickou dvoutisícovku, vyžaduje pěší turistika v těchto místech také kvalitní výstroj. Počátkem léta zde stále leží poměrně dost zbytků sněhu a samozřejmě nechybějí ani náhlé výkyvy počasí.
Křehká wulfenie
Nicméně oproti spoustě ostatních alpských středisek nabízí Nassfeld něco navíc. A to wulfenii. Půvabnou horskou bylinu, za kterou sem na přelomu jara a léta cestuje velké množství obdivovatelů přírody. Celé jméno této byliny zní Wulfenia carinthiaca a před více než dvěma stoletími ji odtud popsal známý rakouský botanik a mineralog Franz Xaver von Wulfen.
Nikde jinde na světě, kromě zdejších luk poblíž úpatí štítu Gartnerkofel, ji už nenajdete. Její blízcí příbuzní ještě rostou u pomezí Albánie, Černé Hory a Kosova, jiné druhy wulfenií jsou hlášeny až z Himálaje. Některé zdroje pak ještě uvádějí lokality wulfenie v oblasti Turecka, případně Libanonu.
Maximální výška wulfenie se pohybuje okolo dvaceti centimetrů.
Květenství wulfenie
Dle obecných informací wulfenie kvete od června do července. Ale přesně odhadnout ten správný okamžik není vůbec jednoduché. Především závisí na délce zimy, výši sněhové pokrývky a průběhu jara. Poslední dva roky se termín rozkvětu opakovaně pohyboval zhruba kolem 20. června. Naštěstí aktuální situace je vždy pohotově avizována na webových stránkách města Hermagoru. Jakékoliv obavy mi promptně rozptýlila cyklistka, s níž jsem strávil kus jízdy vlakem. „Přirozeně že kvete. Zatím nejvíce u komunikace k farmě a hostinci Watschiger Alm. Na lukách nad farmou je jí méně. Tam teprve kvést začíná. O víkendu mají dokonce naplánovanou tradiční slavnost s odbornou prohlídkou stanoviště.“
Spolucestující měla naprostou pravdu. Vedle asfaltky k farmě brzy spatřuji improvizovanou dřevěnou tabulku s výstižným sdělením Wulfenia. A všude dokola se tyčí stovky jemných modrých wulfenií v plném květu. Vzácně se prý mezi nimi objeví i bílá varianta, tu se mi ale bohužel nalézt nepodařilo.
Na skalnatý hřbet Zweikofel nesměřuje žádná značená stezka.
Spokojen míjím farmu. Druhé místo začíná těsně za ní. Zde se okolo malého ostrůvku rozkvetlých wulfenií shromáždilo několik skupin výletníků. Díky vyšší poloze tohoto stanoviště byl ale počet kvetoucích wulfenií minimální a většina z nich teprve opatrně nasazovala na květ.
Plný pohár aktivit
Nassfeld patří k velmi frekventovaným letoviskům, a i když je většina objektů lyžařské infrastruktury velice citlivě zakomponována do krajiny a počtem hotelů se řadí mezi menší střediska, liduprázdné hory to doopravdy nejsou. Nassfeld prostě tepe čilým ruchem.
Poznejte Rakousko Udělejte si výlet a poznejte Vídeň, Rakouské Alpy nebo jen relaxujte v Obertauernu. Ten správný pobytový balíček si na Raketa.cz vybere každý. |
Velkým bonusem letního Nassfeldu je také okolí. Vodní dovádění si můžete dosyta užít například v prohřátém jezeře Pressegger See. Většina pláží je sice placená, ale třeba hosté tamního kempu Schluga mají vstup zdarma.
Návštěvu Nassfeldu lze dále pojmout jako jednodenní odskok z příjemné cyklotrasy údolím Gailtal. Cestou můžete obdivovat zajímavé ukázky dřevěných seníků, leckdy posledních zbytků původní venkovské architektury.
Pohled na kapli z italské strany hranice
Za návštěvu rozhodně stojí i dřevěná kaple v Nassfeldském průsmyku, jejímž středem prochází rakousko-italská hranice. Kaple tu zůstává jako němý svědek bojů, které se zde odehrály během První světové války.
Vyznavači adrenalinu se zase důkladně vybijí průchodem přes propasti romantické soutěsky Garnitzenklamm. Část spojovacích stezek ke kaňonu je ale nyní uzavřena kvůli likvidaci polomů.
Další mimořádné zážitky návštěvníkům poskytuje zdejší letní sáňkařská dráha nebo lanové centrum se skalním labyrintem. Pozadu nezůstanou ani milovníci kvalitní gastronomie. „Farma Tressdorferalm je velmi známá výtečnými sýry,“ upozornila mne během pauzy rakouská rodinka. Pokud se ovšem cítíte lépe uprostřed opuštěných hor, zkuste protilehlý hřeben Gailtalských Alp severně od Hermagoru. Jasný důkaz mi podal vyčerpávající výstup k opuštěnému štítu Vellacher Egel. Tam kromě pár horských usedlostí zatím stále vládnou skalnaté srázy a stádečka kamzíků.
Může se hoditJak se tam dostat Mimo sezónu raději lanovkou |
