RECENZE: Trojan jako bezděčný hrdina. Film roku poběží v televizi

Jmenuje se Osmy, napsal ho Marek Epstein, režíroval Jiří Strach, a byť má v neděli premiéru „jen“ na ČT1, hravě strčí do kapsy většinu letošní české produkce v kinech.

Jestli má naše národní tradice hořkého smíchu svého mistra v Miloši Formanovi, pak Osmy přivedli na svět jeho tovaryši. Přesně totiž postihují Formanovu metodu: pravda nenudí, pokud se vypráví zábavně, s dávkou rýpavé provokace i zdravé neúcty vůči pomníkům.

A kdyby oscarová Americká krása hledala náhradu za Kevina Spaceyho v hlavní roli, našla by ji v Trojanově kouzelném antihrdinovi, jímavě směšném, aniž by však odkládal lidskou důstojnost. A když spadne až na dno, má sebeúcty nejvíce.

Opilecká pýcha bolí

Natolik silná postava se vyskytuje vzácně a Trojan ji hraje bez rezerv, jako by už jinou šanci nemusel dostat, navenek však s nenucenou lehkostí. Coby úředníček ze socialistického podniku bytového hospodářství, jen papírově vládnoucí skutečné královské kastě řemeslníků, je kouzelně nesvůj v hospodě, kde nakonec z opilecké pýchy připojí podpis pod Chartu 77.

Osmy

80 %

Režie: Jiří Strach

Scénář: Marek Epstein

Hrají: Ivan Trojan, Zuzana Stivínová, Miroslav Krobot, Josef Dvořák, Marek Taclík, Tomáš Töpfer

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.4

Jeho potácivý návrat domů tvoří samostatnou němou grotesku, již završí manželka se synem. A druhou začne ranní kocovina, s níž se do bolavé hlavy znovu dere děs. Muž, který se bál i zubaře, odtud název Osmy, už ví, co vyvedl, a neví, jak vzít podpis zpět. Jedna z mála výtek směřuje k přehnaně budovatelské stylizaci kalného jitra, jímž bezděčný rek kráčí za svým osudem. Muž dosud přehlédnutelný a přehlížený je náhle senzací, stíhají ho významné pohledy, špitání za zády i nejmrazivější projevy pokrytectví. Okolí v čele s výtečnou Simonou Babčákovou se černé ovce straní, aby ji v soukromí poplácalo – Díky, že jste to udělal za nás všechny! – a jedním dechem žádalo: Sežeňte nám od svých kamarádů z disentu taky walkmana. Přijetí u šéfa v neméně precizním pojetí Miroslava Krobota pak korunuje dusné trapno a muž zatlačený do kouta postupně nachází proti strachu nejlepší lék: osvobozující vztek.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Komedie bez moralizování

Nejlepší na Osmách je, že nemluví v tezích, nemoralizují, nepolitizují, nesoudí. Nejenže se přesně drží žánru komedie, dokonce sled situací dne, kdy se vše rozpadá, zaměstnání, rodina i zpuchřelé trubky domovního odpadu, chytře vrší, propojuje a stupňuje až do tónu crazy. 

Že už se nic horšího nemůže stát? Omyl, StB je pod okny, patnáctiletý syn zplodil dítě, splašky zalily celý byt, na scéně se ocitne pistole, zubař čeká na svou chvíli a místo pochopení slyší štvanec jen pobavené: „Tak ty jsi podvratnej živel?“

Druhá drobná výtka míří k poněkud levnější komunální satiře s instalatéry, ač Marek Taclík v montérkách vyloženě jiskří, ale jako celek se Osmy nominují na český film roku. Znamenají zatím nejčistší i nejsilnější společné dílo tria Epstein – Strach – Trojan. Královsky baví a přitom tiše tleskají zapadlým rebelům, kteří to mají vždy těžší než vůdcové. Zejména pak jejich ženám, Zuzana Stivínová zosobní nejkrásnější pointu celého příběhu.