Jmenuje se Hra, ale je natolik drsná, že se Česká televize rozhodla pár záběrů změkčit, tedy rozostřit. Přesto příběh nevysílá až po dvaadvacáté hodině, nýbrž záměrně v hlavním čase, 9. listopadu od osmi večer na ČT 1. Aby na problém hlasitě upozornila.
„Diváci budou možná vyděšeni, ale jsem si jist, že je nezbytné pojmenovat věci tak, jak jsou,“ shrnul důvod Ondřej Vetchý. Hraje mstitele rodinné tragédie, za níž stojí tvůrci umělých počítačových světů vnucující dětem zrádnou iluzi atraktivnějšího života než v šedé nudě reality. „Moje role ve Hře patří k těm, které mi zasáhly tělo, srdce, mozek i duši. Kdybychom točili o něco déle, měl bych asi velké problémy. Těžko jsem se z toho vyvlékal,“ shrnul Vetchý.
Hledání viníka
Snímek Hra se nelehce hodnotí. Po pravdě scenárista Eugen Liška a režisér Peter Bebjak jeho zápletku trochu uměle konstruují a náladu noří do přestylizované temnoty, nicméně v daném případě rozhoduje spíše jeho výbušné společenské téma. A současně způsob, jak moderní látku zprostředkovat i starší generaci, která o zrádném „převtělování“ dětí do jejich krásnějších, šikovnějších, uznávanějších dvojníků ve virtuálním světě nemá ani tušení.
Klíčové postavy ve snímku nosí dvojí podobu, skutečnou před monitorem počítače, animací upravenou na něm. A pro názorný doklad, jak podobná „hra“ funguje, se hned v úvodu odehraje poměrně otevřená erotická scéna, jejíž otisk se vzápětí objeví na internetu.
Dá se z takové verze vyčíst třeba opravdová nevěra? A co je podstatnější otázka: může ve fantaskním bludišti odvozených bytostí najít zoufalý muž posedlý touhou po odvetě viníka z masa a kostí? Přesně tak, jak volá Vetchého hrdina: „Ale mě nezajímá namalovaný panďulák, já chci znát to skutečný prase!“
Divák se musí přenést přes dvě bariéry. Jednu tvoří přehnaný příděl melodramatické hysterie, slz, křiku a vztekle rozbíjených počítačů, druhou ztížená orientace v ději a v obraze, protože ani „pátrací“ linka vyprávění se neobejde bez častých vstupů do smyšleného světa s jeho vlastními rituály, maskami, průpovídkami. Nemluvě o tom, že sledovat na televizní obrazovce další blikající obrazovky není zrovna velkolepá podívaná snů. Ale i tohle riziko televize přijala – v zájmu osvěty.
Až na hranu
„Film Hra ukazuje nové nebezpečí na internetu, o kterém většina rodičů neví a moc se o něm nemluví. Tedy nebezpečí šikany, zneužití důvěřivosti dětí a jejich bezbrannosti vůči manipulacím přicházejícím ze sociálních sítí a virtuálního světa. Proto téma otevíráme v drsném filmu, který často překračuje to, nač jsou diváci v rámci Nevinných lží zvyklí. Ale drsnost snímku není samoúčelná. Jde až na hranu, která by měla rodiče burcovat, aby se začali o věc zajímat,“ vysvětluje ředitel programu ČT Milan Fridrich.
Podle producentů projektu navíc právě české děti využívají internet nejvíce v Evropě. Otázkou zůstává, jestli se v neděli budou dívat na Hru spolu s dospělými.
