Kdy jste poprvé slyšel swing smíchaným s elektronikou?
To ani nevím, ale elektroswing opanovává hudební scénu poměrně dlouho. Asi před dvěma lety diskžokej z rádia udělal remix naší písničky Mám život hrozně ráda a nějaký čas se to opravdu hodně hrálo. V tu chvíli přišel Vladimír Kočandrle z Warner Music s výzvou, abych se k elektroswingu taky vyjádřil. Musím říct, že jsem mu dlouho odolával.
Co vás nakonec přesvědčilo?
Velkým impulzem byl můj pobyt v Anglii. Když jsem tam řekl, že dělám swing, všichni se nadšeně ptali: Jo, elektroswing? A já jim odpovídal, že ne, že dělám ten autentický. Na to jenom krčili rameny. Tehdy mi asi začalo vrtat v hlavě, že bych v tomto smyslu opravdu měl něco podniknout.
Havelka nahrál svůj první elektroswingPoslechněte si ukázku z nového alba  Šedesátník Ondřej Havelka na obalu alba Kríze sem, kríze tam. |
Kdy se daly do pohybu konkrétní přípravy?
Hlavním iniciátorem byl znovu Vladimír Kočandrle, sešli jsme se a on prohlásil: Ondřeji, bude vám šedesát, vydáme desku, ale musí na ní prostě být i elektroswing. Tak jsme se nakonec dohodli, na albu jsou čtyři elektronické věci. Dospěl jsem zkrátka k tomu, že jakýkoliv tvar swingu je vlastně v pořádku.
Jak jste písničky k elektronickým úpravám vybíral?
Hlavně jsem si říkal, že musí být legrace. Chtěl jsem, aby tam byly i věci česky zpívané, protože to u nás zatím nikdo nedělá. Jako první jsem vybral skladbu Vendelíne, Vendelíne, která se paradoxně k takové předělávce nehodí, protože ani v originále vůbec neswinguje.
Bral jsem to jako dobré východisko k tomu, udělat z ní něco jiného. Další je americká jazzová písnička Diga-diga-dou, kterou kdysi opatřili českým textem Voskovec a Werich. Málokdo o něm ví, je z jejich začátků z roku 1928, čisté dada a krásně naivní.
Kde jste text objevil?
Voskovec s Werichem ho sice nikdy nenahráli, ale existuje ve scénáři ke hře Fata Morgana. To byla jejich revue z předježkovského období, kde se objevily americké písně s českými texty. Tenhle je navíc hodně vtipný.
Jak to šlo s hudbou? Musel to být jiný styl práce.
Snažil jsem se, aby to nebyla jen „tucka“, ale aby písně měly hudební i textový vtip. Věděli jsme, že čtyři, které jsme vybrali, nám na desku nevystačí. Tak jsem svolal kapelu do studia, a když jsme točili klasické swingové věci, které měly elektro-remaky doplnit, nahráli jsme rovnou určité části aranží, riffy, podkladové harmonie nebo jen akordy tak, abychom s nimi mohli dál pracovat. Nedělali jsme tedy to, čím elektroswing začal, když dýdžejové brali staré nahrávky, rozstříhali je a fragmenty pak používali. My jsme vyšli z původního materiálu.
Jak jste se dostal ke členům Ohm Square, kteří vám pomohli?
Mirek Lacko hraje na klavír v Melody Makers a zároveň v Ohm Square. Má k elektronice blízko. Scházeli jsme se spolu u počítače a kláves a hledali, vymýšleli, aby to znělo jako opravdová muzika.
Chystáte i živé provedení?
To zatím asi nehrozí. Já jsem nikdy v životě nepodlehl ani tomu, abych zpíval na halfplayback. Připadá mi to jako podivnost, kterou odmítám. Chystáme na 7. prosince klasickou velkou Lucernu s Melody Makers a na příští rok oslavy výročí dvaceti let existence. Rád bych k němu vydal dvojalbum nových nahrávek. Ale ve všech těchto případech půjde o originální swing.
