Proč koukám do jeskyně?
Spojitost mezi vytrvalostním během a zrodem rozumem obdařeného tvora (rozuměj sebe), můžeme považovat za víceméně prokázanou. I když se vytrvalostní lov jako způsob obživy provozuje už jen na dvou až třech místech naší planety, tak např. některé naše předvánoční zvyky probouzejí tyto hluboko uložené geny. Neznám jiného tvora, který by se dokázal hodiny prodírat mezi jedinci stejného druhu v bláhové naději, že narazí na čerstvě ulovenou kořist, kterou okolní dav nechává bez povšimnutí. Při vysvětlování mnoha věcí svým potomkům se uchyluji k příměrům z dávných dob. Tak třeba proč platíme daně? Inu, když se běželo na lov, někdo musel zůstat a hlídat jeskyni. Za to dostal nějaké maso od lovců. V těch blahých dobách to bylo maso nižší kvality, protože pro přežití byli důležitější lovci než hlídači. Komu dnes patří nejšťavnatější kousky, raději nebudu rozebírat. A ze stejného úhlu se dívám na problematiku vyhlašování běžeckých závodů.
Tak kde to dře?
Tady bych měl začít větou, že to většinou moc nedře. Mezi běžci je ohromné procento pohodářů, a to i těch z absolutní špičky. Občas se ale výtky objeví. Především běžci ze zadních řad si stěžují na výsledkové listiny řazené podle oficiálních časů.
Proti? No přece, když branou probíhám deset minut za prvníma…
Pro? No přece, když se někdo dotáhne na vedoucího běžce, nemůže si být jistý, že mu stačí být ve finiši druhý a vyhraje…
Argumentů na obě strany najdete plno. Můžete jim dávat váhu, porovnávat, balancovat. Tak jako organizátoři, kteří to mají někteří tak, jiní obráceně a třetí pro jistotu hybridně.
Naštěstí my, ortodoxní jeskyňáři, v tom máme jasno. Když se objevilo na pláni zvíře a někdo z tlupy zařval „start“ nebo tak něco, běželo se pro maso. A první tam byl první a měl nejlepší kus, druhý byl druhý a stopadesátý byl stopadesátý. To už tam pochopitelně nebylo nic.
Spravedlnost kategorií i pohlaví
Nejen hlavní způsob stanovení času, ale i věkové kategorie jsou předmětem diskuzí. Něco je navrženo, předepsáno, ale neoficiální závody, kterých je drtivá většina, si to vymyslí většinou po svém. Pak slyšíme nářky typu: „Lojzo, já běžel v kategorii s mladejma, dali mě do šedesátiletejch, a tak jsem byl až druhej“. Asi už nemusím svůj názor vysvětlovat. V těch dobách, do kterých se obrací můj myšlenkový experiment, byla hranice veteránských kategorií někde kolem 22 let. Doběhl jsi pozdě? Maso je snědené a kosti rozebrané. Je marnou snahou ukazovat vůdci tlupy registračku s datem narození. Stejně je tomu nejen v rámci věkových kategorií, ale i pohlaví. Skutečnost, že drtivá většina závodů dělí běžce na muže a ženy je pro mě z tohoto pohledu skutečně zarážející.
Zpátky do našeho století
I když má projekce problémů do dob počátků člověka často slaví úspěch při vysvětlování různých sociálních jevů dětem, při běhu s ním asi úplně neuspěju. Závod, který pořádám, je naštěstí součástí poháru, kde jsou kategorie předepsány. Naštěstí pro účastníky. Ale třeba v rozdělování prize money, kde mám volnou ruku, je plně použit lovecký model. Teda abych se příliš neholedbal, i tady jsou oddělené ženy od mužů, to jsem neuhrál. Ostatní členové našeho přípravného výboru mi řekli, že když se dříve v těch dávných dobách někdo zbláznil, tak ho prostě zapudili někam do lesa…
Spravedlivá nespravedlnost
Můj názor na věc je tedy jasný. Že máte úplně jiný? V pořádku, určitě cítíte, že je správnější a najdete pro něj celou řadu argumentů. Myslím si totiž, že je to nakonec úplně jedno, a drtivá většina z nás běhá z jiného důvodu, než aby vyhrála svoji kategorii či byla ve výsledcích napsána před někým s horším reálným časem. A pokud je to přesto pro Vás důležité, vyberte si akci podle svého gusta. Při probrání propozicemi ve víkendové nabídce jistě najdete závod, který splňuje Vaše kritéria. Už několikrát jsem viděl scénu, jak u prezentace běžec (či běžkyně) "radí" pořadatelům, jak to dělat. Vždy mě nap adá, proč si kupují zboží, které se jim nelíbí. Takže můj vzkaz pro pořadatele běžeckých závodů je: "Dělejte si to jak chcete. Máte skvělou zpětnou vazbu na svou práci a to jsou počty účastníků." A kdybych měl připojit vzkaz pro běžce, zněl by asi takto: "Užívejte si běhu v krásné české krajině, mějte z něj radost a pocit uspokojení. No a až se Váš čas na desítku přiblíží půl hodině, začněte řešit výsledky."
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
