V rychlém sledu uvidíte výběr nejdobrodružnějších momentů z divoké expedice, kterou Dan Přibáň podnikl s partou nadšenců na přelomu let 2012 a 2013, kdy urazili 21 124 kilometrů dlouhou cestu napříč Jižní Amerikou. Dva trabanty, polský fiátek a Jawa 250 z roku 1957 se tehdy vydaly vstříc tomu nejnáročnějšímu, co se dá v Jižní Americe najít. Amazonský prales, pětitisícové průsmyky And, pouště i oceán.
V traileru uvidíte, jak se couvá s trabantem do prudkých srázů hor i jak se tohle autíčko loví z vln oceánu.
A stejná energie, která srší z traileru, je cítit i z autora filmu Dana Přibáně, kterému jsme položili několik otázek.
Jak se v současné době vede člověku, který svým založením nedovede sedět na jednom místě a má dobrodružství a cestování v genech? Co děláš?
Teď doděláváme film. Ono to není tak, že by člověk furt chtěl někam jezdit, ale že mě pořád baví něco vytvářet a někam to něco posouvat. Ona výroba toho filmu je vlastně taky taková cesta, je to možná ještě náročnější než cesta samotná. Na normální cestě řešíš věci za sebou, spadnul kus mostu, tak ho opravíš, ulomilo se kolo, opravíš kolo, kdežto tady řešíš tisíc věcí paralelně. Ale baví mě to, je to masakr, ale baví mě to.
A jak se ti vlastně pracuje na filmu, který jsi před necelými dvěma lety sám na sobě odžil? Došly ti třeba při natáčení některé momenty, proč se třeba něco stalo nebo že bys možná teď něco udělal jinak?
Ona je to vlastně docela zajímavá psychoterapie, když pozoruješ sama sebe zvenku, je to docela zvláštní se takhle vidět. Já jsem třeba zjistil, už když jsme před pár lety stříhali africký film, že mám některé špatné vlastnosti, které jsou ale docela praktické při řízení takovýhle věcí, takže si je nechám. Ale nestalo se nám nikdy, že bychom se podívali na některý záběr a řekli si třeba, ježíšmarjá podívej na ten záběr, tady se to dalo objet, to jsme byli blbí.
Cesty člověka vždycky hodně osobnostně rozvíjejí, já vždycky říkám, že člověk nenajde bílý místa na mapách, ale nachází tam sám sebe...
Dan PřibáňCestovatel, filmař a novinář Dan Přibáň je autorem dokumentárních cestopisných filmů, vytrvalým propagátorem vědy a techniky a člověkem, který rád přijímá velké výzvy. S minimálním technickým vybavením projel trabantem Hedvábnou stezku, Afriku a Jižní Ameriku. V duchu kréda "cesta je cíl" rád připomíná, že "kudy“ a "jak" jsou při cestování důležitější než "kam". Jeho film Trabantem napříč Afrikou je třetím nejlépe hodnoceným českým filmem na portálu ČSFD.cz za posledních 10 let. |
A co člověk tvého ražení zase chystá? Prozradíš něco ze svých plánů?
To je hrozně tajné, jednu věc chystám už dlouho, ale jednak je to tajné, jednak se trochu komplikuje, takže vůbec nevím, jestli to dopadne a nechci o tom mluvit, aby se to nezakřiklo. Jeden z plánů ale reálný je, a to je Austrálie, poslední kontinent, který nám chybí. Takže bychom poslali auta do Austrálie, projedeme Austrálii a za ušetřené peníze na cestu zpátky pošleme auta do Indie, projedeme Indii, kousek Himálaje, pak bych chtěl projet Čínu, Mongolsko, Kazachstán a pak domů.
Chtěl bych prostě skončit v Česku, na těch našich cestách mi totiž chybí takový ten happyend, vždycky dojedeme někam na nejjižnější místo něčeho, a pak to pro diváka končí. Proto bychom příště chtěli přijet až do nějaké hospody do Prahy. Takže by to byla taková velká cesta z Austrálie domů na české pivo.
