Čeští studenti, váhaví "střelci"
Zatímco jinde ve světě se mladí lidé pohybují mezi různými státy s přirozenou ležérností, čeští studenti jsou ve vycestování váhaví. Snad je to naší vrozenou skromností a malým sebevědomím, kvůli kterému nevěříme, že jsme dost dobří a schopní v zahraničí obstát. Přitom Slované patří mezi nejlepší znalce cizích jazyků - učí se je snadno a nemají problémy se správnou výslovností. Proč je tedy na zahraničních univerzitách tak málo zástupců z Česka?
V době internetu přitom není těžké zjistit, kde jsou jaké vysoké školy a jaké programy na nich lze studovat. Univerzity v různých státech mají jinou výši školného a odlišné podmínky pro přijetí, ale každá z nich má určitá místa vyhrazená pouze pro zahraniční studenty. Počet těchto míst často převyšuje poptávku, a tak zůstávají nezaplněná.
Hned na začátku se zbavte předsudku, že studovat v cizině a nezadlužit se si mohou dovolit jen děti bohatých rodičů. Některé země totiž mají školné velmi nízké a na živobytí si schopný student vydělá nenáročnou brigádou. Jiné univerzity zase nabízejí studentům štědrá stipendia, o která stačí požádat a splňovat stanovený učební plán. Není nutné být v jazyce perfektní od začátku, ale musíte se umět plynule dorozumět, klidně i s jednoduchou slovní zásobou. Po pár týdnech v zemi se váš jazyk zlepší.
Abych přesvědčila i ty největší skeptiky, nabízím zkušenost z vlastního života. Jako milovnice moře, slunce a umění jsem vždy snila o životě v Itálii. Odtud se zrodila myšlenka spojit příjemné s užitečným a já se rozhodla vystudovat archeologii na jedné z nejlepších univerzit na světě, v toskánské Pise.
S životem v zahraničí jsem už měla zkušenost - po maturitě na obchodní akademii jsem strávila rok v Paříži jako au-pair. Po návratu jsem začala studovat na filozofické fakultě francouzštinu a italštinu, a abych se zdokonalila v jazyce, každé léto jsem jezdila dělat chůvu do Itálie. Tam mi bylo tak dobře, že strávit na jihu jen tři měsíce v roce mi nestačilo. Na fakultě jsem zažádala o roční přerušení studia a přes Italský kulturní institut v Praze vyřídila zápis na univerzitu v Pise. Neměla jsem co ztratit, pokud by se mi v Itálii nedařilo, vrátila bych se po roce zpátky do Brna.
Studentský život po italsku
Tip na dovolenouVyberte si z pestré nabídky zájezdů do Itálie na dovolena.iDNES.cz. |
Pisa je univerzitní město plné mladých lidí, kteří sem přišli studovat z různých koutů Itálie, především z jihu. Fakulty se nacházejí přímo v centru, a studenti tak mohou pohodlně docházet do škol pěšky. Nejoblíbenějším dopravním prostředkem je tady ovšem kolo, a to jeho co možná nejstarší a nejošklivější model. Kola se tu totiž velmi často kradou, tedy spíš "půjčují", takže kdo ráno svůj bicykl někde zaparkuje, musí počítat s tím, že večer tam z něj možná najde jen přepilovaný zámek...
Přednášky na italských vysokých školách jsou velkým zážitkem. Haly bývají tak plné, že pozdní příchozí si musí sednout na schody nebo okenní parapety, a pokud nejste vpředu u katedry, z výkladu moc nepochytíte. Italové totiž velmi rádi a neustále povídají nebo telefonují a že jim do toho mluví profesor, je neruší.
Studenti před filozofickou fakultou a fakultou archeologie
Autorka článku u šikmé věže v Pise
Italský školský systém je benevolentní a to je důvod, proč zde tolik lidí studuje. Stačí se zapsat, zaplatit školné a potom si už každý student organizuje svůj program podle svého - můžete dělat, jaké zkoušky chcete a kdy chcete. Jste-li pilní nebo geniální, můžete tříleté studium zvládnout za mnohem kratší dobu. Ovšem v případě Italů je tendence opačná. Tím, že zkoušky nejsou stanovené v přesných časových termínech a navíc lze každou zkoušku opakovat tolikrát, než se i těm nejnatvrdlejším podaří ji konečně udělat, je tu na školách převaha takzvaných věčných studentů. Není výjimkou, že za 10 či 15 let "studia" ještě mnozí nezískali vysokoškolský titul a nezřídka si slastné nicnedělání užívají z výdajů rodičů.
Pro svědomité žáky je ale studium v Pise velkou radostí. Je zde poměrně snadné získat stipendium, které umožní zdarma bydlet a stravovat se na některé z mnoha kolejí a ušetřit ještě malé kapesné. Navíc je možné požádat také o stipendium do zahraničí a v rámci studia italské vysoké školy strávit rok na univerzitě třeba v Anglii nebo ve Francii za minimální náklady. Úspěšné zkoušky se započítají do programu na italské škole, takže student neztratí čas a zdokonalí se v dalším cizím jazyce.
Nejoblíbenějším dopravním prostředkem v Pise je kolo. Italové milují posezení v barech, svá kola parkují před nimi.
Na party do Florencie
Pisa je úžasná v tom, že je zde po většinu roku krásné a slunečné počasí, které vybízí k výletům do okolí. Tím nejčastějším je cesta k moři, které je vzdálené jen třináct kilometrů. Od května do září si proto studenti přibalí ke skriptům i ručník a plavky a po přednáškách spěchají studovat na pláž do Marina di Pisa nebo i dál k městu Livorno. Uniknout před horkem lze ale také v horách, které se tyčí jen pár kilometrů od města. Tam je oblíbenou zábavou pořádat pikniky na rozlehlých loukách, jen tak lenošit, neboť Italy na dlouhé túry neužije.
Zdejší studenti také rádi jezdí za zábavou do Florencie, vzdálené hodinu vlakem. Toto město kultury nabízí více klubů, kin, obchodů a muzeí než Pisa, je zde také více mezinárodních studentů, se kterými Italové rádi navazují přátelství. Často se setkáte s tím, že je-li Italům cizinec sympatický, pozvou ho na oběd k sobě domů nebo se s ním domlouvají na setkání další den u kávy v některém z mnoha barů v centru. Italové se nemohou chlubit dobrou znalostí angličtiny, ale platí, že čím hůře tento jazyk ovládají, tím raději ho používají s nově poznanými cizinci. To se pak odvíjejí komické rozhovory, kde spíš než slova převažuje gestikulace rukou a nohou a obě strany se tím náramně baví.
V městečku Marina di Pisa je nejbližší pláž u Pisy.
Zabavit se samozřejmě dá i v samotné Pise, i když její hlavní turistická atrakce zůstává paradoxně studenty opomíjená. Řeč je o slavné šikmé věži, kterou ročně navštíví tisíce turistů. Asi právě pro ten velký zmatek kolem ní se studenti náměstí Zázraků oklikou vyhýbají a pro svá setkání si hledají klidnější náměstí nebo břehy řeky Arno. Například náměstí Piazza dei Cavalieri se slavnou školou založenou Napoleonem Bonaparte se každý večer proměňuje v koncertní pódium pod širým nebem, kde se shlukují mladí s kytarami a bubny, aby zpívali, popíjeli pivo či víno a k ránu i tančili...
Konec jako z pohádky
V Itálii jsem zůstala pět let a úspěšně dostudovala. Jak se mi celou dobu příliš nestýskalo, tak po ukončení studia přišla krize a já začala zvažovat, jestli zůstat. Naskytla se mi možnost dělat doktorát v Anglii, a tak jsem odjela na čtyři roky do anglického Bristolu. Zabývala jsem se výzkumem pravěkých maleb v severní Africe, kam mě univerzita na několik měsíců vyslala, a o svých objevech jsem vydala knihu. V Anglii jsem se ale necítila ve své kůži, chybělo mi slunce a usměvaví Italové...
S titulem Ph.D. jsem se vrátila do Itálie, kde začala další kapitola mého života. Jelikož práce archeologa je málo placená, udělala jsem si rekvalifikaci na realitní makléřku. Poznala jsem životního partnera a brzy nato přišlo dítě, takže zatím je to konec skoro jako z pohádky.
Louky v horách u Pisy jsou oblíbeným místem víkendových pikniků.
Náměstí Zázraků se šikmou věží
Buďte o krok dál
Výzva čtenářůmZažili jste něco zajímavého na studiích v zahraničí? Podělte se o svoje zážitky na webu cestovani.idnes.cz v rubrice Od čtenářů. Příspěvky můžete zasílat na cestovani@idnes.cz, ty nejlepší zveřejníme a odměníme honorářem. |
Jet, či nejet studovat do zahraničí? Získat vysokoškolský titul v cizí zemi může být dobrým odrazovým můstkem pro slibnou kariéru. Někteří studenti se po skončení studia vrací do rodné země, ti zbylí naopak využívají možností, které Evropská unie dnes absolventům nabízí, a pokračují ve studiu nebo v budování kariéry kdekoli na světě. Já sama jsem se v Itálii naučila řešit situace, které by mě v Česku nepotkaly, osamostatnila jsem se, našla jsem si přátele z odlišných kultur a věřím, že i já jsem něčím obohatila Italy.
