"V těchto dnech se na pultech obchodů objevilo 2CD s názvem Jaromír Nohavica: Koncerty 1982 a 1984 zařazené do kompletu Archivy se otevírají," napsal v neděli 23. září Nohavica na svém webu. "Nahrávky byly pořízeny v 80. letech bez mého vědomí a souhlasu. Dnes po 30 letech vycházejí také bez mého vědomí a souhlasu." A následuje odkaz na poslech všech nahrávek i s možností stažení.
Nohavicovo dvojalbum obsahuje dva koncerty, jeden z roku 1982 (kdy začal veřejně vystupovat jako písničkář) a druhý z roku 1984. Obě nahrávky pak pocházejí z koncertů ve Slezsku, konkrétně v Orlové a Ostravě-Porubě. Obal je velmi skoupý na informace, chybějí nejen přesná data pořízení nahrávek (což lze vzhledem k časovému odstupu pochopit), ale také "komu patří archiv, který se otevřel", jak praví název celé série.
Může za všechno obal?
A právě zde patrně bude kámen úrazu. Obaly všech čtyř nosičů, jejichž autorem je Jaroslav Gvozdek, totiž poměrně jednoznačně evokují, že by mohlo jít o někdejší archivy StB. A to byla instituce, se kterou se zapletli hned dva ze čtyř písničkářů: Pepa Streichl, který o svém někdejším podpisu spolupráce už mnohokrát veřejně promluvil, a Jaromír Nohavica, na jehož plné vyjádření k celé kauze mnozí jeho někdejší fanoušci i přátelé dodnes čekají.
Vizuál řady Archivy se otevírají
Majitelem nahrávek je někdejší slezský kulturní aktivista Stanislav Kaczor, jak vyplývá z jeho dopisu, který má iDNES.cz k dispozici a který je adresován šéfovi firmy EMI Vladimíru Kočandrlemu a producentovi celé série Zdeňku Vřešťálovi (který však není na žádném z alb uveden).
"Chci Vás ještě jednou jako autor těchto nahrávek ubezpečit, že nemají ani neměly s archivy StB zhola nic společného, stejně jako já jsem díky bohu s touto sebrankou neměl nikdy nic do činění. Obaly a doprovodný text se bohužel jasně snaží naznačovat, že nahrávky pocházejí právě z archivů StB," píše mimo jiné Kaczor.
A dodává: "Myslel jsem, že jsem na naší schůzce tento Vámi navrhovaný marketingový tah dostatečně důrazně odmítl. Jsem opravdu hodně rozezlen a zklamán, že jste moje odmítnutí nerespektovali, ač jste se tvářili, že jej respektovat budete. Nevím, jestli Vám dochází, co jste tím způsobili."
Drzý cynik?
Pepa Streichl
Pepa Streichl, jeden ze zúčastněných písničkářů, vznik svého CD v edici podrobně popsal pro iDNES.cz (jeho vyjádření si můžete přečíst zde), je tedy zřejmé, že s ním firma EMI před vydáním komunikovala, byť poněkud omezeně. Písničkář dodnes obsah svého alba neslyšel. Na konto obalu alba píše: "Trošku jsem se z toho bookletu zděsil, vzhledem k mému dávnému skutku. Ale z mailové komunikace jsem pochopil, že stejný booklet má celá tato edice."
Odepsal tedy, že celou věc (výrobu, grafiku, reklamu atd.) nechává na vydavateli. "V grafice, reklamě a v obchodě s hudbou se moc neorientuji a že oni (jako EMI) mají jistě specialisty na tyto věci, kteří jsou určitě lepší než já a mají určitě více zkušeností. Mezitím jsem dostal tři nenávistné maily od cizích lidí (dva byli cizí) s odkazem na moji spolupráci s StB, s tím že jsem: Cynik, drzý a hovado."
Streichlovi přišel také citovaný mail původního majitele nahrávek Stanislava Kaczora. "Do té doby jsem na tom žádnou levárnu neviděl. Až teď trošku pochybuji, jestli to z mé strany nepůsobí jako výsměch. Ty pochybnosti se ale týkají jen toho bookletu! Za písničkami na CD si stojím, i když jsem to ještě neslyšel. Ale tyto písně jsem tehdy tak hrál. Takový jsem prostě byl."
Firma EMI se k celé kauze podle manažera Libora Lisého nehodlá v tuto chvíli nijak vyjadřovat.
