Na tryzně za spisovatele Josefa Jankulovského se s ním naposledy setkávají ženy jeho života – matka, bývalá manželka, současná partnerka, první láska, důvěrnice i "poslední omyl". Vyplouvají zde na povrch věci, které hrdina řadu let tajil.
Povedeným motivem je to, že mrtvý může ze záhrobí mluvit, což vyvolává řadu komediálních situací a hlavně vtipně lakonických komentářů umrlce. Jenže to je tak všechno.
Z inscenace Moje hra |
Hra sice postupně odkrývá osobnost spisovatele a jeho vztahy k ženským hrdinkám. Ale ty jsou schematické, takže jediné, co zbývá, jsou dialogové přestřelky, které však vyznívají do prázdna. Inscenaci herecky táhnou jen Jiří Bartoška se Zuzanou Bydžovskou.
Bartoška je jako charizmatický bonviván, který si neváhá zapálit ani v rakvi, ve své kůži a lehké pobavení, které si jako mrtvý může dovolit, zdá se ani nehraje. Stejně tak i Zuzana Bydžovská se jako ordinérní spisovatelova důvěrnice ve své roli vyřádila a postavu, která je někdy vyhrocená až příliš, dokáže zdařile vybalancovat.
Nejslabším hereckým článkem je Adéla Koutná, která je v roli sedmnáctileté dívky afektovaná. A podobným fiaskem je i výkon Martina Kubačáka v roli funebráka.
Hodnocení MF DNES: 50 %
