Podtitul výstavy zní Za hranicí krajnosti a to, co nabízí, je skutečně za hranicí toho, co jste si kdy přáli vidět o sexu, těle, smrti a různých druzích zvrácenosti.
Však se také na internetových stránkách Rudolfina píše: "Galerie Rudolfinum důrazně doporučuje citlivým osobám a doprovodu dětí do 15 let zvážit návštěvu výstavy! Dětem do 15 let není na výstavu vstup povolen bez doprovodu."
Nejznámější současná americká fotografka Cindy Sherman vytváří konceptuální autoportréty, v nichž od konce 80. let nahrazuje sama sebe anatomickými figurínami. Zkoumá jimi hranice reálného a umělého světa.
Po výstavě V barvách chorobných, která se zabývala dekadentním uměním devatenáctého a začátku dvacátého století, představí Rudolfinum dekadenci současnou. Zatímco ta sto let stará byla svým způsobem bezpečná, ta nynější provokuje a šokuje. Ale ne prvoplánově.
"Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje často míru obecně přijatelného, provokativně bourá citlivě pociťovaná tabu. Zároveň je však podněcující, kreativní, vyžaduje jasné postoje a neslučuje se s lhostejností," vysvětluje kurátor výstavy Otto M. Urban.
Bolest, šílenství a smrt
Exponáty odrážejí zápasy v lidském nitru, strachy, noční můry, pochybnosti, temnotu. V Rudolfinu tak vystaví fotografie Cindy Sherman, kopulující zvířátka dvojice Jakea a Dinose Chapmanových, diptych předčasně zesnulého Keitha Haringa i smyslné fotorealistické obrazy Terryho Rodgerse. A samozřejmě také mediálně nejpřitažlivější exponáty Damiena Hirsta, jeho diamantovou lebku či rentgenové snímky jeho vlastní lebky.
Maska zakrývající tvář či její část prostupuje celým dílem slavného fotografa Joela Petera Witkina, ať je to fetišistická kožená černá maska, maska kovová, maska v nejrůznějších barvách a tvarech. V případě Tří grácií Witkin odkazuje ke klasickému výtvarnému kánonu.
Vymezit dekadenci ve výtvarném umění je na rozdíl třeba od literatury poměrně složité. Jde vlastně o všechna zobrazení týkající se bolesti, šílenství, sexuality, násilí, zvrhlosti.
Za prvního autora, který maloval dekadentně, můžeme považovat třeba Goyu nebo i Bosche, dekadentní byl i William Blake. Dekadenci je tak lépe pojmout ne jako časové období v historii umění, ale jako umění definované tématem, které je nadčasové a týká se mnoha autorů od konce osmnáctého století.
Dekadence prodává
Předtím se utrpení či dokonce násilí na obrazech také objevuje, ale podle Urbana spíš v souvislosti se zobrazováním náboženských rituálů, nikoli jako forma umělecké či společenské vzpoury proti zažitým tématům.
Americký umělec Keith Haring mimo jiné parafrázoval i scény ze života kostlivců. Milou hříčku tohoto diptychu zavádí do jiné roviny vnímání fakt, že ho Haring vytvořil rok před smrtí. Zemřel na AIDS, na smrt čekal dva roky od chvíle, kdy mu HIV diagnostikovali.
Ve výstavě Decadence Now! půjde o šokující a kontroverzní umění, obrazy, které jsou mnohdy mládeži nepřístupné, o extrémní zobrazení na hraně snesitelnosti.
V popkultuře je ovšem někdy těžké rozlišit, co je vzpoura proti konvencím a co promyšlený reklamní tah. Řada dekadentních autorů patří totiž ve světě zároveň mezi nejlépe prodávané autory, u nás je tomu podobně, třeba obrazy Josefa Bolfa plné nočních můr, střílejících dětí a plačících zvířátek "jdou na dračku".
Dílo britského bratrského dua Jakea a Dinose Chapmanových sestavené z vycpaných zvířat symbolizuje zvrácenou hierarchii, v níž nejsilnější zvíře kopuluje s menším, menší s ještě menším a tak dále. Za tím největším však zbývá jedno volné místo. Pro většího a silnějšího predátora. Že by pro člověka?
Kalkul v tom však není, například Damien Hirst, snad nejlépe prodávaný a nejbohatší umělec současnosti, se tématu smrti věnuje stabilně a promyšleně a jeho díla jsou do detailu vyargumentovaná, silná a suverénní ve své často depresivní výpovědi o umělci, divákovi i o okolním světě.
Co tedy čekat od Decadence Now! v Rudolfinu? Přinášíme vám ta nejprovokativnější díla z oblasti volného umění, fotografie i designu.
Kde bude Decadence Now!Kromě expozice Za hranicí krajnosti v pražském Rudolfinu (30. 9.–2. 1. 2011) se k titulu Decadence Now! vážou i další výstavy: Pokoj číslo 13 Joel Peter Witkin Gilbert a George: Cesty Ještě místo – Pustá zem |
