Proč slavíte až letos?
S nadsázkou říkám, že padesátka je o moc laskavější číslo než ta hrůzná sedmdesátka. Ale loni také samozřejmě slavil sedmdesátku Karel Gott. A to je taková síla, která všechno ostatní převálcuje. Nechtěla jsem zůstat ve stínu.
TurnéEvu Pilarovou uvidí čtyři města Pardubice: ČEZ Aréna, 27. března |
Zazpívám pár swingových písniček a pochopitelně budu hrát staré známé věci. Ale třeba duety budou s mladými zpěváky. Například v Dotýkat se hvězd z filmu Kdyby tisíc klarinetů, kterou jsem kdysi zpívala s Karlem Gottem, se ke mně přidá Vojta Dyk. Tam za vodou v rákosí zazpívá Matěj Ruppert. Hostů vystoupí opravdu spousta. A třeba rocker Aleš Brichta se dokonce uvolil, že si se mnou a s Petrem Mukem zazpívá písničku Oliver Twist. Můžu vám říct, že když jsme zkoušeli, byla jsem překvapená, jak byl precizní a ohromně připravený.
Jak jste si hosty vybírala?
Třeba s Alešem Brichtou se známe dlouho a už jsme jednou dělali Hallo Satchmo na vzpomínkovém koncertě na Louise Armstronga. Je to písnička, kterou jsem kdysi se Zdeňkem Jelínkem zpívala právě Armstrongovi, když nás navštívil v divadle Semafor.
S Matějem Ruppertem jste se prý zase dala dohromady na trutnovském rockovém festivalu.
Ano. Pořadatel Martin Věchet mě loni oslovil, abych znovu přijela. Nejdřív jsem říkala, že ani náhodou, protože před třemi lety jsem si zažila ohromnou trému a dodneška děkuju bohu, že to dopadlo dobře. On mě přemlouval, že by chtěl udělat vzpomínku na Waldemara Matušku. Řekla jsem, že k tomu bych potřebovala partnera. Padlo několik jmen. A když zaznělo Matěj Ruppert, okamžitě jsem to vzala. Bylo úžasné vidět znovu mladé lidi, jak si zpívají všechny ty staré písničky...
Open Air Music Festival Trutnov 2009: Eva Pilarová a Matěj Ruppert
Vzpomenete si, jaké to bylo, když jste na pódiu stála poprvé?
To už je tak dávno! Ani nevím přesně kdy. Ale určitě jsem se těšila a určitě jsem neměla trému. Čím jsem totiž byla starší, tím jsem byla zodpovědnější a tím ta tréma byla větší. Teď ji budu mít stoprocentně taky. Ale doposud se mi vždycky podařilo, že s prvními čtyřmi takty spadla. Tak snad to zase vyjde.
Takže problém jít do zpěvu naplno jste nikdy neměla?
Naopak. Velká škola pro mě byla, když jsem v rozhlase natáčela Jakpak je dnes u nás doma, což je něžná písnička. Říkali mi: Evulinko, zpívání není jenom řvaní. Uvědomila jsem si, že nemusím všude předvádět, že umím zpívat vysoko a nahlas. Začala jsem pracovat s dynamikou a sledovat text.
Na jaké období vaší kariéry dnes vzpomínáte nejradši?
Určitě na první Semafor. To mi připadalo trochu jako pokračování školní docházky. Vládla tam příjemná, kamarádská atmosféra a nikdo nikomu nic nezáviděl. Zpívali jsme, co nás bavilo, a písničky Jirky Šlitra a Suchého byly úžasné.
Eva Pilarová (1960, v době příchodu do Semaforu)
Eva Pilarová (1963, s Waldemarem Matuškou)
A naopak?
V životě přijdou samozřejmě i momenty, na které raději nevzpomínat. V mém případě to byl rok 1973, kdy se při letecké katastrofě společnosti Aeroflot zabila moje kapela. A pak to byl přelom 80. a 90. let, kdy mi přišli na rakovinu a dávali mi rok a půl života. Všechno ostatní jsou proti tomu malicherné věci.
