"Ale bude ještě před natáčením čtená zkouška?" ubezpečovali se herci.
"No, upřímně jsem s ní nepočítal," vykrucoval jsem se.
Jak vznikal film Ženy v pokušeníJiří Vejdělek exkluzivně pro iDNES.cz popisuje úskalí i slasti tvůrčího procesu |
"Už od dob Karla Čapka je přeci každému jasné, že je čtená zkouška naprostá ztráta času a ten já teď nemám. Musím ještě dohledat lokace, nakreslit technický scénář, promyslet natáčecí plán a …"
"To nemyslíš vážně?" rozčilovali se protagonisté.
"A kdy chceš, abychom se navzájem poznali? Doladili scénář? Upravili repliky, aby nám přesně pasovaly do pusy? Čtená zkouška je nutná, a když si na ni můžeme udělat čas my, tak ty to určitě zvládneš taky."
Fistulová romantika...
Nechal jsem se tedy přesvědčit. Pro jednou poslal na obhlídky jen pomocného režiséra, nechal vyklidit místnost vedle produkční kanceláře a pár týdnů před samotným natáčením zasedl s textem na čtené zkoušce. A musím přiznat, že herci měli pravdu - opravdu to stálo za to.
Jako první disciplinovaně dorazila nejmladší z ansámblu – Veronika Kubařová. S předstihem a pořádnou chřipkou. Dvě minuty ze všech sil srdnatě chraptěla na Vojtu Dyka svůj milostný dialog. Potom to Vojta vzal gentlemansky za ni. Fistulí četl její roli a svým běžným tónem si koketně odpovídal. Milostná scéna jak vyšitá.
Výborně připravená Eliška Balzerová uměla už většinu své role nazpaměť a s vervou volala repliky z vedlejší místnosti, kde na ní ještě došívali kostým.
"Cože!?" ozýval se hlas Lenky Vlasákové z mobilu. Protože se zdržela v divadle, volala nám po cestě a já ji přepnul na hlasitý odposlech. "Vilma se ptá, co s tím uděláte?" křičel jsem do aparátu, aby Eliška nemusela svou narážku opakovat.
...a pokuta za hřebce
"S čím jako?" - "No s tím, že ti pláchnul manžel!" doléhal k nám otevřenými dveřmi hlas Elišky Balzerové. Náhodní kolemjdoucí se na chodbě překvapeně otáčeli.
"Je na čase, abys přesedlala na jiného hřebce."
"Ale já nechci chlapa z bazaru…," bránila se její filmová dcera.
Zbytek věty už jsme neslyšeli, protože Lenku zastavila policejní hlídka a chystala se ji pokutovat za telefonování během jízdy. Napjatě jsme poslouchali, jak se Lenka snaží vymluvit.
Já to ale po chvíli nevydržel a vzal si policisty na ucho. Díky svým vrozeným komunikačním schopnostem a přirozené autoritě jsem dosáhl toho, že Lenka zaplatila trojnásobek původně požadované pokuty.
Když se nám ozvala znovu ze zácpy na magistrále, byli jsme už u scén Jirky Macháčka. Ten se bohužel čtené zkoušky také nemohl zúčastnit, protože zrovna objížděl koncertní šňůru se svou kapelou. Poslal mi ale svou představu úpravy textu.
"Třeba tady," četl jsem z e-mailu, "Jirka prosí, jestli by Roman Zach v roli Dana nemohl nahodit raději 'O co jde?' místo 'A proč?', aby Jirkovi lépe vyšla vtipná hláška, co si tu přichystal."
Tázavě jsem zvedl oči k paní Trunečkové, uklizečce, která ještě před chvílí vytírala podlahu na chodbě, a kterou jsem uprosil, aby četla roli Romana Zacha, protože ten se zasekl v dabingu. Paní Trunečková vážně pohlédla do svého textu a po chvíli svolila: "Jo, to by snad šlo."
"Výborně," tleskl jsem šťastně. "Vidíte, jak nám to pěkně odsýpá."
To víte, pro autora je radost pozorovat, jak se jeho výtvoru chopí skuteční mistři a začnou mu vdechovat život. I klasik by z nás měl radost.
Ženy v pokušení
Režie: Jiří Vejdělek |