Právě jemu poděkovalo zhruba dva tisíce diváků po jednom z přídavků, Jdem zpátky do lesů, ovacemi ve stoje. Žalman je pak ještě víc rozezpíval indiánskou Ho, ho Watanay a lidovkou Nezacházej slunce.
Ale zpívalo se hned od začátku, když vedle Žalmana na židli usedl kytarista Tonda Hlaváč a mezi ně si stoupla Pavlína Jíšová, tedy původní sestava jeho kapely a spol. Jihočeský den otevřeli písní Kytky stále ještě voní, druhou Všechny cesty začínají k ránu dozdobili úvodním vícehlasem bez nástrojů.
Sestavy poprvé prolnul kapelník Bokomary Luboš Javůrek s foukací harmonikou při duetu Přijela jsem v cadillacu. "V osmdesátých letech jsem byl jeden čas sám a bylo mi na pódiu smutno. Tak jsme jezdili s Lubošem a byla to fantastická doba. To jsme měli třeba za čtrnáct dní v Brně 14 koncertů. Večer jsme se scházeli u piva, poznal jsem tam spoustu lidí z Provázku," zavzpomínal Žalman.
V přehlídce prověřených písní pokračoval se songy Ty, já, Severní vítr a tepající Za ruku mě vem, kdy Jíšová předvedla, že ze svého pověstného ječáku neztratila s léty téměř nic. A tak trochu se ze Žalmana stal šaman jako kdysi na Portách, kdy po písni Zlý a krutý déšť přišla v Lochotíně taková průtrž, že zvukaři sjížděli amfiteátr po schodech v kánoi. Tentokrát dvakrát po sobě, když on a Jíšová zazpívali slovo létám, zakroužilo nad kapličkou letadlo...
Pavlína Jíšová pak se dvěma Pavly, kytaristou Malinou a kontrabasistou Peroutkou, zvolili pro svůj blok rychlejší kousky, což publikum rozproudilo. Pochvalně si lidé zapískali při slavné Já, písnička, z betonu před scénou je zpěvačka téměř smetla při dravé Vichřici P., kdy ještě stačila hrát přiznávky na mandolínu. Malina sóloval střídavě na elektrickou a akustickou kytaru, barevně nezvyklý souzvuk vytvářely naostřená elektrika s kontrabasem. Jíšová by snad jen mohla šetřit klesáním hlasu na konci frází.
Dvojnásob těžší roli měl po ní písecký písničkář Jiří Smrž, držitel Anděla za album Poslední láska a velký introvert. Jeho poetické a hledající texty se hemží překvapivými obraty. Jenže Smrž v pauzách téměř nemluvil, zpíval s očima sklopenýma k pultíku s texty a s diváky takřka nenavázal kontakt.
Poněkud mdle vyzněl následný recitál Devítky. O nejlepší okamžik se postaral kapelník Jan Brož při milostné Romeo a Julie s melodií Marka Knopflera, kterou Petr Havrda oplétal tóny steel kytary. Kapele se ovšem příliš nedařily vokály, ač všichni tři výborní muzikanti, chyběla jim šťáva. Jak velký energický rozdíl oproti letos třicetiletým Nezmarům, po jejichž písničkách se dlouze tleskalo a křičelo. A hlavně zpívalo nebo luskalo, jako například v Co tě nezabije, to tě posílí.
"To byla rytmická skupina jako hrom," glosoval kytarista Tonda Hlaváč, který si užil svižnou ryvolovku Neuhádneš. Ráno bylo stejný si s budějovickými klasiky střihl jeho autor Žalman, Šárka Benetková zazářila v prastaré Když nad ránem ozvou se kohouti, s hostující Jíšovou (bývalou členkou Nezmarů) pak v Černé Jessie, k níž se foukačkou přijammoval Javůrek, a v dvojhlasém sólu Dávno se známe. Při spirituálu Musíš jít dál se lidé roztleskali do rytmu, jedna dvojice se dokonce roztančila.
Žalman s novou sestavou vsadil v závěru především na "zpívací repertoár" jako Jantarová země nebo Divokej horskej tymián, kdy nechal diváky zpívat samotné. Jindřišce Brožové sice hlasově nesedla Holka od koní, ale hit měl ohlas, a když se při Jdem zpátky do lesů připojila Jíšová, diváci povstali. "Pro mě je důležité ukázat, že Jihočeši drží pohromadě. Zažila jsem lepší koncerty, kde bylo víc lidí, ale u kapličky se to vždycky povede, protože je tady taková dobrá energie," okomentovala Jíšová.
Spokojen byl i dramaturg Michal Konečný. "Vsadit na tuhle partu je dobrý tah, viděli jsme to v atmosféře i počtu fanoušků. Odhaduji, že je tu tak dva a půl tisíce lidí a to je docela dobré. Pesimismus a strach z návštěvnosti se teď trošku rozpouští," řekl Konečný.
Ze čtvrtečního programu doporučuje německé Äl Jawala, stylově rozkročené od folku k funku. "Sám se na ně moc těším. Po experimentech jsme zrušili kvantitu ze zahraničí a spíš jsme šli za kvalitou ve snaze dovézt sem něco mimořádného. Slyšel jsem část jejich vystoupení a byla to bomba," doplnil Konečný.
