Poslední turné Wanastovek se uskutečnilo před devíti lety, poslední klasické turné Lucie před čtyřmi lety. A bylo to znát.
Mnohem přirozeněji působila na pódiu předkapela Airfare – nová česká kytarovka á la The Strokes s americkým zpěvákem. Nebylo to sice nic originálního, ale na rozdíl od Roberta Kodyma s P.B.CH. nebudili dojem, že jsou na pódiu omylem.
I v samotném týmu Wanastovek byl velký rozdíl mezi jádrem kapely a doprovodnými hráči – kytaristou Tomášem Varteckým a bubeníkem Martinem Vajglem. Ti hráli přesně a zejména z Varteckého šla pravá rock'n'rollová energie, zatímco Kodym v klobouku a poněkud somnambulní P.B.CH. dělali chyby a působili jako rockerské karikatury.
Vzhledem k tomu, že Lucie i Wanastovky vždy byly ukázkovým případem muzikantské profesionality, bylo překvapující, že koncertní pauza hlavní aktéry tolik poznamenala.
Robert Kodym už v úvodní Tak mi to teda nandey zapomněl text, P.B.CH. komicky rozhazovalo tleskání publika při písni Kočárek a vůbec celkově často nestíhal nástupy. Oběma jste tak spíš drželi palce, ať koncert dohrají ve zdraví do konce – viz Kodymovo neustále lapání po dechu.
Narozdíl třeba od takového Pražského výběru II. ale nebylo jejich snažení trapné – spíš jste v takových momentech cítili normální soucit. Projevilo se to i na sedmitisícovém publiku, které zprvu působilo zaraženě (hláška od vedle stojícího: "Ty Wanastovky jsou snad vožralý, ne?"), ale postupně vyšlo vstříc Kodymovu neúnavnému hecování.
Z kapely vyloženě zářilo, jak moc se na tento koncert těšila, jak moc si ho chtěla užít, a lidi je nakonec nepotopili. Atmosféra gradovala, i když v polovině koncertu ji zbytečně zabrzdilo zdlouhavé křtění aktuálního Best Of a promenáda zástupců gramofirem, předávajících kapele dvě platinové a dokonce jednu diamantovou desku za celkový prodej půl milionu kusů desek. Fanánek z Tří sester coby křtitel byl ale v písni Jsem nevinnej pro Kodyma příjemnou výpomocí.
Světla a projekce na LED obrazovkách byly vkusné, ale nijak bombastické – celý koncert stál pouze a jenom na samotných písničkách, které to nakonec všechno zachránily. Sbírka zvadlejch růží, Kouzlo, Andělé, Lži, sex a prachy... – co skladba, to obrovský hit.
Repertoárově neměl skoro dvouhodinový koncert takřka žádné slabé místo (jen tu Bednu od whisky si klidně mohli odpustit) a dobře fungovaly i novinky z loňského Torpéda. A i když by to ani nebylo nutné, nakonec došlo i na fláky od Lucie – Panic, Černí andělé nebo Dotknu se ohně.
Ačkoliv jsou všechny ty skladby symboly minulého desetiletí, pořád jsou silné. Takže i když se nad celým večerem vznášela hlavně nostalgie, ty písničky si zaslouží, aby se ještě hrály. Doufejme, že příští rok začnou Wanastowi Vjecy konečně víc koncertovat, smíří se se svou skutečnou pozicí v současném tuzemském poprocku, zvolí si k tomu adekvátní prostory a hodí se opět do formy hodné zřejmě největších porevolučních hitmakerů.
Wanastowi Vjecy
Sazka Arena Praha, 15. listopadu 2007. Předkapela Airfare.
Hodnocení iDNES.cz: 50 %
