A pro tradiční pořad televizních Vánoc Hodina zpěvu chystá operu.
Jak bude tedy vypadat letošní Hodina zpěvu?
Mívala osm písniček, letos jich bude jen pět, třeba o kaštanech nebo Populační - agitka, ať lidé mají děti. A místo zbývajících tří jsme s Uhlířem napsali desetiminutovou operu o Budulínkovi. Je tak jednoduchá a má tak vlezlé melodie, že si ji děti mohou ve škole samy nastudovat. Příště to zkusíme s jinou pohádkou.
Budulínkův příběh je vlastně akční thriller - i ve vaší opeře?
Já jsem měl hlavně strach, protože jsem věděl, že pohádky přebásnil František Hrubín. Proto jsem záměrně nejdříve napsal svou verzi, a teprve pak si přečetl Hrubínovu. Básník byl milosrdnější než já, nedojde tu k únosu Budulínka do nory, podle Hrubína hrdina lišku přelstí. Kdežto já se držel pohádky tak, jak ji známe.
Nevyjde i váš operní Budulínek v úpravě karaoke - tak, aby si jej diváci mohli zároveň sami zazpívat?
Příští rok vychází Hodina zpěvu na CD i s přidanou zvukovou stopou, rodinám i školám ulehčí, aby si písničky zapamatovaly. Byť bez obrázků.
S operním Budulínkem vstupujete do éry, která žije soutěží SuperStar. Také jste jí propadl?
Nepropadl. Ne že bych SuperStar neviděl, ale nezasáhla mě natolik, že bych někomu fandil a byl nešťastný, že v soutěži neuspěl.
Ani kdyby si soutěžící vybrali vaši písničku?
Ne, ani tehdy, když zpívali Severní vítr je krutý. Naprogramovaný vznik hvězdy zůstává mimo mé generační chápání. Byl jsem zvyklý na to, že někdo začíná s kapelou, potom ho objeví, postupně se stává známým. Metoda SuperStar je sice efektní, ale já jsem jiný. Starší.
