Na nějaké speciální slavení narozenin a životních jubileí není prý z rodiny zvyklý. „Možná, že s přáteli zajdeme na kávu, a možná ani to ne, není to pro mě důležité,“ řekl Nohavica, jehož narozeniny zastihly právě v Chicagu, městě se silnou krajanskou menšinou. Lidé z Česka nebo Slovenska žijící v Americe se Nohavici dočkali dost pozdě.
Před Nohavicou mohli slyšet například Vlastu Redla nebo Roberta Křesťana, který se za oceánem takřka zabydlel. „Já jsem taky uvažoval, jestli vyjet, kdy vyjet, ale najednou se mi potvrdilo, co se v životě stává, že některé věci přicházejí v pravý čas. A já myslím, že teď je pravý čas, abych vzal helikonku a kytaru, a přijel do Ameriky,“ dodal písničkář, který své turné uzavře 13. června v Los Angeles.
Mnohem dříve Nohavica koncertoval v Polsku, k němuž ho váže ostravský původ, zájem o polskou kulturu a schopnost dorozumět se v jazykově blízkém zahraničí. „Jeho inspirace je slovanská. Nohavicu ovlivňuje Morava či Polsko. Tím byl Nohavica jedinečný už ve svých začátcích. V době, kdy půjdeme do Evropy, vyvstane nutnost podívat se na své kořeny. On nás na ně upozorňuje, sám je rozvíjí, a to je cenné,“ říká textař Michal Horáček, jenž Nohavicu získal jako hosta pro své a Hapkovo příští album. Novou samostatnou desku by měl Nohavica vydat ještě letos, patrně na podzim.
„Je to zpívající básník, navíc jeho muzika může fungovat při kytaře i s obrovským bandem. To Nohavica dokázal na cédéčku Koncert v úžasných aranžích. On má zvláštní kouzlo, které souvisí s místem, odkud pochází a kde na člověka všechno dopadá trochu jinak. A taky se mi líbí, že celou dobu dokázal jít svou cestou. To si moc lidí neudrží,“ říká zpěvák a herec Richard Krajčo.
Po více než dvaceti letech koncertování a osmi sólových albech je Nohavicova pozice jedinečná. Poptávka po něm převyšuje nabídku. „Nohavica není závislý na médiích, a tím je svobodnější než jiní umělci. K sólovým koncertům se nepřipravují plakáty, ani se jinak nepropagují. Přesto má vždy plno,“ míní Ondřej Fiala, který spravuje písničkářovy neoficiální internetové stránky.
Podle něj není Nohavica přespříliš závislý ani na svých posluchačích. Je schopen experimentovat, zkoušet nové věci, vyvíjet se. Každá jeho deska je jiná. Zkraje devadesátých let natočil studiové album Mikymauzoleum s pomocí kolegy Karla Plíhala a plnohodnotný kapelový projekt Divné století. „Nebál se poodstoupit od úspěšné spolupráce s Vítem Sázavským, Zdeňkem Vřešťálem a hrát s Čechomorem. Zúčastnil se i megalomanských koncertů s Hanou Hegerovou. Sám si pak dokázal plně osvojit nový hudební nástroj, helikonku, kterou od poloviny 90. let střídá s kytarou. Jako jediný z generace písničkářů 80. let jasně přesáhl svazující škatulku folku směrem k rocku, popu, šansonu a různým kombinacím těchto žánrů,“ míní Fiala.
 Jaromír Nohavica s harmonikou. |
 Jaromír Nohavica. |
 Jaromír Nohavica. |
 Heligonku, se kterou dodnes vystupuje, pořídil už jeho dědeček. |
 Jaromír Nohavica se usmívá. |
 Nohavica a tři čuníci. |
 Divné století dostalo titul česká deska roku 1996. |
 V dokumentárním cyklu Jiřího Vondráka Legendy folku a country se diváci ČT setkají i s folkovým zpěvákem Jarkem Nohavicou. |
 Obal alba Jaromír Nohavica a Čechomor: Rok ďábla. |
 Karel Plíhal a Jarek Nohavica ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. |
 Jarek Nohavica (vpravo) a Karel Plíhal při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Jarek Nohavica (vlevo) a Karel Plíhal při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Jarek Nohavica (vlevo) a Karel Plíhal při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Jarek Nohavica (vpravo) a Karel Plíhal při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Jarek Nohavica (vpravo) a Karel Plíhal při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Jaromír Nohavica:Milionář |
 Jaromír Nohavica |
