Coby výpravná muzikálová show je adaptace Dumasova románu vybudovaná s nápaditostí a citem pro efekt. Na scénu připlouvá mohutný koráb Edmonda Dantese, jehož intrika nepřátel uvrhne do vězení na ostrově If a jenž se posléze stane hrabětem Monte Cristem. Dobrodružnou opravdovost kamenných vězeňských kobek zase přináší kulisa, jejíž dvě části se spojují jako obří vrata. A otec a syn Pištěkové k tomu připravili tak opulentní kostýmní hody, za jaké by se nestyděl ani hollywoodský film. Monte Cristo Hudba a produkce Karel Svoboda Texty a scénář Zdeněk Borovec Choreografie a námět Richard Hes Režie Jozef Bednárik Scéna Daniel Dvořák Kostýmy Theodor a Jan Pištěkovi Obsazení Monte Cristo Daniel Hůlka, Marian Vojtko, Jaromír Adamec Mercedes Leona Machálková, Vanda Konečná Faria Karel Černoch, Josef Zíma Danglars Jiří Korn, Martin Pošta Edmond Radim Schwab, Ernesto Čekan Morcerf Tomáš Bartůněk, Jaromír Adamec Albert Bohuš Matuš, Roman Vojtek Haydée Iveta Bartošová, Zuza Ďurdiová Otec Dantes Karel Fiala, Pavel Veselý Hospodská Hana Křížková, Naďa Wepperová
Bazén s vodou na forbíně, který reklamní kampaň avizovala jako velkou atrakci, je ovšem zbytečnou přítěží. Žádné mořské vlny se nekonají - jejich vznešený příboj alespoň rezonuje v ústředním hudebním motivu. Vodní příkop tak pouze nutí účinkující, aby si hráli na obíhanou, a precizní taneční čísla jsou kvůli němu utopena vzadu.
Muzikál byl psán zjevně některým interpretům na tělo. Platí to zejména o titulní postavě, které sedí romantický patos Daniela Hůlky a již alternují Marián Vojtko a Jaromír Adamec. Nebo o padoušsky průzračném Danglarsovi, jehož pojednal Jiří Korn (alternuje Martin Pošta) s klaunsky ironickým nadhledem. V inscenaci nechybí ani "autorské logo" režiséra Jozefa Bednárika - taneční figura jménem Čas, která symbolicky spojuje výjevy z doby minulé i přítomné, jež střídavě prolínají v bleskových střizích.
Předností předlohy je, že se v ní střetávají velké vášně - láska, zrada i pomsta. A téma bankovních podvodů zahrnuté v muzikálu není žádnou umělou aktualizací, ale pouze citací přímo z Dumasovy knihy. Orientaci v ději usnadňují ještě titulky promítané nad scénou a odtrhávané listy s letopočty. Vzhledem k rozsáhlosti románu se nicméně libreto až příliš podřídilo diktátu vysvětlovacích povinností. I tak se někdy Zdeněk Borovec dokáže blýsknout obraty, jako třeba: "z prstů ti rostou peníze jak drápky kočičí".
Na premiéře se nemile podepsal skluz příprav, a tak produkce přišla o sérii předpremiér, při nichž se celý muzikálový stroj obvykle patřičně vyladí. Ale i když celý ten kolos ještě nepracuje s potřebnou lehkostí, přeci jen již ve své váhové kategorii zabodoval.
Pravda, nejde o událost, která by rázem ohromila svět; jenže takové muzikály se během desetiletí urodí tak jeden či dva. Za nimi ovšem následuje trochu širší skupinka pomyslné první ligy, dále běžný standard hlavního pole a za ním klopýtají propadákoví opozdilci. A Karel Svoboda & spol. si svojí novinkou do prvoligové tabulky vyšlápli.
Hudební recenze: Muzikál Monte Cristo se může opřít o písně
Nosné melodie vetkl Karel Svoboda do písní Svatba, Náš sen, Můj Monte Cristo, Proč nejsi tam, kde já či Útěk; Doteky tvých řas zpívané Danielem Hůlkou jsou nejlepším milostným songem muzikálu. Prostší aranžmá, která vypíchnou kytarové sólo nebo naopak mohutná orchestrální vzdutí, dávají písním kyslík - třeba ve skladbě Náš sen. Avšak mezi těmito polohami, tedy střídmou a hutnou, to není příliš zábavná hudba.
Mezihry bývají často mechanické, jistě i proto, že jsou vkládány do zpívaných dialogů posouvajících děj (skladba Faraon, kdysi Dantesův nebo scéna Udání). Naopak výborně vyznívá Dík nastokrát, zvolna gradovaná proplétáním tří hlasů. Nedostatkem hudebního zpracování je anonymní sound, který překryjí pouze výraznější melodie nebo kvalitní zpěv. Stylové variace směrem k metalu, tangu nebo hospodským písním jsou spíše dekorativně formální.
Králem muzikálu je Hůlka. Jeho sytý vokál lehce proplouvá zvláště operními koloraturami, ve výškách zní takřka hromovládně, i když někdy je až příliš obtěžkán emocemi. Pokud ovšem sedíte v Kongresovém sále v třicáté řadě, Hůlkovo srdcerváčství trochu odfiltruje plyš. V náročnějších pasážích, kde je Hůlka doma, se taková Iveta Bartošová coby Haydée škrtí a Leona Machálková zpívající Mercedes je sice technicky perfektní, ale její zpěv postrádá obsah. Jiří Korn vyzpívá Danglarsovo padoušství jako rutinní, leč přesvědčivě odpudivý "záporák". Živočišným překvapením je Hana Křížková, jež přenesla tělesnou kyprost a ráznost i do zpěvu, z proudu hlasů vyčnívá i jistý vokál Karla Černocha v roli abbého Farii.
V textech je vše jasně pojmenováno, jenže často kostrbatě, takřka školsky, jako by učitel ukazoval pravítkem: "Mercedes, Dantesi, jste manželé, jste pár." To zpívá sbor v písni Svatba. Taková neohrabanost romantickou pohádku, od které očekáváme i slovní kouzlení, spíše nabourává. Rýmy typu podaří-předjaří působí dost humorně, což si tvůrci asi nepřáli. Vcelku jsou slova Zdeňka Borovce rutinou, která na sebe upozorňuje, zvláště když hudba občas zemdlí.
Avšak muzikál je celek, který pohltí plusy i minusy. Z tohoto pohledu má Monte Cristo písně, o které se může opřít a jež se také objevily na stejnojmenném třičtvrtěhodinovém albu, které vydala firma Monitor-EMI.
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
 Muzikál Monte Cristo v Kongresovém centru Praha. |
