Pokud se případné nebezpečí týká nějaké vzdálené exotické země, nechává vás to většinou v klidu. To už však neplatí v případě, že se do takové země chcete vypravit. I ti nejotrlejší "hrdinové" si v takové chvíli začnou klást otázku: A nemůže se stát něco právě mě? Jak je to s číhajícím nebezpečím v Austrálii doopravdy, se pokusím vylíčit na následujících řádcích.
Hadi
Je pravda, že z deseti nejjedovatějších hadů na světě jich 7 žije v Austrálii. Nejhorší z nich, tzv. Fierce Snake, má více než 7x silnější jed než kobra indická. Další v pořadí, Taipan, na tom není o moc hůř. Víc než 80 % všech hadů v Austrálii je jedovatých, takže pokud nějakého potkáte, je velká šance, že bude jedovatý. Je však třeba říct, že představa, že na vás číhá nějaká potvora za každým keřem, je mylná. My jsme za celé dva měsíce potkali hada jen dvakrát, jednou se mírumilovně plazil pod šprušlemi chodníku jedné vyhlídky a podruhé jsme si ho všimli v národním parku Lakefield při noční jízdě autem na silnici. V obou případech se nám klidili z cesty a ani nepočkali na fotku. Většina hadů se údajně chová podobně a nezaútočí na vás, pokud ho zbytečně neprovokujete nebo mu zrovna nešlápnete na ocas. Doporučuje se proto v lese hlasitě dupat, což si had přeloží jako blížící se zvíře, které je příliš velké na to, aby se stalo jeho kořistí a radši se klidí. Pokud dodržujete základní bezpečnostní zásady (díváte se pod nohy, zbytečně nestrkáte končetiny pod velké kameny nebo ležící větve, apod.), nemělo by se vám nic stát. Každý rok je zaznamenáno jen velmi málo smrtelných případů uštknutí hadem. V případě, že by vás přece jen něco kouslo, existuje na všechny známé hadí jedy účinný protijed. Je dobré řídit se zásadami první pomoci pro takový případ (ránu pevně obvázat a znehybnit končetinu, zůstat co nejvíce v klidu, ránu nevycucávat ani nerozřezávat, nepít alkohol, atd.) a okamžitě vyhledat pomoc.
Pavouci
Opravdu nebezpeční jsou jenom dva - Funnel Web žijící v příměstských oblastech Sydney a Red Back, rozšířený na širším území. Zbytek pavouků má příliš malá kusadla na to, aby vám prohryzla kůži a nebo jejich jed není smrtelný. My jsme pořádně velkého pavouka viděli jen jednou, a to na dveřích toalet na tábořišti. Nevím, co to bylo za druh, ale moc příjemné setkání to nebylo. Ale jak se říká - zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je silný. Spousta menších (na australské poměry) pavouků byla hojně na skalách a stromech kolem vody, ale netvářili se moc nebezpečně.
Štíři
Žádného jsme neviděli. Navíc nejsou smrtelně jedovatí, "jen" to pořádně bolí.
Medúzy
Lonely Planet tvrdí, že jedovaté medúzy (především tzv. "Sea wasp") mají ročně na svědomí více obětí než všechna ostatní havěť v Austrálii dohromady. V podstatě celé severní pobřeží Queenslandu je v létě pusté, neboť se to medúzami v moři jen hemží (my jsme jich ale moc neviděli). Občas se používají ochranné sítě, ale moc romantické to zrovna není, a tak si to lidé vynahrazují v bazénech. Jako první pomoc při požahání se používá ocet, často dostupný i ve speciálních schránkách na pláži. Existují ale i názory, že ocet celý proces otravy ještě urychlí. Tak nevím. Viděli jsme ale plakát s fotkami popálených lidí a nebylo to nic pěkného, vypadalo to, jako by oběti někdo sešlehal hořícím klackem. Až třímetrová tenká chapadla medúz dokáží zřejmě své. Proto se doporučuje koupat se v tričku, což je mj. i dobrá ochrana i proti spálení zad.
Žraloci
Jsou oblasti, kde jsou žraloci turistickou atrakcí a zejména potápěči je rádi vyhledávají (na Great Barrier Rief). Jedná se obvykle o menší, nepříliš nebezpečné druhy (např. Bronze Whaler Shark, které jsme viděli). Jsou ale i místa, kde je díky žralokům zakázáno koupání (např. na Fraser Islandu), kde zřejmě žijí nebezpečnější druhy a jde tam do tuhého. Z dostupných informací vyplývá, že smrtelný případ napadení žralokem na pobřeží Austrálie už nebyl zaznamenán několik let.
Krokodýli
Žijí převážně na severu země (jsou teplomilní) a není s nimi žádná legrace. Vyskytují se ve dvou variantách. První, tzv. Fresh-water (sladkovodní) krokodýl je menší, člověku ne příliš nebezpečný druh. Pozná se podle úzké protáhlé tlamy. Dorůstá "jen" do 3m délky a živí se převážně rybami. Horší už to je s tzv. Salt-water (slanovodním) krokodýlem, toho je lépe vodě nepotkat. Dorůstají až 6m délky a sežerou úplně vše, co se jim připlete do cesty, tedy třeba i dobytek nebo člověka. Mají silnou širokou tlamu a pokud vám připadají neohrabaní, vězte, že umí briskně vyskočit svisle z vody až po ocas (předvádí to na jedné řece v Kakadu n.p. při jejich krmení). Takové potvoře vskutku neutečete. U většiny sladkovodních ploch na severu (tenhle druh nežije jen v moři, jak by se z názvu dalo soudit, ale i ve vnitrozemí v řekách a billabonzích) jsou proto umístěny výstražné tabule varující před koupáním. Vyplatí se je respektovat. V ZOO Steve Irwina jsme se dočetli, že jeden agresivní exemplář sežral jednoho dne roku 1985 tři sekače trávy.
 Setkání s krokodýlem. |
