Prozradí něco více o chystaném návratu s Paulem Newmanem před kameru? „Zatím o tom jen mluvíme, nic se nerozhodlo.“ Rozdělí si spolu opět postavy podle dávného obrazu, Redford spíše sladce andělský, Newman uličnicky ďábelský? „Ano.“ A hned se oklikou vrací k motivům a osobám, o nichž chtěl hovořit.
Připomněl své vazby na zdejší umělce: přátelil se s Jiřím Voskovcem, s nímž v roce 1963 hrál v New Yorku divadlo, s filmovými režiséry Jánem Kadárem i Milošem Formanem. A zdůraznil také svůj zájem o evropské dějiny.
„V osmnácti jsem se vydal na cesty, abych získal širší vzdělání i rozhled a poznal více kultur, než jsem znal z vysedávání ve školních lavicích. Měl jsem málo peněz, takže jsem jezdil po Evropě stopem a učil se cizí jazyky. Strávil jsem rok a půl ve Francii a Itálii, jako dobrovolník jsem pomáhal přes Dunaj uprchlíkům z Maďarska, kde právě potlačili protikomunistické povstání, jen do Prahy jsem tenkrát nemohl,“ líčil roky 1956-7.
„Říkal jsem si, že při pohledu zvenku lépe pochopím svou vlast. A opravdu jsem začal být hrdý na americké svobody tisku, projevu, vyznání, když jsem zjistil, že všude nejsou samozřejmostí,“ dodal.
Jedním dechem však Redford upozorňoval, že se současnou americkou vládou výslovně nesouhlasí. Jako příklad mu posloužil slavný film o aféře Watergate Všichni prezidentovi muži, v němž hrál jednoho z novinářů, kteří svými články rozpoutali události vedoucí až k odstoupení prezidenta Nixona.
„Krátce předtím si jiní novináři šuškali, že za věcí nevězí Kuba, ale tvrdili mi, že to beztak nikoho nezajímá a Nixon bude stejně zvolen znovu. Byl jsem z toho smutný, ale pak se objevila slavná série odhalujících článků a já jednomu z autorů volal, že bych o nich chtěl natočit film. Nejdřív mi nevěřili, byli tehdy opatrní, sledovali je na každém kroku. Pak zase místo šesti týdnů psali svou knihu devět měsíců, mezitím jsem hrál v jiných filmech, ale nakonec jsme Všechny prezidentovy muže v roce 1976 uvedli do kin. Dokázal jsem v pravý čas využít situace, ale když se teď po třiceti letech odhalil dosud tajný zdroj obou novinářů a média se mě ptají, co tomu říkám, odpovídám jim: O to přece nejde.
Podstatné je, jaké věci se dějí v politice dnes. A kde jste přitom vy, novináři?!“ shrnul svůj pocit z doby, kdy se místo politicky burcujících filmů točí „instantní zábavné komiksy pro stále mladší diváky“ a televize se předhánějí v reality show, zatímco Redford podporuje veřejnoprávní vysílání a dokumenty o neznámých hrdinech třetího světa. „Osud muže, který unáší z pákistánských otrokářských táborů celé rodiny a dříve nebo později bude zabit, to je silný příběh, jaký patří na obrazovku,“ uvedl.
A vlastní plány Roberta Redforda? Chce dál hrát, režírovat a filmy produkovat, ale to vše až na druhém místě: „Hlavně budu dál bojovat za ochranu životního prostředí.“
