Hru Poslední páska, v níž neúspěšný stárnoucí spisovatel Krapp bilancuje svůj život s pomocí deníkových záznamů namluvených na magnetofon, psal Beckett roku 1958, tedy v době, kdy byl na vrcholu sil a měl za sebou tři velké romány, jakož i hru Čekání na Godota. Jde o dílo plné sebeironie a černého humoru. "Je zjevně nejautobiografičtější ze všech Beckettových her," podotýká šéf činohry a zároveň režisér inscenace Michal Dočekal.
Zatímco Beckett patří k nejproslulejším dramatikům 20. století, skladatel Mihalovici, který zemřel roku 1985, není zdaleka tolik znám. Ve 20. a 30. letech minulého století byl nicméně spoluzakladatelem pařížského spolku pro soudobou hudbu Le Triton, jehož členy byli například Sergej Prokofjev nebo Bohuslav Martinů, s nímž se Mihalovici přátelil. Miniopera Krapp ou La derniere bande, určená původně pro rozhlas, měla světovou premiéru na jevišti v únoru 1961 v Bielefeldu. Poslech starého magnetofonového pásku jako forma utkvělé představy poskytl skladateli východisko pro různé pěvecko-herecké techniky za doprovodu klasického orchestru s posílenou bicí sekcí.
"Práce mne bavila, ale byly chvíle, kdy jsem ji chtěl složit. Něco tak těžkého jsem dosud nedělal. Ke kombinaci zpěvu a mluvy totiž přistupuje ještě práce s magnetofonem a všechno se musí stihnout," přiznává Ivan Kusnjer, který nicméně celý projekt sám inicioval. "Po zkušenosti z interpretace Osmi písní pro šíleného krále od Petera Maxwella Davise jsem měl chuť pustit se do něčeho podobného a někdejší dramaturg Jan Dehner mě upozornil na Beckettův text," vysvětluje pěvec.
Pro herce Josefa Vinkláře byla celá příprava inscenace především poznáním. "Poznal jsem Becketta, přestože jsem toho od něj už spoustu viděl, poznal jsem inscenaci svého šéfa a také práci operního pěvce - tu bych sám asi nikdy dělat nemohl," říká. Spisovatel Krapp bude podle něj dvojjediná osobnost. "Šlo nám o to, aby se prostě nehrála jen činohra vedle opery, ale aby se obě postavy z obou částí prolnuly," zdůrazňuje Vinklář. Český překlad hry pořídil František Vrba, libreto opery přeložil dirigent inscenace Přemysl Charvát. Po premiéře budou následovat reprízy 19. a 21. října, další tři představení se uskuteční v lednu.
|
Duševně to byl rok nejhlubší skleslosti a bídy, až do té památné březnové noci na konci přístavní hráze, v běsnění větru, nikdy na to nezapomenu, kdy se mi najednou všechno vyjasnilo. Konečně jsem prohlédl. Myslím si, že to především bych si měl dnes večer nahrát, pro ten den, kdy moje pachtění skončí a kdy si možná už nevzpomenu, v dobrém ani ve zlém, na ten zázrak, který ... na ten oheň, co mi tenkrát zaplápolal. Uviděl jsem tenkrát najednou, že víra, kterou jsem se celý život řídil, že totiž - (Krapp přetočí pásku dopředu) - mocné žulové útesy a pěna, která vystřikovala vzhůru ve světle majáku, a větroměr, který vířil jako vrtule, konečně mi bylo jasné, že ta tma, kterou jsem se vždycky snažil ze sebe vyrvat, je ve skutečnosti moje nejlepší - (znovu přetočí pásku dopředu) - až do posledního dechu nerozborné spětí bouře a noci se světlem poznání a s ohněm - (znovu přetočí pásku dopředu) - obličejem na její prsa, s rukou na jejím těle. Leželi jsme tam bez hnutí. Ale pod námi se hýbalo všechno, všechno se houpalo a zároveň houpalo nás, polehoučku, nahoru a dolů, z boku na bok ... |
 |
 Národní divadlo uvede 16. října premiérovou koprodukci opery a činohry - Poslední pásku Marcela Mihaloviciho a Samuela Becketta. Vystoupí v ní Josef Vinklář (na snímku) a pěvec Ivan Kusnjer. |
 Josef Vinklář. |
 Josef Vinklář a Ladislav Chudík před projekcí prvního dílu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. |
 Josef Vinklář a Ladislav Chudík si dávají cigaretu před projekcí prvního dílu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. |
