Až donedávna žil Julio Noguera život střední třídy. Pracoval v pekárně a měl přiměřený plat. Nyní hledá po večerech v odpadcích jídlo, aby se po celém dni alespoň trochu najedl.
„Přišel jsem sem hledat jídlo, protože kdybych to neudělal, vyhladověl bych k smrti. Dnes nikdo nikomu nepomůže a nikdo vám nedá jen tak jídlo,“ řekl Noguera reportérům agentury AP zatímco se probíral hromadou plesnivých brambor.
Bývalý pekař není jediný, kdo podniká výpravy pro shnilé ovoce a zeleninu. Popelnice u obchodů prohledávají nezaměstnaní, majitelé obchodů, studenti i penzisté.
Obyvatelé Venezuely, kteří se počítali ke střední vrstvě, dnes totiž nemají ani na to základní. Noguero bere jako úspěch, že ten večer ulovil tucet dobrých brambor. „Jsem vyučený pekař, ale nyní není práce nikde. Takže si musím vystačit s tímhle,“ řekl.
Mezinárodní měnový fond předpokládá, že venezuelská ekonomika se v letošním roce propadne o osm procent a v příštím roce o dalších 4,5 procenta.
Inflace by napřesrok měla přesáhnout 1 640 procent (více o ekonomické stránce krize čtěte zde). Podle výzkumu univerzity v Caracasu se nachází pod hranicí chudoby 76 procent obyvatel jihoamerické země. Ještě před dvěma lety to bylo o 24 procent méně. „Vidíme strašné oběti ve všech vrstvách společnosti. Před lety nebyla ve Venzuele tak extrémní chudoba, která by lidi nutila jíst odpadky,“ uvedl sociolog Carlos Aponte.
Vaření ze surovin z popelnice
Polovina obyvatel přiznává, že si nemůže dovolit tři jídla denně. Monica Espinosová vychovává dvě dcery. Manžel rodinu opustil a i když má Monica nějaké peníze z pronájmu bytů, musí se snažit uživit i jinak. Dcery tak posílá hledat jídlo na ulici. Z nalezených surovin poté uvaří omáčky, které prodává. „Jsem svobodná matka se dvěma dětmi, tohle mi pomáhá jakž takž se udržet,“ řekla.
Venezuelská krizeLETADLA: Konec pravidelných linek TEMNO: Klíčová elektrárna je na suchu PRÁCE: Maduro vyhlásil třídenní víkend CUKR: Coca-cola zastavuje výrobu BENZIN: Zdražení po 20 letech OPOZICE: Výzvy armádě k neposlušnosti REZERVY: Zlato mizí z pokladny KRIZE: Prázdné obchody a černý trh |
Zatímco někteří hledají jídlo pro vlastní potřebu, jiní se snaží zboží horší kvality dál prodat. Ti, kteří žijí u hranic, si však nalezli ještě jeden způsob, jak přijít k penězům. Přejdou hranice do Kolumbie, kde nakoupí mouku, rýži a dokonce plenky a zboží poté převezou zpátky a rozprodají.
„Ve Venezuele už není nic, jen hlad. Kolumbie nás zachraňuje,“ řekl třicetiletý pašerák, který na motorce přejíždí do kolumbijského pohraničního města Puerto Santander.
Do města u hranic se vydávají i další Venezuelané. Prezident země Nicolás Maduro sice už loni uzavřel hranice, aby pašování zamezil, ale obchodování tak nezastavil. Někteří přeplují na lodích řeku Río Guarumito protékající státní hranicí, jiní ji přeplavou a další podplatí policisty hlídkující na mostě spojujícím oba státy.
Osmačtyřicetiletá Gloria vyrazila už ve čtyři ráno, aby v Puerto Santander nakoupila rýži, cukr a kávu. „V lednici už nemám nic,“ přiznala žena, zatímco táhla těžké tašky nakoupeného zboží. Z města, které bývalo ještě nedávno poloprázdné, nyní vozí lidé někdy i celé kufry potravin. „To, že ve Venezuele není nic, vrátilo tomuhle městu život,“ řekl 42letý místní obchodník Jose Armando, který prodává zboží pouze venezuelským zákazníkům.
Při nákupech v supermarketech jde někdy o život
Pro představu, v Kolumbii stojí pytel rýže 1 300 bolívarů a za hranicemi ve Venezuele se dá prodat za 1 800 bolívarů. Na černém trhu se cena pytle rýže vyšplhá až na 2 000 bolívarů. Podle agentury Reuters odpovídá taková cena podle neoficiálního kurzu asi dvěma dolarům, tedy asi 47 korunám. Pro obyvatele Venezuely je to značná částka. Minimální mzda bez bonusů na dotované potraviny, se nyní pohybuje kolem 15 tisíc bolívarů.
Rýže patří mezi státem dotovanou potravinu a tak v supermarketech hlídaných policií si ji mohou lidé koupit za zlomek ceny z černého trhu - asi za 120 bolívarů.
Ve Venezuele však platí přídělový systém, který omezuje nákup dotovaných potravin, což vede k frontám a prázdným regálům. Do státních obchodů smějí lidé jen v určitých dnech. Ve velkých aglomeracích se kvůli tomu často vytvoří fronty a lidé stráví v obchodě i celý den (více o prodeji dotovaných potravin ve Venezuele čtěte zde).
Poslední dobou navíc není výjimkou, že se o jídlo strhne rvačka. Tento týden přišla o život žena, kterou zastřelili při rabování obchodu ve městě San Cristobal u hranic s Kolumbií. I tak se na supermarkety stále musí spoléhat mnoho lidí, pro které je černý trh nad jejich možnosti a hranice jsou daleko. Před supermarketem se tak běžně ráno shromažďují ještě před otevřením tisíce lidí a doufají, že budou mezi šťastnými, na které se ten den dostane.
