Poslední roky si Venezuelci zvykli na nedostatek zásob jídla, vody, toaletního papíru i léků. V některých městech sem tam místo žárovky rozžehli svíčku. Už nyní neohlášené výpadky elektřiny nutí ukončovat výrobu v některých továrnách a zavírat obchody dříve. Tím se jen dál zhoršuje už tak pošramocená ekonomika země. A situace se může ještě zhoršit.
Kvůli dlouhodobému suchu způsobenému jevem El Niňo ubývá přehradě Guri voda (o hrozbě El Niňa v roce 2016 jsme psali zde). Přehrada Guri je přitom napojená na elektrárnu, která zásobuje energií skoro polovinu Venezuely včetně metropole Caracasu, která je na přehradě energeticky závislá ze 75 procent.
„Bez deště se v největším městě Venezuely Caracasu začnou množit výpadky elektřiny už na konci dubna,“ řekl webu Bloomberg Cesar Cardozo, který se v elektrárně v osmdesátých letech staral o turbíny.
Hladina poklesla podle údajů státní energetické společnosti Corpoelec z konce března na úroveň 244,9 metru nad mořem. Pokud spadne pod 240 metrů nad mořem, nemohou turbíny fungovat správně.
Letos přitom padala v určitou část roku hladina rychlostí 15 centimetrů za den, jak vychází ze zprávy nezávislého analytika Jose Aguilara, který se přehradou zabýval. „Tohle je poprvé, co Guri funguje při tak nízké hladině. Technické studie vyvinuté pro přehradu nedoporučují pracovat, pokud voda spadne pod 240 metrů. V dokumentaci používají i slovo kolaps,“ uvádí Aguilar.
Elektřina za hubičku a bezuzdné plýtvání
I když problémy s elektřinou způsobuje sucho, je to hlavně nekompetentní vláda, která přivedla zemi do energetické krize. Hlavními dvěma důvody jsou plýtvání elektřinou a nedostatečná produkce. Obojí má podle webu Foreign Policy kořeny ve zkorumpované vládě, populismu, špatném plánování a nepružné politice.
Plýtvání elektřinou je značné především v porovnání se standardy Latinské Ameriky. Podle Světové banky spotřebují Venezuelci v přepočtu na hlavu o 40 procent víc energie než sousední Brazilci a o 200 procent víc než Kolumbijci.
Za část může sice ropný průmysl, který spotřebuje značné množství elektřiny, zbytek jde však na vrub nesmyslně nízkým cenám, které Venezuelci za energie platí. Díky regulovaným cenám neplatí pětičlenná rodina s domem v dobré čtvrti a s několika klimatizacemi víc než 1,5 dolaru za měsíc (asi 36 Kč).
V chudých čtvrtích pak mnozí neplatí vůbec, protože se na rozvody připojí načerno. Když mají elektřinu levně, nebojí se Venezuelci elektřinou plýtvat a společnosti provozující elektrárny nemají dostatek prostředků.
Experti vidí problém v zestátnění elektráren
Problémy v produkci zase zapříčinila levicová politika bývalého prezidenta Hugo Cháveze. Ten v roce 2007 zestátnil energetický sektor a z energetiky tak udělal státní monopol. Výsledek se minul účinkem. Po téměř deseti letech je venezuelská energetika v troskách. I když se objevilo mnoho projektů, ani jeden neuspěl. Místní investigativní novináři uvádějí, že jejich ceny byly přemrštěné a ztroskotaly na korupci ve státní správě.
Jedním z příkladů je případ venezuelské společnosti Derwick Associates, která získala vysoké dotace na stavbu elektráren ve Venezuele. Zatím nebyla vznesena žádná obvinění, ale firma je vyšetřovaná americkými a švýcarskými úřady kvůli praní špinavých peněz a úplatkářství ve spojitosti se státním ropným gigantem Petróleos de Venezuela (PDVSA). Derwick Associates však popírá veškerá obvinění s tím, že se stala objektem „honu na čarodějnice“.
Ať už obvinění dopadne jakkoliv, často řešené problémy s korupcí ve venezuelském státním sektoru i nedostatek elektřiny by podle Foreign Policy vyřešilo zvednutí cen a privatizace energetického sektoru.
Naneštěstí Madurova opozice s ničím takovým nepřichází. Ačkoliv opozice sdružená v koalici Stůl demokratické jednoty (MUD) vyhrála prosincové parlamentní volby, velké změny se nekonají (více o výsledcích voleb zde). MUD ví, že v ekonomicky náročných dobách nesežene pro kroky jako je zdražování a privatizace podporu mezi poslanci ani pochopení mezi voliči.
Místo přání změn ve vládě tak lidé ve Venezuele stále upírají zrak na hladinu přehrady Guri a modlí se za déšť. „Věříme, že s pomocí Boží déšť přijde,“ řekl Maduro národu před dvěma týdny. I kdyby však z nebe začalo zázračně pršet a přehrada se naplnila, krizi v zemi to nevyřeší. Tu může vyléčit jen změna politického směru v Caracasu.
