„Nespáchala jsem zločin, ale udělala jsem chybu,“ říká s úsměvem Ujgurka ve stejnokroji, než třída předvede pečlivě nacvičené taneční číslo. Dospělí lidé sedí v lavicích, předvádějí nacvičené písně, hrají na hudební nástroje. Všichni se usmívají. V budově právě natáčí reportáž televize BBC.
Čína dlouho tvrdila, že tato místa neexistují. Četní svědkové, satelitní snímky a mezinárodní tlak ji ale donutily změnit výpověď. „Je to tréningové centrum. Je to hlavně o učení se mandarínštiny, čínského práva a nových dovedností,“ popisuje novinářům jeden z vychovatelů detenčního centra.
Reportérům ukázali také moderní počítačové učebny. I zde prý probíhá převýchova, změna kulturní identity, výměna víry za loajalitu jedné vládnoucí straně. „Miluji Komunistickou stranu Číny,“ opisuje do dokumentu jeden z žáků převýchovného centra. V rohu stránky pak vytváří digitální čínskou vlaječku.
„Byla to vaše volba, přijít sem?“ ptá se reportér BBC mladého Ujgura, který před chvílí se širokým úsměvem tancoval v čele souboru. „Ano! Má znalost práva byla špatná. Byl jsem ovlivněn extremismem a terorismem. Policista v mé vesnici mi doporučil, abych se zapsal do školy a proměnil své myšlení,“ říká mladík a úsměv jej neopouští.
Co kdyby přijít nechtěl? „To se nám tu nikdy nestalo,“ říká vychovatel. „Možná bychom je nějak proaktivně navedli.“
Potěmkinův převýchovný tábor
Záznamy ze satelitů ukazují, že těsně před návštěvou BBC z „výukového centra“ zmizelo vnitřní oplocení a hlídací věže. Na prázdném betonovém plácku se objevilo pět sportovních hřišť, která byla za přítomnosti kamer hojně využívána. Když se však reportéři vydali do vzdálenějších částí komplexu, ochranka jim zastoupila cestu.
Lidé tu nosí jednobarevné kombinézy, spí v místnostech po deseti lidech. Odejít odsud nemohou a nevědí, kdy znovu uvidí svoji rodinu. Vychovatelé přesto trvají na tom, že se nejedná o vězení. „Viděl jste někdy vězení, kde byste mohl malovat?“ říká jeden z dozorců podrážděně uprostřed bohatě vybavené umělecké dílny.
Život v lágru. Čína na Ujgurech testuje velkého bratra budoucnosti |
Nedobré myšlenky se tu údajně transformují hodinami kresby, tance a stlaním postelí. A samozřejmě drilem mandarínštiny a čínské kultury. „Jen měníme jejich nábožensko-extremistické myšlenky, aby si po absolvování školy mohli najít práci,“ popisuje vychovatelka, která ve své práci vymývání mozků prý nespatřuje.
Množící se svědectví zevnitř táborů však hovoří o jiných praktikách.
„Moje ruce krvácely z ran, které jsem utržila při výslechu. Pokaždé, když jsem dostala elektrický šok, celé mé tělo se začalo třást, cítila jsem bolest v žílách. Prosila jsem je, ať mě zabijí,“ popsala Mihrigul Tursunová, která se do detenčního centra dostala opakovaně kvůli studiu angličtiny v Egyptě. Na cele se tři měsíce mačkala s dalšími šedesáti ženami. Místnost byla tak plná, že se musely střídat ve spaní.
Tursunové při zadržení odebrali její tři děti, trojčata. Po propuštění jedno z nich zemřelo, další dvě mají trvalé zdravotní problémy. Podle Tursunové prodělaly děti ve vězení nějakou operaci.
Miluji Čínu, nikdy mě nezatkli
Podobných převýchovných komplexů, jejichž skutečný charakter zůstává světu skrytý, vznikají po celém Sin-ťiangu stovky. Podle zprávy speciální komise OSN Čína v koncentračních táborech drží až milion Ujgurů. Lidé jsou tam uvrženi i pod takovými záminkami, jako je aplikace WhatsApp nainstalovaná v telefonu.
Čína zdvojnásobila miliardové výdaje na muslimské tábory, kde vězní Ujgury |
Komunistická strana Číny ovšem tvrdí, že to všechno je součástí boje proti islámskému radikalismu. Údajně totiž skrze malé „prohřešky“ dokáže v lidech rozpoznat budoucí teroristy – a radikalizaci předejít.
„Někteří lidé projevují, že jsou schopni zabíjet, už před tím, než spáchají vraždu. Měli bychom je nechat ten zločin spáchat? Nebo bychom tomu měli zabránit?“ argumentují místní představitelé strany reportérům BBC. A tak aniž by spáchali jakýkoliv zločin, Ujguři jsou v čínských „školách“ vězněni na neurčito. Zkrátka dokud ji „neabsolvují“.
Co pro to musí udělat? Podle vychovatelů naučit se čínsky, znát právo a umět ustlat tradičním způsobem. Avšak Tursunová, která si z výslechů dodnes nese jizvy a kvůli ranám do hlavy ohluchla na pravé ucho, popisuje „studium“ jinak.
V koncentračním táboře se naučila především čtyři věty, kterou ji dozorci před propuštěním donutili recitovat na kameru: „Jsem občankou Číny a miluji Čínu. Nikdy bych neudělala nic, co by Čínu poškodilo. Čína mě vychovala. Policie mě nikdy nevyslýchala, nemučila ani nezadržela.“
7. listopadu 2018 |
