Čínští úředníci pro to mají poetický eufemismus. „Odešli na studia,“ říkají o Ujgurech, které jejich příbuzní zčistajasna začali postrádat. Prý se při tom i ironicky usmívají.
Různé lidskoprávní organizace i samotní Ujguři odhadují, že takových, po nichž se náhle slehla zem, je až milion. Tvrdí, že je režim násilně drží v převýchovných táborech, kde nemají možnost komunikovat s právníky ani s příbuznými.
Peking to oficiálně odmítá, uvádí, že jde o pomluvy a že hlavně počet je silně přehnaný. Jindy ovšem jeho představitelé možná nechtěně připustí, že v Sin-ťiangu probíhá něco přinejmenším zvláštního. „Jen nátlak úřadů na Ujgury zabránil tomu, aby se provincie stala čínskou Sýrií nebo Libyí,“ napsal koncem srpna státní list Global Times.
Svět je zděšen intenzitou útlaku, Spojené národy vyzývají Čínu k umírněnosti, americká vláda kvůli drsnému čínskému postupu vůči Ujgurům zvažuje další sankce, to je ale asi tak všechno, co se dá podniknout.
Sebevědomá Čína – jak známo třeba z dřívějších podobných událostí v Tibetu – si do „svých“ záležitostí nenechá od nikoho mluvit. Víceméně za bezzubého přihlížení vnějšího světa tak v Sin-ťiangu pod rouškou boje s terorem probíhá regulérní kulturní genocida.
Oblast se navíc v posledních letech stala jakousi digitální laboratoří, v níž Peking v praxi testuje, jak se dá společnost absolutně kontrolovat. „Velký bratr“ má pré.
Pouliční kamery a moderní systémy na rozpoznávání obličejů jsou všudypřítomné, stejně jako policejní šikanování, brutální razie a odposlouchávání mobilů. „Špatné živly nebudou už brzy moci vyjít ani na náměstí,“ vyjádřil se lapidárně o elektronické totalitě blízké budoucnosti Jack Ma, zakladatel internetového obchodu Alibaba.
Všudypřítomný strach
Od Ujgurů se vyžaduje absolutní loajalita. Při sebemenším náznaku neposlušnosti dotyčný zmizí v převýchovném táboře. Celá provincie se tak postupně proměňuje v jeden velký lágr, v orwellovský policejní stát, vůči němuž se zbytek čínského území jeví jako relativně svobodný.
„Žijeme ve strachu. Prakticky kdykoli nás mohou zatknout – k tomu nemusíte být žádný disident,“ hovořil pro britský The Guardian jeden restauratér z Kašgáru, který se však bál zveřejnit své jméno. I samotní Ujguři podle badatele Gene Bunina, který strávil v Číně rok a půl rozprávěním s nimi, hovoří ze strachu často i mezi sebou v jinotajích.
„Nejběžnější je slovo joq, které v ujgurštině znamená ‚pryč‘ nebo ‚ne‘. Když jsem se jednou snažil zjistit, co se stalo s mým známým, odpověděl mi přítel: ‚Ten chlápek je joq. Má teď jiný domov‘. Pochopil jsem, že ho drží v internačním táboře,“ napsal Bunin.
Sin-ťiang Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang leží na západě Číny. Její součástí je od roku 1949. Oblast je obývána početnou národnostní menšinou Ujgurů (přibližně 10 milionů obyvatel), jejichž mateřským jazykem je ujgurština, středoasijský jazyk turkického původu. Vyznávají převážně islám. Další zdejší významné národnostní menšiny jsou Kazaši a Mongolové. Etničtí Chanové (Číňané) už v Sin-ťiangu tvoří téměř většinu obyvatel. Ujguři si dlouhodobě stěžují, že jsou ve své zemi utlačováni. |
V Sin-ťiangu byla zavedena celá řada zákazů, které jinde v Číně nenajdete. Čínská moc totiž ve všech Ujgurech spatřuje potenciální islámské radikály a právě bojem s islámským terorismem zdůvodňuje „zdejší odlišnosti“.
Pravda je, že stovky Ujgurů se vydaly na světová islamistická bojiště, aby posílily řady al-Káidy a Islámského státu, zradikalizované bojůvky prováděly sporadické útoky i v samotném Sin-ťiangu. Drtivá většina Ujgurů však teror jako prostředek boje proti útlaku odmítala a odmítá.
Pozor na činky a boxování
Už před čtyřmi lety vydaly čínské úřady v Sin-ťiangu pozoruhodný dokument „75 příznaků náboženského extremismu“, který měl čínské bezpečnosti pomoci včas odhalit rodícího se teroristu.
Podle příručky je podezřelý už třeba nákup činek nebo boxovacích rukavic (proč chtějí mít svaly?). Budoucí extremista se může rovněž prozradit delší bradkou (ta je ostatně zakázaná) nebo odmítáním konzumace alkoholu (co mu na tom vadí?). Náznakem závadného myšlení prý může být i to, když někdo omylem, či dokonce schválně na ulici nepozdraví čínského aparátčíka.
Mezinárodní organizace, které dění v Sin-ťiangu podrobně sledují, upozorňují na to, že „supertotalita“, již tam Čína zavádí, se ukazuje být spíše kontraproduktivní. I umírnění Ujguři, kteří si dlouho hleděli svého, se obracejí proti Pekingu.
