Obecně převládá názor - a to mezi muslimy i nemuslimy - že islám a homosexualita nejsou slučitelné. Vy si to však nemyslíte. Můžete svůj postoj vysvětlit?
Ano, mnoho lidí si bohužel myslí, že spojení homosexuální muslim je oxymóron. Musíme pracovat na tom, aby se jejich názor změnil.
Myslím, že řada nevěřících ale i mnoho věřících lidí má nesprávnou představu o tom, co je skutečný islám. Náboženství má člověku přinášet duchovno, osvobození a mír. Slovo „islám“ v arabštině etymologicky souvisí se slovem „salam“, což v překladu znamená mír. Islám tedy nemůže nikomu diktovat, jakou má mít identitu, víru nebo sexualitu. Pokud se toto v jeho jménu děje, není to skutečné náboženství, ale totalita - fašismus.
Ludovic-Mohamed ZahedNarodil se v roce 1978 v alžírské metropoli Alžíru. Vystudoval antropologii a psychologii náboženství. V roce 2010 založil Sdružení francouzských muslimů - homosexuálů. O dva roky později v Paříži založil první „inkluzivní“ mešitu na světě otevřenou všem včetně lidí s menšinovou sexuální orientací. Je autorem řady odborných publikací na téma náboženství a homosexuality. Žije s manželem. |
Pokud nerespektujeme svobodu slova, vyznání nebo sexuální orientace a nepřipouštíme jinou než heterosexuální identitu, tak nepraktikujeme náboženství, nepraktikujeme islám, ale patriarchální totalitarismus. Dělali to nacisté, částečně komunisté a dnes to dělají islamisté v Daeš (označení pro Islámský stát, pozn. red.). Islám je ze své podstaty „inkluzivní“ náboženství, které přijímá všechny.
V Koránu ovšem stojí, že muži mající sex s jinými muži, mají být potrestáni...
To se ale netýká homosexuálních vztahů a lásky, ale znásilnění. Korán ve více než sedmdesáti verších hovoří o styku mezi dvěma muži, ale vždy jde o násilný nekonsenzuální styk. Homosexuální ženy Korán nezmiňuje vůbec. Mimochodem podobně to je i v Bibli. V příběhu o Sodomě jsou Sodomité označeni za sexuální násilníky. Korán však nikde neříká, že by se gayové měli vraždit. To je nesprávná interpretace. Bůh naopak zakazuje, aby lidé v jeho jménu kradli, vraždili a znásilňovali.
Muslimské země mají dlouhou tradici akceptování homosexuality. V Hadísech (zprávy o výrocích a činech proroka Mohameda, pozn. red.) je velmi jasně řečeno, že prorok Mohamed ve svém domě hostil „feminní muže“ a „mužné ženy“. Z kontextu je jasné, že jsou tím míněni lidé, které dnes označujeme jako LGBT. Osmanská říše a další muslimské společnosti sexualitu neřešily. V Maroku, Egyptě, Turecku nebo Jordánsku mohli ještě v devatenáctém století žít homosexuálové bez postihu. Lidé z Evropy tam utíkali, aby mohli žít se svou homosexuální orientací. Později však byl islám na Blízkém východě zdeformován homofobními vůdci.
Jak k tomu došlo?
Za vším je ekonomika, politika a vzdělání. Arabské muslimské společnosti si prošly řadou nepokojů, krizí a kolonizací. Obecně platí, že když se společnost cítí slabá, zastrašená a v ohrožení, nastolí si silného vůdce, začne vymýšlet hranice, uzavírat se, vyčleňovat a postihovat „nenormální“ jedince.
To se stalo na Blízkém východě. Místo svobodných společností vznikly totalitní státy, v nichž musí být nastolen „pořádek“ ve veřejném prostoru, ale i ve vaší ložnici. Totalitní stát chce kontrolovat, s kým žijete, s kým spíte, jakého boha vyznáváte atd. Perfektním příkladem je Saúdská Arábie. Ta před dvěma sty lety ani neexistovala. Byla kolonizována snad každým na této planetě. Když tamní společnost po těchto zkušenostech dostala možnost rozhodovat sama o sobě, vybrala si „fašistický“ totalitní režim. Wahábismus (náboženský směr podporovaný Saúdskou Arábií, pozn. red.) nemá absolutně co dočinění s islámskými kořeny. Je to nová totalitní ideologie. Když někdo říká: „Islám zavrhuje gaye, lesby atd.,“ říká hloupost. Gaye nezavrhuje islám, ale totalitní státy, které toto náboženství zneužívají, aby zdůvodnily svou homofobii a patriarchát.
V minulosti byla homosexualita tabu i v křesťanských společnostech. Evropa postavená na křesťanských základech má však v současnosti mnohem vstřícnější přístup k homosexualitě než většina muslimských zemí. Čím si to vysvětlujete?
Vysvětluji si to právě tou demokracií a svobodou v současné Evropě. Díky tomu tu působí progresivní moderní rabíni, knězi či pastoři, kteří už desítky let přetvářejí obraz křesťanství a judaismu. Berou v úvahu vědecké poznatky o lidské sexualitě i feministické postoje. Tyto znalosti se promítají v jejich chápání a interpretování svatého písma. Toto se v Evropě děje už nějakých padesát let, ale samozřejmě ne vždy to tak bylo.
Muslimové jsou v tomto moderním přístupu ke svatým textům pozadu. Kvůli politickému vývoji totiž měli v uplynulých dvou stoletích horší přístup ke vzdělání, svobodě i demokracii. Teprve dnes, poprvé po dlouhé době, lidé v zemích jako například Alžírsko, kde jsem se narodil, začínají brát osud do svých rukou, objevují demokracii a lidská práva. Změna k lepšímu ale bude asi trvat ještě dlouho. Stále je řada panarabských učenců, kteří by rádi zavedli patriarchální vládu arabského muže v celém světě. Zneužívají Korán, zejména příběh Sodomy a Gomory.
Zároveň ale přibývají muslimští učenci s moderním přístupem. Islámská etika se proměňuje i vzhledem k právům sexuálních menšin. Tito lidé studují Korán i texty o životě Mohameda a zjišťují, že homosexualita jako taková v nich není nikde zatracovaná.
Před pěti lety jste v Paříži založil inkluzivní mešitu. Co to znamená? Kdo do této mešity nejčastěji přichází?
To znamená, že je tam vítán každý, nikoho nevylučujeme. Téměř sedmdesát procent návštěvníků mešity tvoří muslimové - homosexuálové. Mírně převažují ženy. Čím dál častěji ale přicházejí i heterosexuální muslimové, ale i ateisté, židé a křesťané. Chtějí podpořit naši myšlenku a chtějí vidět, jak to v naší mešitě vypadá. Vidí, že jsme jen normální lidé, kteří si zakládají na demokracii a lidských právech.
Dnes už je podobných mešit v západní Evropě řada, existují i v Tunisku, Jižní Africe, Americe nebo Indonésii. Mimochodem právě v Indonésii existuje i mešita pro transsexuály, jejíž imám je rovněž trans.
Do vaší mešity v Paříži tedy přicházejí i heterosexuálové, převažují ale LGBT lidé. Potřebují speciální mešitu?
Homosexuálové, kteří jsou zároveň muslimy, jsou vlastně menšinou uvnitř menšiny, což je velmi znevýhodněná a choulostivá pozice. Vedle původních muslimů je spousta lidí, kteří spiritualitu teprve objevují. Někteří z nich jsou homosexuálové a zároveň chtějí praktikovat islám. Velká část tradičních mešit není připravena je přijmout. Tito lidé tedy potřebují bezpečný prostor, kde mohou v klidu praktikovat své vyznání a zároveň si zachovat svou homosexuální identitu. Nejde o specificky gay mešitu, ale o prostor pro progresivní, otevřené lidi bez ohledu na jejich sexuální orientaci, zkrátka pro všechny, kteří se chtějí účastnit bohoslužeb bez diskriminace.
Nečelí mešita útokům extremistů? Ať už ze strany homofobních islamistů nebo tradičních evropských xenofobů?
Sem tam nám někdo vyhrožuje, k fyzickému napadení ale nedošlo. Výhružky přicházely hlavně bezprostředně po otevření mešity. Ale mnohem, mnohem víc lidí nám říká, že děláme skvělou práci.
Založil jste rovněž Sdružení francouzských muslimů - homosexuálů. Kolik lidí je v ní sdruženo?
Organizaci jsem založil v roce 2010 a když jsem z jejího vedení po dvou letech odcházel, abych založil inkluzivní mešitu, bylo tam přibližně čtyři sta lidí.
Muslimové, kteří homosexualitu neodsuzují, jsou však zřejmě přesto ve Francii v menšině. Jaký je váš vztah s ostatními francouzskými muslimy? Pociťujete z jejich strany homofobii?
Když mluvím s některými homofobními muslimy ve Francii, říkám jim: Já problém nemám. To vy máte problém. Já žiji v míru s Bohem, se svojí rodinou i se svým manželem. Vy máte problém, protože jste evropští občané a nejednáte v souladu se zákony země, kde žijete. Vybrali jste si život zde, ne v Saúdské Arábii, Alžírsku, Turecku nebo Jordánsku. Z těchto zemí jste utekli, protože tam nebyla demokracie, politika i ekonomika byla velmi špatná. Nadále tedy nemůžete následovat jejich pravidla. Zde je homofobie nezákonná. Podle zdejších pravidel tedy nesmíte říkat, že homosexualita je zavrženíhodná nebo nesprávná, i kdybyste se to pokoušeli ospravedlnit Koránem. Nesmíte se schovávat za homofobní překroucenou interpretaci svatých knih, jen abyste si ospravedlnili, že nemáte rádi gaye a že se bojíte o své tradice. Tyto názory vychází z patriarchátu! Ale ne z islámu. Vysvětluji jim, že integrace neznamená zničení tradice. Můžeme být obojí: Evropané a muslimové.
Velký problém je, že řada imámů a mešit ve Francii, ale i třeba v Německu, je placena Alžírskem a Saúdskou Arábií. Jediná instituce, kde se ve Francii vzdělávají imámové, dostává peníze na chod z Alžírska. Diverzita a tolerance v islámu nemůže vzkvétat, pokud budou imámové placeni a vzděláváni nepřáteli demokracie. Je proto třeba pomoci francouzským muslimům k samostatnosti.
Jakým způsobem?
Praktickým krokem by bylo třeba zavedení halal daně, o níž se v současnosti hovoří. Z prodeje halal stravy by pak byli financováni francouzští imámové a mešity, aby zdejší muslimové nemuseli být závislí na penězích ze zahraničí. Je třeba, aby muslimové ve Francii byli v první řadě Francouzi, a zároveň i muslimové. V tom není žádný rozpor. Je třeba mít blíž ke svým sousedům, s kterými žiji, než k lidem, kteří sice mají stejné náboženství, ale žijí v dalekém totalitním státě.
Jezdíte po světě oddávat muslimské gay páry. Kde nejčastěji se tyto svatby konají?
Nejčastěji právě ve Francii, Německu, Tunisku, Belgii, Nizozemsku nebo v Itálii. Dříve nebylo snadné v Německu najít podporu pro organizaci takových svateb. V Německu byl islám v rukou tureckých organizací financovaných tureckou vládou, která je homofobní a v současnosti i islamistická. Dnes se to mění. Problém byl i v katolické Itálii. Bývalý lídr tamní LGBT organizace byl velký nacionalista a rasista. Po něm naštěstí nastoupil velmi otevřený člověk. Vše se pomalu zlepšuje..
V Česku jste zatím neoddával?
Zatím ne, možná jednou, v budoucnu. Vůbec první veřejná gay muslimská svatba byla poměrně nedávno - v Paříži v roce 2010.
A co vaše svatba?
Administrativní část proběhla v Jižní Africe. Velká rodinná oslava pak následovala ve Francii. Média o těchto prvních svatbách tehdy hodně informovala a řada muslimů i nemuslimů byla v šoku, že vůbec existují homosexuální muslimové, a navíc, že mají svatbu. Dnes už si na to lidé zvykají. I konzervativní muslimové ve Francii si snad postupně uvědomují, že máme právo existovat, přestože s námi nesouhlasí.
Sám sebe charakterizujete jako feministu, což je pro muslima také spíše netypické. Jak jste si myšlenky feminismu osvojil?
Při studiu svatých knih mi došlo, že i prorok Mohamed byl svým způsobem feminista. Obhajoval práva žen v době, kdy žádná neměly a byly prodávány jako otrokyně. Vystupoval proti násilí na ženách.
Dnes je ve Francii stále 25procentní rozdíl v platech mužů a žen. Sice si říkáme, jak je ve Francii krásná demokracie, ale stále zde trvají takovéto nespravedlnosti.
Další problém vidím v tom, že transsexuálové si nemohou oficiálně v úředních dokumentech změnit pohlaví, dokud nepodstoupí operaci. To znamená, že například muže v ženském těle, který se nechce nechat operovat, nelze oficiálně považovat za muže. Nejdřív musí podstoupit kastraci. To je špatné. Člověk by měl mít právo určit si svoji vlastní identitu podle toho, jak se cítí. Pokud se cítí jako muž, je muž, přestože má ženské tělo. Těmto lidem je třeba pomáhat, a ne jim nařizovat identitu. Je třeba si uvědomit, že zejména pro dospívajícího LGBT člověka je to nesmírně těžká situace. Proto mezi homosexuálními teenagery ve Francii dochází v porovnání s běžnou populací 15krát častěji k sebevraždám. V případě transsexuálů jsou sebevraždy až 40krát častější.
Vyrostl jste v Alžírsku, kde je homosexualita dosud zločin a hřích. Jaké to pro vás v době dospívání bylo? A kdy jste se svěřil své rodině?
Islám jsem studoval od svých dvanácti let v madrase (náboženská škola založená při mešitě, pozn. red.). Postupně mi začalo docházet, že náklonnost, kterou chovám k jiným klukům, ve škole nazývají homosexualitou. V sedmnácti jsem se svěřil sestře. Když mi bylo 21, řekl jsem to otci a zbytku rodiny. Otec a bratr byli velmi agresivní a bili mě. Bylo to pro mě strašné. Řekl jsem jim tehdy, že mě buď přijmou takového jaký jsem, anebo mě ztratí.
Jediný islám, který jsem tehdy znal, byl homofobní a misogynní. Že takový ve skutečnosti není, jsem pochopil až později. Sám v sobě jsem tedy intenzivně řešil otázku, jestli je možné být gay a muslim zároveň. Ve Francii jsem potkal řadu lidí, kteří to měli podobně. Střídavě jsem tehdy totiž žil a studoval ve Francii a v Alžírsku. Po občanské válce se moje rodina rozhodla Alžírsko definitivně opustit, protože život tam byl velmi těžký. Odešli jsme do Marseille a část rodiny se nyní stěhuje do Kanady. Většina vzdělaných mladých lidí Alžírsko opouští...
Přijali nakonec otec a bratr fakt, že jste homosexuál?
Myslím, že tomu stále nerozumí. Ale už mě respektují. Vidí, že se mi dobře daří a že pomáhám jiným lidem. Vidí, že jsem dobrým člověkem, přestože se celý život učili, že homosexuálové jsou špatní. Jsem pro ně jakýsi důkaz, že i homosexuál může být dobrý člověk. I když je smutné, že k tomu potřebují mít důkaz.
Váš manžel je také muslim?
Ano. Je velmi ponořený do spirituality, mystiky, súfismu, má rád poezii.
Pro radikální islamisty, ale i pro xenofoby všeho druhu jste velmi kontroverzní osobnost. Nebojíte se někdy o svůj život?
Nebojím, ale samozřejmě přijímám veškerá možná bezpečnostní opatření. Když cestuji nebo se účastním konferencí, vždy řeším bezpečnost. Mohamed říká: „Zemřeš ty, a zemřou i všichni ostatní.“ Tento život není navždy. Jsme tu jen na chvíli, než se dostaneme někam jinam, výš, kde bude vládnout mír. Podobný přístup ke smrti najdete ve všech náboženstvích - v buddhismu, judaismu i křesťanství.
Já ale samozřejmě nechci zemřít zítra. Stále jsou knihy, které chci napsat, konference, které chci uspořádat, a stále chci pomáhat lidem, aby mohli být sami sebou.
