Mekongu se v jihovýchodní Asii přezdívá Matka řek. Kolem desáté nejdelší řeky světa, která cestou z Tibetské náhorní plošiny do Jihočínského moře protéká celkem šesti zeměmi, vykvetly celé civilizace. Dnes dává živobytí 60 milionům lidí.
Na podmanění 4 350 kilometrů dlouhého veletoku od začátku tisíciletí usilovně pracuje Čína. Sní o tom, že veletok splavní od delty Mekongu až po provincii Jün-nan na jihu Číny.
Podle agentury AFP jí k tomu chybí poslední krůček: vybagrovat poslední nesplavný úsek řeky na severu Thajska. Posledních 97 kilometrů peřejí, písčin a skal.
Peking v regionu razí heslo „Společná řeka, společná budoucnost“ a tvrdí, že proměna Mekongu přinese prosperitu i obyvatelům Laosu, Thajska, Myanmaru, Kambodži a Vietnamu.
Na Mekongu hlídkují společné jednotky čínské, laoské, thajské a barmské armády:
Ozývá se však čím dál víc skeptických hlasů. Nejde jen o unikátní ekosystémy, kterým v biodiverzitě mohou konkurovat jen amazonské pralesy. Stavba desítek přehrad na Mekongu a jeho přítocích ukazuje, že zkrocení asijského veletoku ve jménu byznysu a geopolitických zájmů ohrožuje i životy milionů obyčejných lidí.
Superdálnice pro lodě
„Čím víc lodí, tím víc návštěvníků a obchodníků. Byznys je dobrý pro všechny,“ směje se v rozhovoru s reportéry agentury AFP čínský turista Čang Ťing-ťin ve vesnici Sop Ruak na severu Thajska poblíž hranic s Laosem a Myanmarem. Takzvaný Zlatý trojúhelník byl po léta synonymem obchodu s drogami a násilí, ale dnes sem plynou čínské investice ve velkém.
Hned pod vesnicí se valí kalné vody Mekongu. Do jeho mělkého koryta se už zanedlouho zakousnou čínské bagry, aby uvolnily cestu pro lodě schopné přepravovat více než 500 tun nákladu. Na obou březích by měly v budoucnosti vyrůst Speciální ekonomické zóny s přístavy napojenými na železnici a silniční síť.
Dál na jih v Laosu a Kambodži je řeka už splavná. V severním Thajsku ale společnost China Communications Construction Company, která pracuje na úpravě řečiště, narazila na vytrvalý odpor místních aktivistů.
I ti ale přiznávají, že proti zájmům Pekingu nemají z dlouhodobého pohledu moc šancí uspět. „Je to politika zdrojů. Chtějí změnit Mekong na superdálnici pro nákladní lodě,“ řekl agentuře AFP Pianporn Deetes z organizace International Rivers.
Musíme to přijmout
Číňané se také ve velkém vrhli na budování přehrad a hydroelektráren, které mají z Mekongu udělat „baterii Asie“. Na dolním toku řeky jich v současnosti plánují jedenáct, na přítocích Mekongu by jich mělo vzniknout asi tři sta. Další přehrady už stojí na horním toku, což se už podepisuje na živobytí rybářů.
„Dneska jsem dvakrát rozhodil sítě, ale nic jsem nechytil. To je ta čínská přehrada, je málo vody. Ryby nemají kde plavat a kde se rozmnožovat,“ postěžoval si thajský rybář Kome Wilai z vesnice Chiang Sean. Kvůli přehradě je hladina řeky už čtrnáct dní nezvykle nízko, a to i přes monzunovou sezonu.
Ve vesnici si už zvykli, že hladina občas znenadání klesne o jeden a půl metru. „Když na přehradě zavřou stavidla, tak to má dopad všechny lidi žijící po proudu,“ dodává starosta vesnice Chiang Sean. „Musíme to přijmout,“ konstatuje rezignovaně.
Čínská ambasáda v Bangkoku tvrdí, že přehrady na horním toku řeky vodu nezadržují. Jejich management údajně věnuje velkou pozornost potřebám sousedních zemí.
Někteří analytici jí v tom dávají za pravdu. „Skutečností je, že Čína kontroluje jen dvanáct procent toku Mekongu,“ tvrdí hongkongská organizace China Water Risk, podle níž daleko větší dopad má například laoská přehrada Xayaburi vlastněná Thajci.
Jak zabít řeku
Výstavba přehrad se podepisuje i na citlivých ekosystémech, kde vědci i dnes objevují stále nové druhy zvířat a rostlin (více zde: Vědci u Mekongu objevili opičího Elvise i psychedelického gekona). Ubývá například řasa, kterou se živí ohrožený sumec mekongský. Nejistá budoucnost čeká i orcelu tuponosou, druh sladkovodního delfína.
„Býval to sezonní ekosystém. Nyní však výška hladiny závisí na otevření přehrad a ekosystém takhle fungovat nemůže,“ vysvětluje ekolog Niwat Roikaewm, který léta bojuje proti likvidaci peřejí na severu Thajska. „Když zničíte peřeje, tak tu řeku zabijete.“
Obavy z přibývajících přehrad čím dál častěji zaznívají i mezi zemědělci žijícími na dolním toku životodárné řeky. Pěstitelé rýže v Thajsku a Vietnamu jsou závislí na náplavové půdě, kterou Mekong přináší na jejich políčka během období dešťů.
Nedávná studie Mekongské říční komise ukázala, že pokud budou všechny plánované přehrady uvedeny do provozu, zablokují až 97 procent úrodného sedimentu. To navíc přispěje k erozi vietnamského pobřeží. „Bez distribuce sedimentu pohltí moře deltu Mekongu rychleji, než se očekávalo,“ vysvětluje Bryan Eyler, autor knihy Poslední dny Mekongu.
Eyler upozorňuje, že výstavba přehrad bude mít také tvrdý dopad na jídelníček obyvatel Kambodže. Mekong je hlavním přítokem jezera Tonle Sap, které je s každoročním úlovkem půl milionu tun ryb hlavním zdrojem proteinů v této šestnáctimilionové zemi.
Co se vší tou elektřinou?
Podle listu The New York Times navíc není jisté, že zkrocení asijského veletoku bude mít tak velký ekonomický přínos, jak Čína svým sousedům slibuje.
Například Laos si od výstavby desítek přehrad slibuje, že se stane dodavatelem elektřiny pro celou jihovýchodní Asii. Jenže ji zřejmě nebude komu dodávat. Sousední Thajsko má už teď přebytek energie a snaží se vycouvat z dohody o dodávkách proudu z přehrady Pak Beng v Laosu, která vyšla na 2,4 miliardy dolarů.
V chudičké a zaostalé zemi, v níž má Peking zásadní vliv, si navíc překotná výstavba přehrad už vyžádala lidské oběti. Před dvěma lety se zde protrhla hráz rozestavěné přehrady Xepian-Xe Nam Noy. Katastrofa za sebou zanechala desítky mrtvých, více než 6 000 lidí zůstalo bez domova.
24. července 2018 |
