Divadelní život se pomalu vrací k normálu, jak je to u vás v Divadle Bez zábradlí?
K normálu se ještě zdaleka nevracíme. Důsledky koronavirové krize nedokážeme v tuto chvíli zcela odhadnout. Víme, že ztráty budou v konečném součtu mnohamilionové. Jsou to ztráty, které se týkají všech profesí našeho divadla. Žijeme pouze ze vstupného a momentální situace je pro nás likvidační. Pro příspěvková divadla, která jsou dotována od dvaceti do osmdesáti milionů ročně, je výtěžek ze vstupného pouze jakýmsi benefitem, na kterém nejsou existenčně závislá jako my.
Během uzavření divadla fungovala de facto v režimu divadelních prázdnin. Naše divadlo na tento rok obdrželo od grantové komise s požehnáním radní pro kulturu, paní Třeštíkové, na celoroční činnost pouhý jeden a půl milionů korun, přičemž jenom na nájemné a služby platíme městu ročně 4,2 milionu korun. Proti rozhodnutí grantové komise jsme se ohradili dopisem, který byl adresován všem členům zastupitelstva, včetně radní pro kulturu. Do dnešního dne jsme neobdrželi žádnou odpověď. V květnu jsme měli mít premiéru muzikálu Cikáni jdou do nebe v novém nastudování, ale práci na něm jsme byli nuceni přerušit a první dvě uvedení jsme přesunuli na 11. a 12. července.
V srpnu vás čeká moravské turné...
Ve snaze snížit ztráty a vydělat si alespoň částečně na náklady spojené s realizací muzikálu vyjedeme s přehlídkou našich nejúspěšnějších představení, včetně zmíněného muzikálu. Budeme hrát na Biskupském dvoře v Brně, na zámku Slavkov a v mikulovském amfiteátru. Nový muzikál odehrajeme také na nádvoří Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře. Představení, které zčásti věnujeme sociálním službám, se nám podařilo zorganizovat díky pomoci středočeského kraje.
Moravské turné nás může částečně zachránit, ale zároveň je to akce velmi riskantní. Vše podnikáme ve vlastní produkci a jsme odkázáni na návštěvnost diváků, na počasí i na celkovou zdravotní situaci. Rádi bychom, stejně jako všichni, aby se situace vrátila co nejdříve do normálu, ale jsme plni obav, jak to přečkáme. Pomoc od města, v jehož prostorách sídlíme, nepřichází a program ministerstva kultury a ministerstva průmyslu a obchodu je zatím ve stádiu příslibů.
Karel Heřmánek
Kdy začnete hrát ve vašem divadle?
Sezonu v našem divadle bychom rádi začali v září, kdy 7. a 8. budou první dvě oficiální premiéry muzikálu Cikáni jdou do nebe, na který právě probíhají generální zkoušky. Herci prošli velmi náročnými konkurzy a už teď mohu říct, že dopadly skvěle. Jsem přesvědčen, že se nám podařilo objevit budoucí hvězdy. Již nyní při hlavních zkouškách jsem z jejich práce nadšený a věřím, že je čeká zasloužený úspěch.
Jak jste prožíval karanténu? Našel jste na ní i něco pozitivního?
Získal jsem určitý odstup a nadhled nad běžnými problémy a díky tomu, že žijeme mimo Prahu, jsme měli možnost trávit více času s rodinou na procházkách v přírodě.
V současnosti tvoří repertoár divadla výhradně hry zahraničních autorů. Nedaří se vám najít kvalitního českého autora?
V žádném případě se českým autorům nebráním, pouze jsme zatím nenašli tituly, které by pro naše divadlo vhodné. Rozhodně to není záměr.
Jak hry vybíráte?
Stále se snažíme získávat informace o tom, co se v divadelním světě děje nového, máme přehled o novinkách a dramaturgický plán samozřejmě konzultujeme se spolupracujícími režiséry. Na zajímavé inscenace vyjíždíme i do zahraničí. V poslední době hlavně do Londýna. Britské divadlo nás inspiruje nejvíc.
Setkal jste se osobně s některými autory her, které uvádíte?
Ano, měli jsme možnost setkat se s panem Kishonem při jeho návštěvě premiéry hry Byl to pták v režii Juraje Herze, kterou napsal. Po letech jsme se také sešli s Claudem Confortésem, autorem slavného Maratónu, a premiéru hry Láska navštívil newyorský dramatik Murray Shisgal. Komedii Tři muži na špatné adrese navštívil Luigi Lunari, který byl z našeho provedení doslova nadšený a stále nám nabízel nové hry. Spřátelili jsme se s ním a několikrát jsme se viděli také v Itálii.
Máte nějaký nesplněný sen, který se týká získání práv na představení?
Máme v hledáčku dva nové tituly, ale vzhledem k mimořádným opatřením, která zasáhla celý svět, je jednání se zahraničními agenturami komplikované. Pokud se nám podaří na tyto hry získat práva a finance, bude to svým způsobem alespoň částečně splněný sen. Úplný bude až po úspěšné realizaci.
Inspirujete se při vlastní režii jejich pojetím v zahraničí?
Při poslední komedii, kterou jsem režíroval, Hra, která se zvrtla, jsem se inspiroval jednoznačně. Hra a její provedení mne uchvátilo a na její realizaci jsme získali licenci. Inscenace byla na naše poměry značně nákladná, ale její úspěch nám to vynahradil. Hra byla v minulé sezoně na půl roku dopředu vyprodaná, stejně jako v londýnském West Endu a na Broadwayi. Doufáme, že tomu tak bude i nadále. Pro herce není nic krásnějšího než být dvě hodiny obklopen oblažujícím smíchem diváků.
Jaké to bylo, když jste poprvé před diváky stanul na jevišti po boku svého syna, který je také hercem? Měl jste za něj trému?
Poprvé u nás Kája vystoupil ve francouzské komedii Indická banka, její autor, Sebastian Thiery se také zúčastnil premiéry. Svou roli odvedl perfektně a hrál ji dokonce v bengálštině. V současnosti spolu hrajeme v komedii Jistě, pane premiére a v Harwoodově slavné hře Garderobiér. Velkým počinem v jeho divadelní kariéře je rozhodně divadelní thriller Po konci světa v režii Tomáše Mašína, která dává mimořádnou příležitost dvěma mladým protagonistům. Kája i Sarah Haváčová se za své výkony dostali do širší nominace na cenu Thálie. Za Káju trému nemám, ale při premiérách mám trému za všechny.
Vzpomenete si na nějakou záměnu, způsobenou tím, že máte se synem stejná jména?
Bohužel, nás dva si lidé těžko mohou splést...
Jak se vám mimochodem líbil jeho výkon v úspěšném filmu Zločin v Polné? Diskutoval s vámi syn o své postavě?
Domnívám se, že jeho výkon byl pozoruhodný. Vím, že se na roli velmi poctivě připravoval. Četl dostupnou literaturu a do Polné se dokonce sám vypravil.
Váš další syn Josef studuje filmovou režii, na svém kontě má několik úspěšných studentských filmů. Divadelní režie ho neláká?
Po vystudování filmové režie ještě ukončil studium filozofie na filozofické fakultě a nyní se věnuje především dokumentu. Nedávno pro naše divadlo přeložil hru z angličtiny. O aspiraci na divadelního režiséra se zatím nezmínil.
Legendární představení Jakub a jeho pán, ve kterém jste exceloval s Jiřím Bartoškou, jste odehráli ve stovkách repríz po celé republice. Byla vůbec nejdéle uváděnou hrou v historii českého divadla. Připomněl byste její historii? Setkal jste se někdy s jejím autorem Milanem Kunderou?
Jakuba jsme poprvé uvedli v Činoherním studiu v Ústí nad Labem před více než čtyřiceti lety. Vzhledem k tomu, že pan Kundera byl v té době na indexu, jeho autorství vzal na sebe, velmi statečně, Evald Schorm. Dá se říct, že jsme s Jirkou Bartoškou s touto hrou společně zestárli. S panem Kunderou a jeho ženou jsme se sešli u nich v bytě v Paříži společně s Hankou a synem Pepou. Naše představení měl velice rád, znal ho z videozáznamu, který jsem mu poslal a bylo roztomilé, jak se nechával svými přáteli podrobně informovat o životě inscenace.
Máte čas sledovat produkci ostatních pražských divadel?
Pokud mám volno a dostanu od přátel příznivé reference, tak do divadel chodím. Když se mi představení líbí, rád je svým kolegům pochválím.
Vaše filmografie je velice dlouhý seznam. Dvacet let jste točil hned několik filmů každý rok a do toho ještě seriály. Jak vzpomínáte na toto období?
Rád, ale ne zas tak často. Byl jsem mladý a měl jsem štěstí na dobré role a vynikající režiséry.
Které natáčení byste označil za mimořádně náročné?
Natáčení filmu Stalingrad bylo pro mne velice náročné. Díky vynikajícímu německému cateringu jsem byl zřejmě jediný voják, který u Stalingradu ztloustl o pět kilo.
I když se televizním seriálům dnes spíš už vyhýbáte, diváci nezapomenou na vašeho ředitele ze seriálu Gympl, který měl kladný vztah k alkoholu...
Roli ředitele alkoholika jsem přijal, protože mi zalichotilo prohlášení Libušky Šafránkové, že svou roli přijme za předpokladu, že v seriálu budu hrát i já.
Sledujete televizní seriály, ať už naše, nebo zahraniční?
Líbil se mi Okresní přebor a ze zahraničních seriálů se mi líbila britská Koruna.
Na čem teď pracujete? Co plánujete a jak vůbec relaxujete?
Rád trávím vzácné chvíle se svými vnoučaty. Připravuji se na příští sezonu, čtu nové hry, přemýšlím o obsazení a doufám. Hlavně doufám.
11. března 2020 |
