Vypuštěním stovek balónků v barvách trikolory nad hlavní porubskou třídou a položením květin k pamětní desce vyvrcholila vzpomínka na válečného hrdinu, který až do své smrti žil právě v této části Ostravy.
„Ještě svých pětadevadesáti let se dožil v plné síle a odešel pak jako král. Přejme mu hodně větru do vrtulí, tak jako ostatním pilotům, kteří se s ním nahoře sešli,“ řekla manželka Ivana Škarvadová.
Dojatá počtem lidí, kteří přišli uctít památku jejího muže, vzpomněla, že přesně to měl její manžel rád, obklopen lidmi a přáteli. „Byl mou osudovou záležitostí. Moje všechno,“ připomněla s tím, že s manželem byli nejprve dlouhá léta výborní přátelé a dokonce oba zadaní.
Fotografie    |
„Máme být na koho hrdí. Je to silný příběh člověka, poznamenaného všemi událostmi dvacátého století,“ řekl Jaroslav Hrabec, ředitel Krajského vojenského velitelství v Ostravě.
Na unikátní akci spolupracovala nejen armáda a porubská radnice, ale také místní základní škola, která nese jméno zesnulého válečného veterána. Vrcholem měl být přelet dvojice stíhacích letounů Gripen českých vzdušných sil nad hlavní třídou, kvůli nízké oblačnosti se ale nakonec neuskutečnil.
Na prostranství u kruhového objezdu byl nicméně i s komentovanými prohlídkami k vidění věrný model druhovaléčného letounu Spitfire, se kterým Škarvada rovněž létal.
„Jeho příběh je neuvěřitelný a zasloužil by si, aby byl součástí všech čítanek,“ konstatoval ostravský primátor Tomáš Macura. Upozornil na to, že Škarvada nejprve padl do ruského zajetí, pak do německého a nakonec nejvíce zakusil „od vlastních“ po válce. „Ostrava na své veterány nezapomíná,“ dodal.
Zdeněk Škarvada se narodil 8. listopadu 1917 v Olešnici na Českomoravské vysočině. Vyučil se v letech 1935 až 1937, absolvoval základní pilotní výcvik při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. V roce 1938 se stal polním armádním pilotem a až do nacistické okupace létal u stíhací letky v Pardubicích.
Se začátkem okupace Československa byl 31. března 1939 z armády propuštěn. O tři měsíce později odjel vlakem do Ostravy, aby se pokusil přejít hranice do Polska.
Zdeněk Škarvada na archivním snímku se svým letounem Hurricane
Na konzulátu v Krakově se přihlásil do československého zahraničního odboje. Na poslední chvíli odmítl transport do Francie a 29. července 1939 vstoupil do polského letectva v Deblinu, kde létal se svým kamarádem Josefem Františkem. Zúčastnil se polsko-německé války a následně padl do zajetí postupující Rudé armády.
Dlouhá cesta do Liverpoolu
Po dlouhém pobytu v sovětské internaci byl společně s většinou československých vojáků „vrácen“ a 14. července 1940 odstartoval svou několikaměsíční anabázi do Británie. Vyplul z Oděsy, aby se přes Turecko, Egypt, Indii a Kapské Město kolem Afriky nakonec v říjnu 1940 vylodil v Liverpoolu.
V Británii byl přijat s hodností seržanta do RAF a po výcviku v červenci 1941 přidělen k 310. československé stíhací peruti. Létal na letounech Spitfire i Hurricane.
Při jednom z hlídkových letů nad mořem v okolí ostrovů Scilly musel 4. února 1942 kvůli poruše svého spitfiru vyskočit s padákem do ledových vln Atlantiku. Po několika hodinách ve vodě ho vylovila německá loď a zbytek války tak přežil v německém zajetí. Prošel několika zajateckými tábory a evakuace posledního z nich v lednu 1945 se pro něj i ostatní zajatce změnila v pochod smrti.
Propustka polského letectva na základně v Deblinu
Strastiplnou pouť ukončilo až osvobození zajatců americkými vojáky, následoval přesun do Anglie a pak návrat do osvobozené vlasti a služba v novém československém letectvu.
Perzekuce od komunistického režimu
Od dubna 1947 působil jako instruktor ve Vojenské letecké akademii v Hradci Králové. Až do srpna 1950, kdy byl z politických důvodů v rámci další vlny poúnorových čistek v armádě přeložen do zálohy a degradován. Mohl zastávat jen podřadné práce. Byl vyhoštěn z bytu. Pracoval nejprve u pozemních staveb a později v dolech u České Třebové a v Ostravě.
V rámci rehabilitace mu byla v roce 1965 vrácena hodnost majora v záloze a o rok později i hodnost podplukovníka. Skutečné rehabilitace se však dočkal až v roce 1990, kdy byl povýšen na plukovníka a v roce 2000 jej pak prezident Václav Havel jmenoval brigádním generálem ve výslužbě.
Zdeněk Škarvada zemřel v sobotu 11. května 2013.
