Co říkáte na snahy KSČM ořezat rozpočet na obranu pro příští rok až o deset miliard?
Pro komunisty je to v současnosti jedno z témat, o kterém si myslí, že na něm mohou získat nějaké politické body a vrátit se zpět nad úroveň pěti procent voličské přízně. Komunisté dlouhodobě kritizují výdaje na obranu a zejména změnu orientace z té sovětské či ruské techniky na moderní západní. A když se spojí tyto dva faktory, vyplyne z nich jejich striktní požadavek urvat obraně deset miliard a zastavit modernizaci armády.
Co by takové snížení rozpočtu znamenalo? Náčelník generálního štábu to považuje za hazard s bezpečností země.
Mimochodem, s bezpečností hazardujeme už několik let. Opakoval by se trend jako třeba po po povodních roce 2002 nebo krizi v letech 2008–09. Šlo by o jednoznačný hazard se schopností ČR reagovat na ta vnitřní ohrožení, která mohou být i nevojenského charakteru. Zároveň bychom neměli upřednostňovat jen jeden byť velmi důležitý projekt, tedy například nákup bojových vozidel pěchoty. Modernizace musí probíhat i v jiných oblastech ozbrojených sil.
Kterých? Nákup pásových obrněnců je podle mě v popředí, protože je největší v novodobé historii.
Ano, je největší a přitahuje pozornost, podobně jako nákup systémů protivzdušné obrany.
Často hovořím o složkách armády takzvaného duálního použití, ke kterým by velení armády a potažmo ministerstvo obrany mělo být také vstřícnější. Teď vidíme, že jsou to zdravotníci, tedy především vojsková zdravotnická služba, ale patří tam také ženisté, chemici, vrtulníkové letectvo nebo logistici.
Jiří Šedivý Armádní generál v záloze. Absolvent Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, brněnské Vojenské akademie a Vysoké válečné školy americké armády. Postupně velel tankové rotě, praporu, pluku, byl náčelníkem štábu tankové divize. Posléze velel elitní 4. brigádě rychlého nasazení a později i Pozemním silám české armády. V letech 1995–96 velel českému kontingentu v misi IFOR v Bosně a Hercegovině. Při rozsáhlých povodních v roce 1997 na Moravě řídil armádní záchranné operace. Z funkce velitele pozemního vojska byl jmenován náčelníkem generálního štábu české armády (1998-2002). Dnes působí jako bezpečnostní expert a vedoucí katedry bezpečnostních studií Vysoké školy CEVRO. |
Jsou to složky, které společnost potřebuje a je jedno, jestli jsou použity při nějakém ozbrojeném konfliktu nebo pro podporu našeho obyvatelstva. Pokud by k tak dramatickému snížení rozpočtu, jak navrhují komunisté, skutečně došlo, určitě by škrty neměly dopad jen na nákup bojových vozidel. Ve skutečnosti by došlo na omezení celé řady i menších projektů a mělo negativní dopad právě i na zmíněné armádní schopnosti.
S podobnou situaci máte vlastně osobní zkušenosti jako někdejší náčelník generálního štábu?
Ano i ne. Osobně jsem zažil tu situaci po povodních v roce 1997 a po povodních 2002, ale to už jsem působil na generálním štábu relativně krátce. Problém je v tom, že armáda vždy zahájí nějakou reorganizaci a modernizaci, rozjede nějaké projekty. Ty ale nejsou nakonec vůbec zrealizovány nebo jen zčásti, protože přijdou problémy.
Povodně, recese, koronavirus... Ty problémy pak pro českou politickou scénu tak nějak automaticky signalizují – podívejte, na ministerstvu obrany je dostatek financí, které můžeme přesunout a použít. Obrana se tak vždy najednou stává jakýmsi záložním účtem, ze kterého se dá vždy vybrat poměrně hodně peněz.
Ale proč? Vždyť přece máme jako země nějaké závazky vůči spojencům a především nám samotným? Je to naše armáda.
Bohužel. Modernizační projekty jsou zpravidla poměrně velké a rozložené do několika let. Pozornost vždy přitahuje především konkrétní suma peněz i přesvědčení, že to vlastně momentálně až tak akutně nepotřebujeme. Přece nikde neválčíme. Pak ale armáda musí změnit plány a významné přezbrojovací projekty zůstávají nedokončené.
„Ukazuje se, že je armáda pro obyvatelstvo tou poslední šancí, kam je možné sáhnout, ale armáda na to musí být připravená.“
Jiří Šedivý
Prioritou by tedy mělo být zachovat kontinuitu financování, aby armáda měla jistotu na několik let dopředu?
Financování by mělo proběhnout tak, jak je naplánováno. Obrana už letos převedla kvůli covidu 2,9 miliardy nazpět do státního rozpočtu. Kontinuita musí být zachována. Na druhé straně nezastávám úplně shodné názory jako současné velení armády. Armáda by měla v tom boxu projektů modernizace vyhledat momentálně taková řešení, která pomůžou i českému obrannému průmyslu.
To znamená, že by bylo vhodné přehodnotit pořadí realizace některých projektů, které jsou typicky vojenské, a těch, které jsou zaměřené právě na duální vojsko. Tedy na těch několik oblastí, aby armáda byla schopna pomoci obyvatelstvu v případě krizí. Armáda by jen změnila pořadí projektů, ale to je otázka organizační. Zásadní je, že proces financování modernizace musí být dodržen.
Armáda dostane rozpočet, který si zaslouží, slíbil Babiš. KSČM navzdory |
Prakticky už od jara je armáda nasazena při zvládání koronavirové krize, postavila polní nemocnici, pomáhá v domovech pro seniory?
Ano samozřejmě, je to důkaz, že má smysl do ní investovat. Jako příklad si konkrétně vezměme vojenské zdravotnictví, kde vojáci mají všechno k dispozici a jsou připraveni vzhledem ke své vysoké mobilitě působit prakticky kdekoliv, mají odpovídající standardní i nadstandardní znalosti a armáda má odpovídající prostředky pro přepravu.
Při stavbě záložní polní nemocnice jsme viděli přepravu pomocí nákladních automobilů, ale vhodné by bylo třeba posílit i vrtulníkové letectvo, aby zdravotníci měli možnost vysoké mobility po teritoriu při potřebě urgentního nasazení. To jsou věci, kterým je třeba věnovat pozornost a v budoucnosti po současných zkušenostech posílit celý systém armádního zdravotnictví.
Při povodních ale zase vynikali ženisté, pozemní i vzdušná přeprava. Neměli bychom se spoléhat na to, že se vždy něco stane a na základě toho uděláme nějaký krok, ale zároveň oslabíme něco jiného. Je třeba se na armádu dívat systémově. Ano, ukazuje se, že je armáda pro obyvatelstvo tou poslední šancí, kam je možné sáhnout, ale armáda na to musí být připravená.
Agentura STEM nedávno zveřejnila výsledky průzkumu veřejného mínění, který přinesl zajímavá zjištění. Vyplývá z nich, že u příznivců komunistů se ke členství v NATO staví kladně 51 procent dotázaných respondentů a nejnižší podpora členství v Alianci (25 procent) je u voličů SPD.
To ukazuje, jak je vedení KSČM odtržené od své voličské základny, která by teoreticky tradičně měla tíhnout k nějakému odporu vůči NATO. Přitom je to asi obráceně. To je pro mě pozitivní. Vedení komunistů patrně žije mimo realitu nebo ty hlásané komunistické ideje už voliče nepřitahují.
