Dobové záběry historického kanálu NATO z podpisu smlouvy INF z 8. prosince 1987 ve Washingtonu naprosto věrně dokreslují, jaký zvrat ve studené válce dohoda zakazující USA a někdejšímu Sovětskému svazu vývoj, výrobu, testování a rozmisťování střel s doletem 500–5 500 kilometrů, v tu chvíli znamená.
„Důvěřuj, ale prověřuj,“ poznamenal prezident Reagan v ruštině před slavnostním podpisem v Bílém domě. Gorbačov mu vesele odvětil, aby tato slova opakoval při každé schůzce. „Líbí se mi to,“ kontroval za všeobecné veselí Reagan.
Ačkoliv oba lídři hovořili ve svých projevech vážně, celý ceremoniál provázelo žertování, smích a uvolněná atmosféra.
„Poprvé v historii byl pojem kontrola zbrojení nahrazen slovem odzbrojení – v tomto případě jde o úplné odstranění celé třídy amerických a sovětských jaderných střel. To samozřejmě vyžadovalo dramatický posun v myšlení... Pro některé byla nulová varianta neuvěřitelně vizionářská a nereálná,“ konstatoval tehdy Reagan. A připojil k tomu odkaz na ruskou bajku o labuti, štice a rakovi, jak se marně snažili společně vytáhnout vozík z křoví na dně stráně.
Vozík sice nebyl těžký, ale i když všichni dělali maximum, ani s ním nepohnuli. „Labuť letěla vzhůru, rak táhl dozadu a štika k vodě. Výsledkem bylo, že se nikam nedostali a vůz je tam dodnes. Mezi našimi národy stále existují silné a fundamentální morální rozdíly. Ale dnes, alespoň v této zásadní záležitosti vidíme, čeho lze dosáhnout, když se spojíme,“ prohlásil Reagan.
Se smlouvou o likvidaci raket je oficiálně konec. Vypověděli ji Rusové i USA |
„Až následující generace zhodnotí důležitost události, které zde jsme svědky. Ale dovolím si říci, že podpis vůbec první dohody o odstranění jaderných zbraní má pro lidstvo univerzální význam, a to jak z hlediska světové politiky, tak i z hlediska humanismu,“ řekl Gorbačov. Smlouvu pak doslova označil za vysazení stromku, který se jednou může rozrůstat v mohutný strom míru.
„8. květen 1987 se stane datem, které bude zapsáno v historických knihách, datem, které bude představovat hranici oddělující období rostoucího hrozby jaderné války od doby demilitarizace lidského života,“ dodal.
Z odtajněných dokumentů NATO
Nejen pro obě světové mocnosti, ale také pro Evropu, která se v první polovině osmdesátých let stala hranicí případného jaderného střetu obou stran. Sověti rozmisťovali mobilní balistické střely RSD-10 Pioněr s dosahem takřka 5 000 km a operačně-taktické komplety OTR-23 Oka (SS-23 Spider v kódu NATO) s doletem necelých 500 km. Do výzbroje je navíc dostávaly také státy Varšavské smlouvy včetně Československa, kde Sověti rozmístili také rakety Temp-S (SS-12 Scaleboard) s doletem 900 km.
Co ukrývají lesy na Libavé? Sověti odtud mohli začít totální zkázu |
Americkou odpovědí bylo v Evropě rozmístění raket Pershing II a střel s plochou dráhou letu Gryphon. Ani jedna strana na tyto zbraně neměla účinnou obranu. A jako jediné možné řešení se proto do té doby jevilo jen další zbrojení až do konečného „uzbrojení“ protivníka.
První jednání o možné redukci či stažení této kategorie zbraní ztroskotala. Od roku 1984 začali v reakci Američané i přes protesty veřejnosti rozmisťovat střely Pershing II a Gryphon u spojenců v Británii, Německu a Itálii.
Změnu přinesl až nástup nového generálního tajemníka Sovětů Michaila Gorbačova v roce 1985, ve kterém americký prezident Ronald Reagan našel konečně partnera pro jednání. Už o dva roky později měli na stole dohodu, která jejich podpisy na další tři desetiletí eliminovala celou jednu kategorii jaderných zbraní.
