Počátkem roku 1983 sovětská armáda rozmístila ve vojenském prostoru Libavá na Olomoucku přísně střeženou jednotku vyzbrojenou balistickými raketami 9K76 Temp-S (v kódovém označení NATO nazývané SS-12 Scaleboard) schopné nést jaderné hlavice. Místní obyvatelé, kteří na Libavé a v okolí žili a většinou pracovali jako občanští zaměstnanci pro československou armádu, neměli o skutečných úkolech a výzbroji téhle jednotky ani tušení.
Jinde však vyvolalo rozhodnutí o umístění sovětských raket u lidí velké znepokojení a vlnu protestů. "Pro vedení KSČ, které bylo zcela závislé na sovětské podpoře, to byla velmi nepříjemná situace," konstatoval historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se tehdejšími protestními akcemi zabýval.
Seriál - Sověti na LibavéCo ukrývali Sověti na Libavé? Jak pobyt cizí armády poznamenal osudy místních obyvatel? A jak obyvatelé Československa na konci osmdesátých let reagovali na informace o přítomnosti jaderných zbraní na území státu? |
Například Charta 77 reagovala na zprávu o rozmístění sovětských raket vydáním otevřeného dopisu západním mírovým organizacím, ve kterém mluvčí Charty vyjádřili podporu k zastavení závodů ve zbrojení.
Domácí vládní představitele pak ve zvláštním dokumentu mluvčí Charty uvádějí, že jim i několika dalšími signatářům Charty bylo "nepokrytě vyhrožováno trestním postihem, vysloví-li se k rozhodnutí vlády ČSSR o rozmístění raket na našem území".
Právě v prostředí kolem Charty 77 se začaly sepisovat první protestní petice. Za jejich organizátora označili příslušníci Státní tajné bezpečnosti (StB) na konci listopadu 1983 Jaroslava Šabatu, který byl 29. listopadu v Praze zadržen na 48 hodin a pak bez jakéhokoliv právního podkladu donucen vrátit se zpět do Brna. Podobně byli zadrženi a "vyhoštěni z Prahy" i další lidé.
Krátká zmínka o protestní petici v Brně se dokonce dostala do několikasvazkových dějin Ruska, jako jedna z mála zmínek o událostech v Československu.
To přímo v místech, kde Sověti pečlivě ukrývali tři palebná stanoviště s raketami, lidé o protestech a tvrdých represích státu vůbec nevěděli. "Petice s k nám neměly šanci dostat, byla to uzavřená zóna," říká pamětník Jan Hňátek. Ten na Libavé v té době pracoval a žil. Zapojit se do podpisové akce by podle něj zcela jistě znamenalo okamžité vyhození z práce a stěhování jinam.
Za podpis hrozil vyhazov z práce
Historik Blažek protesty proti sovětským raketám zmapoval již před časem ve sborníku nazvaném Ostrůvky svobody. Doslova mezinárodní pozornost si podle něj získala kauza aktivisty Jana Pukalíka, který v listopadu 1983 sbíral v Blansku podpisy pro protijadernou rezoluci.
Už 19. listopadu 1983 byl Pukalík odveden příslušníky Veřejné bezpečnosti z práce na místní okrskovou stanici. V cele strávil noc, aby byl druhý den podroben několikahodinovému výslechu příslušníky StB. Když se pak z výslechu vrátil domů, zjistil, že mu Státní bezpečnost mezitím doma udělala nezákoně domovní prohlídku a zabavila některé písemnosti.
Raketová jednotka na Libavé
|
V dubnu 1984 byl zatčen znovu a obviněn z pobuřování. Za sbírání podpisů pod petici proti šíření jaderných zbraní na území ČSSR mu hrozilo až tříleté vězení. Proti zatčení Pukalíka protestovali i zástupci mírových skupin v zahraničí a aktivista byl nakonec z vazby propuštěn. Soud mu však nařídil ambulantní léčbu na psychiatrii. V květnu 1985 byl případ mladého aktivisty prezentován jako exemplární kauza porušování práv během mezinárodní mírové manifestace ve francouzském městě Limoges.
Známý je také případ signatáře Charty 77 a člena Jazzové sekce Petra Cibulky, který organizoval v listopadu 1983 podobnou podpisovou akci v národním podniku Geofyzika Praha. Tehdy k jeho velkému překvapení podepsali téměř všichni. "Kromě nejtvrdších bolševiků. Připadal jsem si jako z jiné doby a z jiné země," vzpomínal Cibulka.
Podpisová akce tehdy nicméně skončila výslechy signatářů na úřadovnách StB, kde někteří své podpisy odvolali. Jediným postiženým byl nakonec sám Cibulka, který přišel o práci.
V únoru 1984 byla ale prezidentu Gustávu Husákovi a vládě odeslána dosud největší petice proti rozmístění sovětských jaderných zbraní v Československu, kterou otevřeně podepsalo na tu dobu nevídaných 939 lidí.
Petiční akce proti raketám však nebyly organizovány jen v režii tuzemských aktivistů a disidentů. Například britská mírová organizace CND (Campaign for Nuclear Disarmament) odeslala československým vládním představitelům dokonce česky psaný dopis s protestem proti rozmísťování sovětských raket.
Nápisy na zdech posílaly vojáky domů
Kromě peticí se v té době na několika místech země objevily také protestní letáky. V prosinci 1983 například policie zachytila v Ostravě-Porubě přes dvě stovky letáků s textem: "Postavte se podle svých možností proti ruským raketám v ČSSR. Nebuďte lhostejní. Nenechte z nás udělat štít dvěma velmocím. Co když vaše děti nebudou mít mír? Co vaše svědomí? Za bezjaderné pásmo v ČSSR. Předej dál. Bojujte za mír!"
Samostatnou kapitolou pak byly protestní nápisy na budovách po celé zemi. Na rekreačním zařízení u Heřmaně se v červnu 1984 objevily nápisy: "Sovětské rakety ne! a "Husák zrádce". V Košicích zase v září téhož roku někdo na několik domů napsal: "Nechceme ruské rakety", "Rusi, choďte domov", Rusi von z ČSSR" a "Červení bratia, vráťte sa do rezervácie - Slováci".
Komunistický režim byl z takové nálady mezi lidmi krajně nesvůj a pokud našel autora, "zatočil" s ním po svém. Například Petr Motal v říjnu 1983 nastříkal sprejem nápis "pryč s raketami" na chodník před Městským úřadem v Krnově a na zadní stranu tamější řečnické tribuny. Soud jej poslal za výtržnosti a poškození veřejného majetku do vězení na pět měsíců nepodmíněně.
Podobně skončila i skupinka mladíků ve Frýdku-Místku. V podchodech a na zeď polikliniky napsali hesla proti okupaci sovětskou armádou a hesla proti rozmístění raket. Kromě peněžitých trestů dostali u soudu velmi přísné nepodmíněné tresty vězení od šesti do dvaceti měsíců.
I přes rozsáhlé policejní represe, měly podpisové akce velkou podporu. Podle historika Petra Blažka to bylo hlavně díky tomu, že požadavky byly srozumitelné pro všechny sociální vrstvy společnosti.
"Lidé ozvali v období, kdy bylo rozmístění sovětských raket interpretováno režimem jako výsledek mírové politiky sovětského bloku, v období masových manifestací organizovaných režimem a každodenní propagandistické protiamerické kampaně v oficiálních médiích," říká Blažek. Řada lidí se připojila k peticím proto, že v nich bylo často žádáno stažení raket na "obou stranách", tedy i amerických ze západní Evropy.
