Od roku 2015 pracujete jako sexuální asistentka pro handicapované. V čem vaše práce spočívá?
Vyplývá z mých zkušeností od roku 2011, kdy jsem se začala živit sexem z důvodu dluhů a sebepotrestání. Pak jsem se ale i soukromě na čtyři roky zřekla pohlavního a orálního styku, abych se vyčistila. Umím si tak představit být bez intimního styku a prožívat sexuální energii. I když pohlavní ani orální styk neposkytuji, přesto jsem schopná s klienty pracovat tak, abych uvolnila jejich napětí v těle, pochopila jejich sexualitu a mohla jim poradit.
Jaké byly ty čtyři roky bez sexu?
Úžasné. Byly to sebepoznávací a sebeléčivé roky. Zbavovala jsem se závislosti na chtíči a uvědomovala jsem si víc a víc svoje tělo a smysly. Pochopila jsem, jaký vliv na naši psychiku mají od dětství sexualita, intimita a vývoj sexuální energie.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a zveřejňujeme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Jaký tedy?
Obrovský. Představte si například dvacetiletého kluka nebo sama sebe, že fungujete, milujete se, běháte, chodíte do kina, užíváte si života, ale najednou tohle nemůžete a víte, že do konce života už nebudete schopná prožívat pohlavní styk, protože vám nefungují pohlavní orgány. To je šílená představa pro člověka, který ví, že to kdysi dávno mohl. U takových lidí rozvíjím sexuální energii a vzrušení v těle, aby se stali nezávislými a pomáhalo jim to léčit deprese a zbavovat se nějakých traumat z toho, že něco nemohou. Učím je, že i v takovém stavu mohou pracovat se svojí fantazií a s tím, co načerpali v minulosti.
Co vás vedlo k tomu, že jste se stala sexuální asistentkou?
Vypadá to, že jsem k tomu směřovala už odmalička. Moje babička pracovala v dětských ústavech a vyprávěla mi o postižené holčičce, kterou měla ráda. Doma měla knížky o různých postiženích a já jsem do nich neustále koukala, protože mi to přišlo fascinující. V životě by mě nenapadlo, že za mnoho let se k tomu dostanu. Když jsem pak byla klientkou Rozkoše bez rizika (neziskové organizace zaměřené na prevenci a léčbu sexuálně přenosných chorob pro osoby s rizikovým sexuálním chováním, pozn. red.), ze zahraničí nám přijeli představit sexuální asistenci pro handicapované. Věděla jsem, že je to práce, které se chci věnovat. Věřila jsem, že pokud budeme pracovat s handicapovanými a bude to mít výsledky, tak lidem ukážeme, že práce s tělem je důležitá, a to včetně prostituce.
Takže povolání prostitutky vnímáte pozitivně?
Samozřejmě. Všechno má svoje stinné stránky, všechno se dá zneužít. Jsou ale ženy, které jsou k tomu stvořené, a jsem ráda, že patřím mezi ně. Prostitutky jsem nikdy neodsuzovala, naopak jsem k nim měla zvláštní obdiv a cítila k nim nějakou tajemnou přitažlivost.
Jaké byly vaše předchozí profese?
Vyučila jsem se jako manipulantka poštovního provozu a spojů a deset let jsem pracovala na poště. Práce mě bavila, dokud jsem byla vdaná. Jakmile jsem se rozvedla, zjistila jsem, že mi to nestačí. Navíc mi nestačil ani plat, abych uživila svoji dceru a mohla jí plnit sny. Do jejích třinácti let jsem totiž dostávala alimenty jen ve výši pět set korun. Věděla jsem, že musím dělat něco jiného. Tajně jsem o tom snila, dokud jsem nedostala nabídku, že můžu tancovat na diskotéce, normálně oblečená.
Když jsem si takhle vydělala peníze, našetřila jsem si na bydlení a udělala jsem si maturitu, vrhla jsem se na podnikání. Nejprve jsem měla second hand, potom jsem pracovala pro dvě multilevelové firmy, kde jsem se vykvalifikovala na manažerku, a následně jsme si s mojí dobrou spolupracovnicí a v té době ještě partnerem založili společnost. Pomáhali jsme lidem vyjednávat lepší podmínky u věřitelů. Pak si ode mě přítel půjčil peníze a už mi je nevrátil, a tak jsme nakonec úplně zkrachovali. Ještě rok jsem klientům dělala poradenství zdarma, ale pak už to bylo neúnosné. Exekutoři šli i po mně a já jsem se rozhodla pro prostituci.
Vladana Augstenová (47)Narodila se na Šumavě, v pěti letech se s rodinou odstěhovala na Křivoklátsko. Je vegetariánka, upřednostňuje veganská jídla a nejraději má raw stravu. Kromě sexuální asistence se věnuje divadlu v ochotnickém souboru Rozkoš. Má dva psy a na podzim se stane podruhé babičkou. |
Je náročné stát se sexuální asistentkou?
Myslím si, že jsou na to zapotřebí zkušenosti týkající se práce s tělem, silná empatie a naprosto zpracovaná vlastní sexualita. Člověk by měl být opravdu fyzicky a psychicky vyrovnaný, aby svoje nesrovnalosti nepřenášel na klienta. Každý začátek je těžký, ale kdo tuhle práci bude chtít dělat, bude ji dělat a s radostí.
Jak probíhá vaše setkání s klientem?
Každé setkání je velmi individuální, autentické a přímé. Ze začátku ke mně klienti chodívají jenom na konzultace, během kterých se bavíme výhradně o sexu. Potom přijdou na práci s tělem, která probíhá různě. Někdy jsem oblečená, někdy svlečená. V zásadě se mě nedotýkají, pokud k tomu nedám svolení. Vedu kontrolované sezení, abych neohrozila klientovu bezpečnost, nějakým způsobem ho nezneužila a abych nezneužila ani sebe na úkor jeho peněz nebo požadavků. Když po mně klient chce něco, co mu nemohu poskytnout, protože to necítím a příčí se mi to, tak to neudělám a vysvětlím mu proč.
Máte nějakou hranici, kterou byste nepřekročila?
Hranice si nastavuji podle toho, jak se vyvíjím. Znovu už ale nepřijímám nespolehlivé, agresivní, neomalené nebo drzé klienty.
Přijímáte lidi s jakýmkoli postižením?
Ano, každé postižení je pro mě výzva. Největší výzvou jsou pro mě mentálně postižení klienti, protože nevnímají realitu a je to s nimi náročné. Zatím jsem se setkala jenom se dvěma a těším se na další.
Jsou vašimi klienty muži i ženy?
Určitě. Jsem bisexuální tvor, takže pracuji ráda i se ženami.
Uvědomila jsem si, že jsem řemeslnice
Oslovují vás samotní klienti, nebo vám volá jejich nejbližší okolí?
Oslovují mě jak samotní klienti, tak poměrně často jejich rodiče, opatrovníci nebo kamarádi. Teď nás i začínají doporučovat lékaři – sexuologové, psychologové a praktičtí lékaři.
Mohou se ti nejbližší vašeho setkání s klientem účastnit?
Mohou, ale většinou o to nestojí samotní klienti.
Jak se na jejich návštěvu připravujete?
Psychicky se na návštěvu připravuji od okamžiku, kdy mi klient zavolá. Čím dál tím víc ale pracuji intuitivně podle toho, v jakém rozpoložení oba dva jsme. Předem něco plánovat je nesmysl, ale plus mínus vím, jaké doplňky a pomůcky budu potřebovat. Používám vykuřovadla a indiánské vody, aplikuji bylinky, různé vůně, olejíčky. Naladím se tím, že si tu zapálím vykuřovadlo nebo přírodní vonnou tyčinku. Zapnu si hudbu, zapálím všude svíčky a chviličku si dám takovou pauzu, abych si uvědomila sama sebe a příchod klienta.
Působíte jenom v Praze?
Pohybuji se po celé zemi, ale klienty většinou odradí to, že mi musí zaplatit také cestu. Jinak působím i v zahraničí a ze zahraničí za mnou klienti také dojíždějí.
Kde se s nimi setkáváte?
Pokud jsou ke mně schopni dojít, setkáváme se u mě doma. Klient tak může odejít ze svého prostředí, na které je dennodenně zvyklý, a může se tu stoprocentně uvolnit. Za ostatními musím dojet.
Setkáváte se i v neutrálním prostředí?
Ano. V jednom salónu mám domluveno, že tam můžu přijít a pronajmout si pokoj. Vše s klienty domlouváme dopředu v rámci jejich finančních možností. Společně hledáme nejjednodušší, nejefektivnější a nejvýhodnější variantu.
Kolik si za své služby účtujete?
Každá konzultace, rozhovor, můj strávený čas s klientem bez dotyku vychází na tisíc korun. Práce s tělem pro handicapované stojí tisíc dvě stě a pro zdravé nehandicapované lidi si účtuji od dvou tisíc výš podle toho, jaký mají záměr.
Máte stálou klientelu?
Ono se nedá říct stálá klientela. Klienti se ke mně samozřejmě nějakou chvíli vrací, ale já je právě učím nezávislosti a samostatnosti. Co nejvíc se snažím jim vytvořit takové podmínky, aby mě už nemuseli potřebovat. Pokud ale cítí, že se za mnou chtějí vracet, protože jim mám stále co nabídnout, tak je to příjemné pro obě strany. Určitě s nimi nemanipuluji takovou formou, aby se za mnou vraceli a já z nich tahala peníze. To už by podle mě nemělo s odbornou prací nic společného.
Je o vaše služby velký zájem?
Zájem je velký. Méně lidí už se ale dostaví, protože třeba řeší peníze nebo převoz. Práce mám tak akorát, víc už bych jí nezvládla. Dávám jí tolik, kolik jsem schopna ze sebe vydat energie.
Živíte se tedy výhradně sexuální asistencí pro handicapované?
Výhradně ne. Živím se svým tělem a pracuji s lidským tělem. Mám za sebou výcvik sexuologické práce s tělem, což je léčení sexuální energie dotykem, a vyznávám tantru. Když se mě někdo zeptá, co ve skutečnosti jsem, tak říkám „pracovník s tělem“. Uvědomila jsem si, že jsem řemeslnice, protože práce s tělem je nejstarší řemeslo. Na základě toho jsem si založila první českou školu umění prostituce.
Jsou v Česku i sexuální asistenti?
Chystají se. Je nutné, aby měli sociální empatii, odvahu a chuť pracovat s lidským tělem takovým způsobem, aby klientky nezneužívali. Nemusí mít s nimi pohlavní ani orální styk. Stačí, když budou umět masírovat, pohladit a obejmout nebo poskytnout nějakou radu v oboru. Není ale jednoduché takové muže najít. Zatím se přihlásil jeden, tak uvidíme, jak to dopadne.
Nedělám prvoplánovou erotickou službu
Co vás na sexuální asistenci nejvíce baví?
Nejvíce mě baví, jaké výsledky má práce přináší. Vidím je téměř okamžitě.
Je něco, co vás na této práci překvapilo?
Zaskočila mě práce s jedním klientem, který je mentálně postižený. Byla jsem společně s ním u jeho rodičů a on trochu projevoval známky agresivity. Tam mi tlouklo srdíčko a říkala jsem, jestli tohle zvládnu.
Bála jste se?
Snažila jsem se nebát, protože jsem věděla, že když se budu bát, tak mě ten strach pohltí. Nakonec to dopadlo dobře. On úplně roztál, poslouchal mě a celá terapie se povedla. To je právě příjemné, když se to zvládne. Dostávám pak samé pěkné ohlasy. Ještě jsem od lidí nedostala žádnou negativní zprávu.
Moje místo v ČeskuPtáme se všech hostů seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Musím zmínit Šumavu a Prahu. Šumava má pro mě obrovský význam, protože jsem se tam narodila. Vnímám ji jako moje místo, kam jsem přišla na svět. Navíc se mi celkově moc líbí. Druhým nejdůležitějším místem je pro mě Praha. Je pro mě magickým místem, na které jsem se velmi těšila, když jsem ještě bydlela na maloměstě. Má na mě obrovský vliv, cítím tady svobodu a nádhernou energii. Ne nadarmo se říká, že Praha je město bohyní. |
Takže vaše okolí reaguje pozitivně?
Ano. Moje maminka sice poprvé brečela, když se dozvěděla, že jsem se dříve živila tělem, známí ale nakonec rodičům vysvětlili, že teď dělám náročnou, ale užitečnou a obdivuhodnou práci. Rodiče navíc vidí, že ze mě vyzařuje určitý klid a naplnění. Vidí, že jsem spokojená, tak jsou spokojení i oni.
Ani přítel s vaší profesí nemá problémy?
Ne. My jsme se dlouho kamarádili, takže než jsme spolu začali chodit, byl na to psychicky připravený. Nemohla bych být s člověkem, který by mou práci neschvaloval, u kterého bych viděla, že ke mně nevzhlíží, nemá ke mně úctu a obdiv. To samé ráda chovám ke svému protějšku.
Můžete se s někým ohledně vaší práce radit?
Určitě. Radím se s kolegyněmi z Freyi (organizace nabízející vzdělávání a poradenství v oblasti sexuality lidí se zdravotním postižením nebo lidí závislých na péči jiných osob, pozn. red.), které jsou stvořitelkami projektu sexuální asistence pro handicapované. Ve většině případů ale pracuji intuitivně a věřím sama sobě.
Jak dlouho v této práci plánujete pokračovat?
To bych taky ráda věděla. Vypadá to, že mě to zatím baví. Zároveň ale vidím, že mě čím dál tím víc baví pracovat slovem než dotykem, což se odvíjí od toho, že slovem na svou práci stačím. Nedělám prvoplánovou erotickou službu, takže dotyk není nutný. Do budoucna bych chtěla mluvit o prostituci, protože cítím, že je to potřeba. Nikoho k ní ale nechci nabádat. Pokud se někdo chce živit svým tělem, určitě mu může pomoct se v tom více vzdělávat, protože pak není tak zneužitelný.
Máte představu, jakým směrem se budete ubírat, až se sexuální asistencí skončíte?
Myslím si, že s ní nikdy neskončím. Věnovala jsem jí tolik času a všechny informace jsou tak hluboké, že věřím tomu, že je budu akorát víc a víc kultivovat. Tuhle profesi považuji za umění. Velmi mě fascinuje a zajímá vše, co se týká sexu, takže toho mám ještě mnoho na studování.
