Kouříte?
Nekouřím už skoro dvacet let. Když jsem chodil do školy, občas jsem si zapálil, ale nebyl jsem žádný silný kuřák. Poté jsem přestal úplně, nijak zvlášť mi to nechutnalo.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Proč tedy sbíráte právě cigaretové krabičky?
To už mám od mala. Krabičky jsem začal sbírat na základní škole. Tenkrát jsem ale sbíral jen ty hezké - prodávaly se u nás mimo jiné i plastové Phillip Morrisky. Ty naše české - Partyzánky nebo Astry - měly špatný design. Takže jsem o ně tenkrát nejevil zájem. Dnes si říkám, že to byla hrozná škoda, že jsem je tenkrát nesbíral a „nenaforotil“ jsem si je na výměnu se zahraničními sběrateli.
Tenkrát v dětství to ale nebylo skutečné sbírání. Opravdu pořádně jsem se na to vrhnul až v nějakých pětadvaceti. Dostal jsem se tenkrát na burzu sběratelů kuriozit, kde jsem viděl, jak se to správně sbírá a jaká chyby při tom dělám...
Jaké?
Krabičky jsem nerozlepoval a nechával jsem je celé. Táta dělal v pekárnách, nosil mi plata od droždí, tam jsem je skládal a skladoval to všechno na půdě. Později už jsem krabičky rozkládal, ale zase jsem dělal tu chybu, že jsem je lepil na čtvrtky. To je ve sběratelství úplně špatně. Jak se jednou něco nalepí, je konec. Dneska všechny rozkládám, ale nelepím. Jen některé nechávám výjimečně nerozlepené.
Ty vzácné?
No, ona je pro mě ta krabička vždycky vzácná chvíli, pak ji rozlepím a zase je vzácná některá jiná...
Popište prosím svoji sbírku. Obsahuje výhradně krabičky od cigaret nebo i další kuřácké potřeby?
Především krabičky od cigaret. Ostatní kuřácké potřeby mám spíš jen na doplnění. V současnosti mám asi 220 tisíc krabiček - každá je jiná. V poslední době mi přibývaly nové krabičky poměrně masivně.
Myslíte, že máte největší sbírku v Česku?
Mezi sběrateli kuřáckých potřeb v Česku jsem v současnosti první. Pořadí na světě neznám. Vím jen, že v italské Modeně měl Claudio Rebecchi obrovskou sbírku - přes dvě stě tisíc krabiček - už dávno. Nyní je ta sbírka údajně v Číně.
Design krabiček je po celém světě postupně omezován. Povinně se na nich objevují varování a výstražné obrázky a krabičky různých značek jsou tak v řadě zemí včetně Česka unifikované. Znamená to i postupný konec vašeho koníčku?
Asi to bude ještě chvíli fungovat, krabičky budu shánět z Číny a různých exotických zemí, kde varovné obrázky zatím nejsou. V Číně zavedli nedávno jen to hranaté psané varování. Na druhou stranu v Latinské Americe byly varovné obrázky už dávno před námi, stejně jako v Austrálii, Británii nebo Francii. Spíš mě překvapilo, že trvalo tak dlouho, než to došlo i do Evropy. Je vidět, že tabáková lobby je tu skutečně silná.
František KrajánekNarodil se v roce 1959 ve Vimperku. Vyučil se zedníkem v Českých Budějovicích. Po vojně se přestěhoval do Prahy. Celý život pracuje na stavbách. V současnosti podniká s kolegy v malé firmě. S manželkou má dva syny. |
Myslím, že zatím to neznamená žádný zánik tohoto sběratelství. Sběratelé teď budou jen čím dál víc shánět staré krabičky a krabičky z východu.
Jak hodnotíte současné obaly s výstražnými obrázky?
Ty se asi nemůžou líbit nikomu. Ale ve sbírce je samozřejmě mám. Dřív krabičky mívaly motiv, něco vyjadřovaly. Nyní ta krabička ztrácí vypovídací hodnotu... Člověk to ale nesbírá kvůli obrázkům. Sbírám krabičky, protože se snažím zachytit vývoj kouření od prvopočátku až do konce.
Upřímně řečeno, myslím si, že ty varovné obrázky stejně nemají moc efekt, aby lidi nekouřili. Spíš jde o celkovou osvětou. A především je dnes hlavní měřítko pro spoustu lidí cena, protože krabička už je dnes poměrně drahá.
Zmínil jste, že sběratelé se nyní hodně soustředí na krabičky z východu a exotických zemí. Které země jsou v tomto ohledu pro vás nejzajímavější?
Nejvíc asi ta Čína, kde jsou opravdu krásné krabičky. Obrovský trh je v Rusku, Indonésii, Malajsii nebo na Filipínách.
Co Afrika?
Tam se cigarety prodávají hodně, ale pro mě jsou špatně dostupné, protože tam nejsou prakticky žádní sběratelé a mám tam minimum kontaktů.
Jak krabičky z celého světa získáváte?
Většinou výměnou s jinými zahraničními sběrateli. Spoustu krabiček mi přivezou kamarádi, známí, kolegové z práce atd. Jedině díky nim může sbírka růst. Nosí mi, co vykouří, najdou nebo co jim dají jejich známí. Výjimečně krabičky kupuji i přes internet, kde jsou ale často přemrštěné ceny. Hledám je všude. Když jdu například po ulici, tak nekoukám po fasádách, ale koukám, co se válí po zemi. Nemám zábranu pro krabičku ani sáhnout do koše.
Historické krabičky se občas dají sehnat ve vetešnictví nebo na burzách. Občas se ke mně dostanou i staré sbírky. Před pár lety jsem využil možnost převzít velkou sbírku krabiček od sběratelů bratrů Bromů. Díky tomu jsem se dostal i ke krabičkám, které pro mě už byly naprosto nesehnatelné.
Na kolik odhadujete hodnotu své sbírky?
Vlastně ani nevím. Ale většina krabiček má jen hodnotu pár korun poštovného.
Jaké unikáty máte ve své sbírce?
Třeba krabičky z období Rakouska-Uherska. Nebo některé staré české krabičky. Nejstarší mám anglickou krabičku značky Gainsborough z období 1880 až 1890. K řadě krabiček mám ale zvláštní vztah, přestože mezi největší unikáty nepatří. Obecně mám rád anglickou značku John Player & Sons.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Narodil jsem se v Malenicích nad Volyňkou v Pošumaví. Tam mám rodinu i všechny kamarády. Přestože v Praze žiju dvacet let, tak do Malenic jezdím každý druhý víkend. Mám rád, že tam na vesnici není takový shon, lidé si na sebe udělají víc času. |
Dá se říct, že z českých krabiček už máte více méně všechny?
To zdaleka ne. Chybí mi jich řada z předválečné a protektorátní doby. Určitě mi chybí některé podnikové krabičky, které firmy kdysi vyráběly. Rád bych tedy nyní doplnil co nejvíc krabičky z Česka. Potěší mě ale každá nová země, každé nové teritorium, které mám zastoupené ve své sbírce. Zatím mám krabičky z asi dvou set států a území.
Kolik sběratelů cigaretových krabiček na světě je?
V Česku asi deset. Bývalo jich víc, ale postupně řada z nich odpadla. Na světě jich jsou kvanta, ale každý to sbírá jiným stylem. Někdo sbírá všechno, někdo jen tvrdé krabičky, někdo měkké, někdo plné. Hodně se sbírají Camelky, což je kultovní značka. Camel je mezi cigaretami něco jako Ferrari mezi auty. Po světě jsou stovky sběratelů, kteří se zaměřují jen na Camelky. V Mexiku a Argentině vyrábějí neustále různé limitované edice této značky.
Kolik času své vášni věnujete?
Hodně. Mám poměrně časově náročné zaměstnání - dělám na stavbách, domů jezdím většinou až večer. Přijedu, usnu a vstanu kolem třetí ráno, kdy je všude klid, všichni spí, a pak pracuji na sbírce do nějakých šesti hodin, než jdu do práce. Takhle si přivstanu třikrát čtyřikrát do týdne a občas i o víkendu.
Říkáte, že pracujete na sbírce. Co konkrétně to obnáší?
Musím nafotit škatulky na výměnu. Přebrat, co mám, co nemám a vytřídit to. Nafocené krabičky pak posílám ostatním sběratelům. Pan Brom, po němž jsem převzal sbírku, mi s tím občas pomáhá, zařazuje mi krabičky do šanonů, baví ho to.
Předchozí dílyVšechny díly seriálu najdete ZDE: |
Sdílí vaši vášeň rodina?
Nedá se říct, že sdílí. Ale maximálně mi to doma tolerují. Mí dva synové k tomu ale nemají takový vztah, bližší je jim fotbal.
Komu svoji sbírku jednou předáte?
Zatím nevím. Třeba to kluky jednou chytne. Já jsem jim to nikdy nevnucoval, protože to by je spíš odradilo. Mě samotného to začalo do hloubky zajímat až po dvacátém roce. Mým klukům je 20 a 16, tak třeba k tomu ještě dospějí.
Zajímá sběratelství obecně i mladé lidi nebo se k němu musí dospět?
Mladí jsou mezi sběrateli minimálně. Sběratelství je na úbytě obecně ve všech oborech. V Česku jsme přitom byli vždycky giganti v jakémkoli sběratelském oboru, ať už to byly obaly od čokolád, sýrů nebo žvýkaček. Ale dnes mají mladí jiné koníčky.
Před dvaceti lety jsem koupil sbírku od jednoho pána z Belgie. Měl sedm synů a ani jeden o sbírání neprojevil zájem. Když mi sbírku prodával, tak už ho samotného tolik nebavila. Soustředil se na chov poštovních holubů a sbíral hodiny.
Sbíráte sám i něco dalšího?
Sbírám tak trochu i nálepky z ovoce a plechovky od nápojů. To ale neberu úplně vážně. Člověk se musí věnovat pořádně jen jedné věci, nelze to tříštit.
Mají čeští sběratelé nějaké srazy?
Ano, jsou pravidelné burzy sběratelů všeobecně. A pak ještě zvlášť burzy pro sběratele každé sekce.
„Sběratelé jsou šťastní lidé,“ zní známý citát Goetheho. Jste šťastný?
Asi ano... Je pravda, že když se můžu ponořit do krabiček, tak zapomenu na všechno. Naplňuje mě to.
