Dokážete otevřít každé dveře?
Samozřejmě, když je dost času a dost destruktivní techniky, tak se dají otevřít, nebo spíše vyříznout, každé dveře. Vyřezával jsme třeba i hodně dobré bezpečnostní dveře - obřízli jsme zeď okolo dveří a vypadla celá futra. To byl ale extrém, snažím se vždy dveře překonat pokud možno bez poškození.
Lidé ČeskaSeriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější. Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur. Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Existují soutěže v otvírání zámků. Měřil jste si někdy čas?
Já se těchto soutěží neúčastním. Ale když si to jen tak zkouším, tak nejrychlejší zámek mám planžetami za sekundu.
Pro koho děláte zabezpečení?
Na ambasádách, ministerstvech, pro velké firmy. Úplně nejraději mám bytové domy, na ty se specializuji. Lidé tam mají hodně specifické požadavky. Když se jim snažím vyhovět, tak se vždycky naučím něco nového. Většinou si vymyslí nějakou specialitku, například aby dveře začaly houkat, když je někdo nezavře. Vždycky je lepší zabezpečit plášť budovy: mříže na okna od sklepů, pořádné dveře do baráku. Když se zloděj dostane do domu, tak těch možností jak se dostat dál už je strašně moc.
Jaké sumy jsou dnes lidé ochotni investovat do zabezpečení svých domovů?
V zásadě se snaží spíše šetřit. Nejčastěji přijde člověk, který potřebuje zabezpečit dům a představuje si, že za fabku dá dvě stovky a bude to dostatečné. To se mu snažím rozmluvit, protože to už dnes nestačí. Zámečníci jsou většinou přivolaní k vykradenému bytu mezi prvními, aby ho zabezpečili. Takže víme přesně, co dnes zloději používají. Lámou vložky, vrtají dveře, navrtávají okna. Snažím se proto vysvětlovat, že není úplně vhodné kupovat to nejlevnější zabezpečení na trhu. Na zámcích je většinou označené, jaká je jejich bezpečnostní třída. Minimum je podle mého názoru třetí bezpečnostní třída, přičemž nejbezpečnější je čtvrtá. Jednotlivé třídy se liší dobou, za kterou je zámek překonatelný destruktivní metodou.
Další věc je, že zámek by se měl kupovat v autorizovaném, nejlépe značkovém, obchodě. Dnes je totiž strašně populární, že u vás někdo zazvoní a nabízí vám za dva tisíce vložku, kterou v krámu koupíte za dvě stovky. Vysvětluje, jak je skvělá a dokonalá. Jenže když vás pak vykradou a pojišťovna zjistí, že máte levnou vložku, tak vám nic nezaplatí. Pokud člověk navíc není pojištěný, tak by měl do zabezpečení investovat ještě víc. Nejde jen o to, aby vás nevykradli, ale také o pocit bezpečí. Pocit, že se vám někdo válel v posteli a prošel vám ledničku, když jste byli na dovolené, není příjemný.
Setkáváte se s tím, že to někdo se zabezpečením spíše přehání?
Hodně často jezdím ke starým paním, které trpí stihomamem, mají pocit, že jim někdo stále krade věci. Když se jich zeptáte, co jim kradou, tak vyjmenovávají knížky, oblečení... Takové babičky si nechají udělat zámek za deset tisíc a za týden přijdou a říkají, že i přes tuto super vložku se jim tam někdo opět dostal, takže žádají ještě dražší nebo dokonce chtějí vyměnit dveře. Snažím se jim to vždycky nějak vysvětlit. Radím třeba, ať si třeba za dveře nasypou mouku, aby ráno viděly, že tam nejsou žádné cizí stopy. Protože jinak to mají stále v hlavě a jsou schopny z důchodu utratit desetitisíce i statisíce. To je typ lidí, kteří si pak kupují zámky od podomních prodejců, a ti z nich vytáhnou spoustu peněz.
Ondřej WeisskopfNarodil se v roce 1988 v Písku. Vystudoval obor dopravních staveb na střední průmyslové škole. Žije v Praze. Mezi jeho zájmy patří bojové sporty, především historický šerm, vaření a jízda na koni. |
Říká se, že bezpečnostní dveře a zámky jdou nejlépe na odbyt během krize. Jak jsme na tom v tomto ohledu nyní?
Během krize se hodně řešily vchodové dveře do panelových domů, protože se zjistilo, že je výhodnější zabezpečit si důkladně vchod, díky čemuž si lidé mohou dovolit levnější dveře do bytů. V té době se zvýšila kriminalita, zloději se snažili různými nástroji zatlačit střelku u zámku. V Praze nejsou dveře, na kterých by nebylo vidět, že se do nich snažil dostat zloděj. V oblasti střelky je vždy vidět vryt od nějakého šroubováku.
Ale nemyslím si, že by s koncem krize zájem o bezpečnostní dveře a zámky poklesl. Krade se poměrně stejně. Myslím tedy, že zámečníci se o práci bát nemusí, krást se bude vždycky. A navíc už jsem se setkal s tím, že lidé chtěli zabezpečit dům jen proto, že se sem „ženou“ imigranti, a že chtějí být v bezpečí. Hrozba terorismu, je další strašák, se kterým se v budoucnu musí počítat.
Stává se často, že se zloději vloupají do bytu, zatímco obyvatelé spí?
Ano, teď je to velmi časté v Praze na Proseku, na Hájích a Jižním Městě. Hodně lidí přijde domů, zabouchne dveře a myslí si, že jsou v bezpečí. Nezamčené dveře ale já otevřu za vteřinu. Vezme se drátek, správně se tam zašmrdlá a člověk je v naprosté tichosti uvnitř. Už se nám stalo, že zákazník potkal zloděje uprostřed noci. Šel se v trenkách napít a na chodbě stál chlap. Naštěstí se lekl a utekl.
Tím, že někde částečně provozujeme i kamerové systémy, tak víme, jací lidé se do domů vloupávají a jak dlouho tam bývají. Většinou to jsou úplně normálně vypadající lidé. V baráku stráví obvykle i celý večer. Zaznamenává se pouze hlavní vchod, případně oblast výtahu, takže nevíme, jak se pohybují a co tam dělají. Myslím ale, že zkrátka zkouší všechny dveře. Někdy zkouší i zazvonit, jestli je někdo doma. Já mám proto na svých dveřích digitální kukátko, které když někdo zazvoní, tak vyfotí prostor přede dveřmi. Už se to vyrábí i ve verzi, kdy to zaznamenává i jen, když se tam někdo hne. Samozřejmě naše legislativa to zakazuje, protože tak monitorujete společný prostor. Myslím, že to je škoda. To by vyřešilo spoustu problémů. Legislativa zámečníkům někdy dělá spíš překážky.
V čem?
S komplikacemi se setkáváme ve větších objektech, které zajišťujeme nejen proti zlodějům, ale také proti vniknutí násilníků. U domů se dělají určité stupně nebezpečí, které můžete aktivovat při určité situaci. Když například v nějaké kritické situaci potřebujete, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř, tak zmáčknete tlačítko a všechny dveře se uzamknou. A právě to nám legislativa vyloženě zakazuje.
Z požárního hlediska totiž není možné dveře zablokovat tak, aby nebylo možné opustit budovu. Když se někdo snaží dostat do baráku násilím, lidé zpanikaří a začnou vybíhat ven. V ten okamžik je složitě vypracovaný systém k ničemu, protože lidé dveře sami otevřou. Myslím, že se bude muset řešit, aby se u budov, kde je zvýšené riziko útoku, udělila výjimka. Myslím, že snadněji to půjde, až opravdu k něčemu dojde. Protože když se nic neděje, tak to nikdo nehasí. Až se něco stane a naše systémy budou fungovat, tak my budeme spokojení. Já zámky žiji a hodně by mi vadilo, kdyby mé zabezpečení někdo překonal.
Fotogalerie |
Převládá u zlodějů čistá práce odborníka, nebo hrubé násilí?
Zloději se dělí na profesionální tipaře a zkoušeče. Ti jsou častější a jdou většinou silou, ne moc chytře. Znají pár fintiček, ale v zásadě je lepší zámek zastaví. Oni se bojí, jsou vystrašení, že každou chvilku někdo vyběhne a zkontroluje je. Takových je nejvíc.
A co ti tipaři?
To jsou naopak jedni z nejprofesionálnějších zlodějů. Jsou to lidé, kteří si vás vytipují a čekají, až pojedete na dovolenou. Mají akci nataženou na dlouho. Když máte rodinný domek, tak nejprve přijdou a vyhodí vám pojistky, aby zjistili, jak jste na tom se zabezpečením. Začne to houkat a oni čekají, co se bude dít - jestli přijede nějaký pracovník centrální ochrany. Pokud nepřijede, tak ví, že je vzduch čistý. Vám sice přijede SMS, že vám houká alarm, ale když jste v zahraničí na dovolené, tak s tím moc nenaděláte. Toto si tedy předem zmapují. A pak přijdou znovu, opět když nejste doma. U rodinných domů většinou vypáčí okna, což je poměrně rychlé a bez hluku. Dům vám potom totálně vybílí. Tento typ zlodějů je známý tím, že v domě opravdu nezůstane ani koberec. Vystěhují vše.
Kde si člověka vytipují?
Zažil jsem, že si člověka vyhlédli v servisu podle auta. Pak mu vypáčili garáž a s auťákem odjeli. Přišlo se na ně, protože to byl poměrně nový, neobvyklý model. Zloději samozřejmě vědí, že když někdo přijede autem za miliony, tak nebydlí někde v garsonce. Tipují si podle různých věcí, třeba mobilu, cenností nebo přes známého. Někdo vás zná, řekne to kamarádům... Proto raději příliš nešířím naše reference, aby toho někdo nevyužil. Mezi klienty máme totiž i velmi bohaté lidi.
Přizpůsobují se zloději novým trendům v zámečníctví stejně rychle, jak je vymýšlíte? Nebo existuje zámek, u kterého mohu věřit, že je bezpečný a bez obav odjet na čtrnáct dní na dovolenou?
Všechno, co se vymyslí, se okamžitě někdo snaží překonat a následně to ukázat na internetu. Šlapou nám na paty. Dneska jsou možnosti zlodějů mnohem větší. Dřív byl na město jeden zloděj, který byl fakt dobrý. Uměl vyvrtat trezor, otevřít ho. Nyní si každý může otevřít YouTube, zadat si název zámku a vyjede mu dvacet videí, jak ho překonat. On si to přede dveřmi pustí a má návod.
Samozřejmě je rozdíl, když zámek v klidu rozeberu doma a natáčím si to, anebo když je to v terénu, člověk leží v chodbě, má lampičku, každou chvilku se můžou otevřít nějaké dveře a někdo mu rozbije pusu. Jsou zámky, které dokážou překonat jen fajnšmekři. Zlodějíčci se tedy stále snaží, ale řekl bych, že nemají šanci dohnat techniku. Výrobci se samozřejmě tlačí stále dopředu. I když to nejlepší se dneska neprodává úplně dobře, protože je to hodně drahé.
Používají se u moderních bezpečnostních dveří ještě vůbec klasické klíče?
Určitě, protože ty elektronické technologie dnes ještě nejsou úplně vychytané. Sice už existuje třeba vložka, která se dá odemykat mobilem, ale stále je to na začátku. U vchodů se snažím, aby lidé opravdu přecházeli na čipy. Protože když ztratíte starý klíč, tak všem třiceti partajím musíte vyměnit klíče, aby se vyměnila vložka. Kdežto když je čipový systém, ztratí se čip, tak se dá okamžitě zablokovat a nahradit novým a ten ztracený čip je nepoužitelný. Zablokuje se ten jeden konkrétní.
Další rozhovory:Lidé Česka Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. Minulý díl: |
Jakým směrem půjde vývoj?
Určitě k bezkontaktnímu odemykání. U těch baráků je to strašně žádané. Už dnes po mě lidé chtějí věci, které jsou teprve testované. Třeba že máte čip v kapse, jdete ke dveřím a ty se samy odemknou.
Co odemykání na otisk prstu?
Super. Ale má to dvě nevýhody: malé děti totiž nemají vyvinuté otisky prstů, takže je nutné tomu dítěti každý rok nahrávat znovu prst. Druhá nevýhoda je, když chcete někomu půjčit klíč. Prst mu nepůjčíte. Nesetkal jsem se zatím s tím, že by to někdo překonal. Na druhou stranu myslím, že ty otisky prstů někde na těch dveřích budou, člověk se většinou někde chytne. Tento typ tedy příliš nenabízím.
Stalo se vám někdy, že vaše zabezpečení nefungovalo?
Máme příhodu, kdy jsme zabezpečili jednu velkou banku. Byly tam hodně drahé zámky kompletně ve všech kancelářích. Zloděj přišel na recepci a řekl recepční, že by si potřeboval půjčit klíče, že by si potřeboval nějaké věci vystěhovat. Půjčil, vystěhoval, poděkoval a odjel. Nejslabší článek je člověk.
Jak to myslíte?
Když vás někdo chce vykrást, tak úplně nejjednodušší způsob je, že na vás zazvoní. Dneska u bytových domů už hodně často odmontováváme domovní telefony, protože lidé někdy odemykají bezmyšlenkovitě každému. Jsou případy, kdy na ně někdo zazvoní ve dvě ráno a oni mu otevřou, aniž by si ho jakkoli prověřili. V tom případě můžete mít zabezpečení za miliony, ale je vám to k ničemu. Nebo někomu půjčí klíče a on si je zkopíruje. Na to, že dům je naše soukromí, tak tam mnohdy pouštíme kohokoli.
Co pošťáci nebo popeláři. Ti musí mít klíče i od velmi dobře zabezpečených domů...
U odemykání na čip si pošťák i popelář většinou nahlásí čas, kdy přichází. Jeho čip je pak omezený časově, takže se tam může dostat například jen v pondělí až pátek od osmi do osmnácti hodin, a nikdy jindy. Od univerzálních klíčů už se dneska upouští, dřív byl jeden univerzální klíč, kterým jste otevřela půlku Prahy. To byla šílenost.
Kolik sám vlastníte klíčů?
Já mám všechno na jeden klíč. Jeden klíč k firmě, k domu atd. Čím víc klíčů, tím je to horší.
Radost, strach a životodpovídají všichni hosté seriálu Co vám dělá v životě radost? Z čeho máte největší strach? Jak se vám v Česku žije? |
Netrpí zámečník určitým stihomamem, když stále přemýšlí jen o zlodějích, kteří se snaží dostat do bytů?
Jsem v klidu, mám samozřejmě dobré dveře. Spíš se bojím, že praskne trubka a vytopím se, než že mě vykradou. Ale určitou profesionální deformaci mám. Když přijedu do hotelu a vidím, že tam jsou křivě dveře, tak je vysadím, srovnám a nasadím zpátky. Ale myslím, že každý, kdo dělá nějaké řemeslo, tím žije všude. Nemůže se dívat na křivé zámky, prostě to srovná, jinak by neusnul. Kdyby někdo překonal moje zabezpečení, tak by mě z profesionálního hlediska velmi zajímalo, jak by to udělal. Takže by to pro mě byla možná spíš zajímavá zkušenost než katastrofa. Stát se může cokoli.
Jak jste se k zámečnictví dostal?
Dělám v rodinné firmě a zámečnictví se věnuji celý život. Už v mládí jsem se strýcem dělal dveře, zajímal jsem se o zámky. Vystudoval jsem ale něco úplně jiného - dopravní stavby. To jsem dělat nechtěl, moc mě to nebavilo. Automaticky jsem se tak dostal k zámečnictví.
Takže se u vás toto řemeslo dědí z generace na generaci.
Ano, zámečník by můj strýc, kterému s dveřmi tenkrát pomáhal dědeček, a teď já. Děti zatím nemám, ale uvidíme, jak to bude pokračovat dál.
Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory |
