ASFALTÉR: Lepenice jsou na nic. Vaříme podle receptu, který dostaneme

Na mohutném stroji zvaném finišer jezdí po Česku už přes dvě desetiletí. Asfaltér Josef Horák přirovnává svou práci k hornictví. Když pokládá vozovku nových či opravovaných silnic, musí jet v horku a prachu pokud možno bez přestávky. „Když se to začne vlnit, znamená to, že je chyba už někde v podloží,“ vysvětluje v rozhovoru pro seriál Lidé Česka.

Během focení jsme vás zastihli na dálnici D8 při jedné z posledních letošních asfaltérských prací. Jaké jsou vlastně podmínky, při kterých se dá ještě pokládat?
Průměr denních teplot by měl být minimálně pět stupňů. Záleží hlavně na tom, jaký je podklad, každý má jinou teplotu, jiné podmínky. Hlavní práce končí většinou v listopadu a začínáme obvykle v březnu, podle konkrétního počasí.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: [e-mail]

Jak dlouho pracujete jako asfaltér a jak jste se k té práci dostal?
Před revolucí jsem pracoval jako řidič z povolání, poté jsem nastoupil ke stavební firmě. U té současné jsem už osmnáct let a celou dobu jezdím finišerem.

Často jste mimo domov, pracujete po celé zemi. Jak takovou téměř kočovnou práci snášíte?
To záleží vždycky na rodině. Pokud ta to zvládá, tak to není problém. Pokud by se jí to nelíbilo, tak bych to dělat nemohl. Třeba na Ostravsku jsme dělali dohromady tři roky, ale v turnusech se střídáme - většinou vyrážíme na 10 dní a pak jedeme zpátky domů. Bývali jsme stálá parta, ale teď je nás méně, tak se více střídáme.

Záleží vám na tom, jaký finišer řídíte, máte svůj oblíbený?
Od začátku jezdím na značce Vögele, takže je to ovládání na všech typech obdobné. Jsou podle mě méně poruchově a rozdíl mezi jednotlivými stroji je jenom ve věku. Kdybych přesedl na Volvo, bylo by to úplně jinak a musel bych si na něj zvyknout.

Jak se dá naučit ovládat takový komplikovaný stroj? Jak dlouho to trvá?
Záleží na každém, jak je kdo šikovný. Buď se to naučí brzo, nebo se to nenaučí vůbec. Jde hlavně o odhad šířky toho stroje, nastavení a podobně.

Kontrolujete i materiál, který pokládáte?
Ne, to dělá mistr, který je na místě. Ten hlídá teplotu. Já ho můžu upozornit, že se mi ta asfaltová směs nelíbí. Může mít jinou barvu. Pokud by se tak stalo, v ten moment se musí stroj zastavit, vysypat materiál a pak se teprve pokračuje dál.

Používáte i recyklovaný materiál, který se ze staré vozovky frézuje?
To se přimíchává na obalovně, finišer sám si materiál umíchat neumí. My na závodě ani frézu nemáme. Když děláme opravy, tak přijíždějí kolegové z jiného týmu.

Na čem vlastně pracujete v zimě, když se asfaltovat nedá?
Dělám opravy toho finišeru. Rozebíráme žehličku, vyčistíme ji a nastavujeme přední tempry. Když jsou ojeté podlahové plechy nebo topná tělesa, musíme je vyměnit.

Co znamená žehlička?
To je zadní část stroje, co pokládá balenou asfaltovou směs. Asfalt prochází finišerem a šneky ho roznášejí do strany. Žehlička pak vlastně plave na té směsi, která ji nadnáší. Já nastavím tu žehličku pod nějakým úhlem, podle praxe už vím, že na stupnici nastavím dejme tomu 10 a pokládám vrstvu 7 centimetrů. Nastavím to, srovnám podle lanka nivelace a mám rovinu. Pak už jen jedu v té nivelitě, kterou potřebuju.

Co se stane, když je v cestě například kanál, nebo je potřeba uhnout stranou či některé místo vynechat?
Když se jede dálnice, tak to řešit nemusíme, protože tam žádné kanály nejsou - vše je bokem. Koneckonců kdyby tam byly, dost špatně by se řidičům jezdilo. A když pokládáme ve městě, tak použijeme jiný, menší finišer, který má žehličku, kterou můžeme roztáhnout nebo zatáhnout. I velká žehlička však může na každé straně 75 centimetrů ubrat či přidat. Lištu máme 14,5 metru, ale tři čtvrtě metru s ní můžu na obě strany pohybovat.

Josef Horák

Je ženatý, má dceru, bydlí v Praze.

Pracoval jako řidič z povolání, poté nastoupil jako řidič asfaltovacího finišeru u stavební firmy.

Od roku 1997 dělá stejnou práci ve společnosti Eurovia (dříve Stavby silnic a železnic).

U normální roztahovací lišty mám základ 2,5 metru a na každou stranu můžu 125 cm roztáhnout podle potřeby. Když je tam tedy ten kanál, tak jedu tak, abych zatáhl jednu stranu a minul ho. Když už to jinak nejde a kanál je uprostřed, tak se musí vysadit a upravit to ručně. Když se jede poslední obrusná vrstva, tak už se kanál přejíždí. Nastříká se nebo překryje, aby se na něj asfalt nenalepil. Pak se to přejede a uválcuje do roviny.

Právě na kanály si řidiči pravděpodobně nejvíce stěžují. Málokdy jsou totiž v úplné rovině, vždycky je tam nějaký hup, který potrápí tlumiče...
To záleží, jak jsou ty kanály usazené. Kanál se totiž může propadat dovnitř. Je tvořen věnečky, které nejsou úplně ve všech velikostech. A tak se stane, že tam chybí třeba dva centimetry, které se musí dorovnat. Tak se to různě vypodloží. Záleží na tom, co se pod to dá. A pokud se to udělá špatně, tak to náklaďáky za chvilku vymlátí.

Řidiči často říkají, že například oproti Polsku jsou naše silnice zlaté, oproti Německu je to naopak pravěk. Čím to podle vás je? Špatný materiál, technika, nižší investice, špatná údržba?
Stroje mají stejné jako my, takže nevím. Když se to začne vlnit, tak to znamená, že je chyba už někde v podloží. Špatně udělaný spodek, jinak by se silnice nevlnila. Asfaltový koberec je totiž jen finální vrstva - ta to nerovná. Ta srovná některé nerovnosti na tom podkladu, když se to ale propadne, tak asfalt nedrží - ten nemá uvnitř žádnou konstrukci, prohne se a zkopíruje to, co je pod ním. Když je tam špatné podloží, tak se vytvoří právě ty vlny, na které si řidiči stěžují. V podstatě to funguje jako lidská kůže.

Když jedete autem po Česku, sledujete, kde je práce udělaná dobře a kde se naopak kolegové moc nevyznamenali?
Určitě, to je taková profesní deformace, to děláme každý. Člověk si všimne - tady se jim třeba nepovedla spára...

Co to znamená?
To je problém: když se skončí a nasazuje se, tak vznikne pracovní spára. A ta se nemusí povést - to pak když jedete autem také drncne. Na to je už potřeba mít asfaltérské zkušenosti, aby to člověk zvládnul.

Jak tedy spárování funguje?
Ukončí se, zařízne se vrstva a odbourá se. Zůstane tam ostrá hrana a začíná se svrchu, aby to bylo do hrany a mělo se to o co opřít. Pak se to ofrézuje a dělá se zálivka, aby mezi ty dvě vrstvy nešla voda a netrhalo se to.

Voda je asi v asfaltérství velký problém...
Záleží, jak je to připraveno od projektanta, jestli tam třeba naplánuje zálivku. Běžně se třeba spára jen natře emulzí. Ale pokud se udělá zálivka gumoasfaltem, tak je to pro silnici nejlepší, protože se uzavře. Ale zase to stojí o něco víc.

A co je častější, spíše se šetří?
Malé ulice se dělají na zálivku, dálnice se automaticky dělají jen na spáru.

Dá se asfaltovat i v noci?
V noci to vždycky vypadá špatně, protože se to dobře neosvítí. Ale přitom je na to potřeba vidět. Takové ty řeči, že bychom měli pracovat v noci... Lidé to vídají v Německu, jenže oni tam okolo toho mají řadu lamp, které v podstatě vytvoří denní světlo. Já jsem to tam taky viděl: asfaltovali úsek 500 metrů, lampy měli po 20 až 50 metrech, jedna je vyjde na 80 tisíc. Kdyby si je měli na to koupit, tak je jen to vyjde na peníze, za které my ten asfalt kompletně přes den položíme.

Bavili jsme se o zimě, je však pro asfalt problém i horko, hůře tuhne?
Asfalt vždycky ztuhne. Musí, protože jinak by se na slunci roztékal.

Na vesnických silnicích se to právě dříve stávalo. To bylo asfaltem?
Dříve se používal přírodní asfalt, dnes chemický, který má jinou specifikaci.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE.

Minulý díl:
PORNOHEREC: Natáčení je horší než fitko. Vyhovují mi peníze a volnost

A co déšť?
V dešti nepracujeme.

Asfaltujete už více než 20 let. Jak se za tu dobu změnila technika? Je to velký krok dopředu?
Se stroji určitě, dnes má všechno počítače. Když jsem začínal, bylo vše manuální, jen s jednoduchou nivelací. Dneska má finišer obrazovky, vidím vše, co stroj dělá. Počet lidí u obsluhy se však nezměnil - řidič je jeden a má dva pomocníky - lištaře.

A co dělají oni?
Jdou po silnici a ovládají lištu, tím vlastně hlídají výšku vozovky. Já vidím na stupnici, že se stroj pohybuje, ale nevidím tu vrstvu. Finišer by ale měl být neustále v pohybu, nemůžu zastavovat a chodit si to změřit. Čím víc zastávek, tím je to totiž horší.

Jak se řeší dodávání materiálu, když nezastavujete?
Já mám v násypce 10 tun a auta by měla stačit nacouvávat a doplňovat to. Na dálnici stačí jedna várka tak na pět metrů. Snažíme se tak bez přestávky udělat celý úsek, třeba i kilometrový. Jedeme rychlostí okolo 2,5 metru za minutu.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté seriálu

Co vám dělá v životě radost?
Mám věk, takže té zábavy už moc není. Dříve jsem sportoval, hrál jsem fotbal. Radost mi dělá samozřejmě rodina.

Z čeho máte strach?
Má strach o dceru, aby se jí dařilo. A pak také o zdraví, z mé strany rodiny jsem už zůstal sám, všichni jsou po smrti.

Jak se vám v Česku žije?
Neměnil bych. Měl jsem možnost dělat na brigádách v cizině a ono je to všude stejné.

Kolik vrstev na dálnici pokládáte?
Tři až čtyři, to záleží na projektu. Poslední obrusná vrstva je nejtenčí a válce ji po uložení drtí kvůli hrubosti - pomáhá to lepšímu brzdění aut.

Poslední dobou se hodně mluví o „tichém asfaltu“, co to vlastně je?
Je víc uzavřený, hladší, nedrtí se. Funguje jako tleskání rukou, když roztáhnete prsty, zvuk je tišší. Jsou tam vzduchové bubliny, nižší zrnitost. Hluk sníží až o šest decibelů. Je to druh směsi, existují totiž desítky receptur, jak se dá asfalt v obalovně připravit.

Silnice se často opravují jen zalitím děr, pokud se to špatně udělá, vypadá silnice po zimě jak před opravou. Má smysl látat díky a nedělat kompletní povrch?
Kde je malý provoz, tam to smysl má. Já tomu ale říkám lepenice - když se to opraví, stejně to pak vypadne o kousek vedle. Kde je aut více, tam je vždycky lepší celá vrstva. Je to pokaždé na investorovi, my dostaneme jen recept a podle toho vaříme.

Co je pro řidiče finišeru nejtěžší?
Za ta léta se mi nezdá těžké nic. Když člověk začíná, tak nestíhá ovládat všechny ty prvky. Dneska si už jenom programuju snímače - je to mnohem příjemnější.

Pracujete ve výparech z asfaltu, to asi nebude pro vaše plíce to nejlepší. Berete svou práci jako rizikovou?
Určitě, je to riziková práce. Stejně riziková, jako třeba hornictví. Horníci si stěžují, že tam mají teplo a prach - to samé tam máme taky. Na všechno se však dá zvyknout.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory