"Zemřel v sobotu v jedenáct hodin večer. Velmi nečekaně. Ještě 8. května jsme spolu byli v hrabyňském památníku," sdělila manželka Zdeňka Škarvady Ivana.
Škarvada za první republiky vystudoval prostějovské vojenské letecké učiliště, přísahu jako pilot složil v roce 1937. Hned po okupaci překročil československé hranice a odešel do Polska. Potom přes Sovětský svaz do Velké Británie, kde byl přidělen k 310. stíhací peruti.
Vzpomínky pilota RAFPoslechněte si vyprávění Zdeňka Škarvady na webu Paměť národa |
Okusil ale také krutou realitu německých zajateckých táborů. V únoru 1942 po selhání letounu nad kanálem La Manche padl do německého zajetí. "Padák jsem před dopadem neuvolnil, jak praví instrukce, a zlý vítr mě proto náležitě protáhl vlnami. Pak následoval zápas s člunem. Honem uvolnit z pouzdra, přivázat a nafoukat," vzpomínal později na svůj pád do ledové vody.
Po válce ho degradovali, pracoval v dolech
Člun se nenafoukl. Zdeněk Škarvada ztratil vědomí, jeho hodinky se 4. února 1942 zastavily na 12.42 greenwichského času. Ve vodě jej pak zahlédla hlídka německé válečné lodi. Následovala anabáze po evropských táborech zakončená pochodem smrti dlouhým tisíc kilometrů. Na samém jeho konci zajatce osvobodili Američané.
Po roce 1950 byl Škarvada přeřazen do zálohy a degradován. Pracoval ve stavebnictví a dolech. V roce 2000 jej prezident Václav Havel jmenoval brigádním generálem.
"Zdeněk Škarvada byl jedním z posledních žijících válečných letců. Široko daleko už nebyl žádný jiný," komentovala vedoucí Památníku II. světové války v Hrabyni Jana Horáková.
