Nejstaršímu z nich, Imrichu Gablechovi, bylo loni v listopadu 97 let. Nejmladšímu, Milanu Kulíkovi, loni v prosinci 86.
Generace mužů a žen, kteří prošli výcvikem slavného britského Královského letectva, odchází. Dohromady jich bylo zhruba 2 400, letců i pozemního personálu. Sloužili hlavně u tří stíhacích (310., 312. a 313.) a jedné bombardovací (311.) peruti. A 531 jich v bojích s piloty Luftwaffe, německým námořnictvem či protivzdušnou obranou v okupované Evropě padlo.
Miroslav Štandera a Emil Boček jsou dva poslední žijící stíhači, kteří se během války v barvách RAF zapojili do ostré akce. Létali mimo jiné i na letounech Spitfire.
Jaroslav Hofrichter byl střelcem u 311. bombardovací perutě, Pavel Vranský se v posádce čtyřmotorového liberatoru účastnil lovu německých ponorek.
"Prováděli jsme i šestnáctihodinové lety. Většinou jsme celou tu dobu jen koukali do vody bez žádného většího úspěchu, celkem jsem spočítal, že jsem ve vzduchu strávil 935 hodin a tři minuty. Dohromady je to asi 39 dní strávených ve vzduchu," vzpomíná Vranský. Hofrichter nalétal asi 680 hodin.
Další čtyři žijící veteráni - Alois Dubec, Imrich Gablech, Zdeněk Neruda či Milan Kulík - se do ostrého nasazení v barvách RAF nedostali.
Přihlásili se i s vědomím, že jim hrozí krutá smrt
To samozřejmě jejich odkaz neumenšuje. Stejně jako ostatní se přihlásili, chtěli létat a počítali s tím, že mohou padnout. Nebo být zajati, což bylo pro občany okupované vlasti ještě horší, pokud nacisté zjistili jejich totožnost; hleděli na ně jako na uprchlé zrádce. Dubec a Neruda navíc v protektorátu sloužili v řadách vládního vojska, z něhož utekli po přesunu na italskou frontu.
Paměť národaČlánek vznikl za přispění portálu Paměť národa, který provozuje společnost Post Bellum. Ta od roku 2001 sbírá vzpomínky pamětníků. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. |
Smrt v pankrácké věznici hrozila například dnes již nežijícímu generálu Aloisi Šiškovi, kterého po šestidenním pobytu v gumovém člunu v Severním moři zajali Němci. Převezli ho do Prahy a odsoudili. Jenže proti praxi, kdy Němci upírali českým letcům statut válečných zajatců, zasáhl britský premiér Winston Churchill.
"Řekl, že za každého popraveného Čecha v britské uniformě popraví dva Němce s hodností o stupeň vyšší. Třeba za seržanta dva feldvébly. Bylo to začátkem roku 1941, kdy byly zajaty první dvě posádky a přes Švýcarsko se to dozvěděli v Británii. Pak to Němci zkusili ještě ve čtyřiačtyřicátém, když kontrolu nad zajateckými tábory získalo gestapo a opět se jednalo. Němci nakonec řekli, že vypořádání s Čechy odkládají na vítězný konec války," popsal pro iDNES.cz historik Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
Naváděl na zem letoun za letounem, když jim docházelo palivo
Leteckou kariéru dnes 97letého Imricha Gablecha zase zmařily následky pobytu v sovětském gulagu. Muž s podlomeným zdravím při výcviku ve stíhačce omdlel a probral se hlavou vzhůru dvacet metrů nad zemí. Sloužil pak jako letecký dispečer, jednou dokázal na letišti v Manstonu během hodiny dostat na zem sto spojeneckých bombardérů, kterým docházelo palivo (jeho příběh najdete zde).
Deset posledních veteránů v ČeskuPodle ministerstva obrany v Česku žije posledních devět mužů a jedna žena, kteří prošli RAF (britským Královským letectvem). Jsou to Miroslav Štandera, Emil Boček, Jaroslav Hofrichter, Pavel Vranský, Alois Dubec, Imrich Gablech, Zdeněk Neruda, Milan Kulík, Ludvík Škultéty a Margita Rytířová. V Británii podle dostupných informací žijí Miroslav Liškutín, Zbyšek Nečas a Arnošt Polák. A také Ivan Schwarz, označovaný slovenskými médii za posledního žijícího Slováka z RAF. |
U pozemního personálu pak podle dat ministerstva obrany působili ještě dva čeští občané: Ludvík Škultéty z Prachaticka a Margita Schneiderová (dnes Rytířová). Tu po obsazení republiky nacisty rodiče v květnu 1939 poslali "Wintonovým vlakem" do Anglie, čímž jí vzhledem k židovskému původu téměř jistě zachránili život. I když na seznamu Wintonových dětí její jméno nebylo.
Margita se naučila údržbě a opravám elektroinstalace u bombardérů a sloužila u Ženských pomocných leteckých sborů (WAAF). K RAF jako takové ji však navzdory četným žádostem, aby mohla dávat do pořádku stroje českých letců, převeleli až po konci války. Dnes je jedinou v Česku žijící ženou, která sloužila v Královském letectvu.
Žijí nějací veteráni v cizině? "Dříve k nám asi čtyři jezdívali, ale teď už se nějakou dobu neozvali, samozřejmě jsou vysokého věku... Pokud nám to neoznámí například někdo z rodiny, tak se o jejich úmrtí ani nedozvíme," říká Jana Zechmeisterová z ministerstva obrany.
Přesto v Británii - alespoň podle půl roku starých informací - žijí Miroslav Liškutín (stíhač 312. perutě) a noční stíhač Zbyšek Nečas (68. peruť). A také Arnošt Polák(311. bombardovací peruť), kterému ministr obrany před několika dny udělil vyznamenání Zlaté lípy. Ke stejné peruti patřil i Ivan Schwarz, pokládaný za posledního žijícího slovenského příslušníka RAF.
Historik Rajlich: Pozornost věnovaná letcům RAF je přiměřená
Historik Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu připomíná, že se pozornost k západním letcům obrátila až po Listopadu; také na úkor vojáků bojujících na východě.
"Je to zákon akce a reakce. Dříve se mluvilo o východní armádě, což bylo politicky zaměřené, lidé z toho byli trochu otrávení. Pozornost věnovaná letcům RAF byla od 90. roku sice přiměřená, vyšla řada publikací, ale mrzelo mě, že ve stínu zůstávaly další složky, upozaděná byla třeba východní fronta. Myslím však, že v posledních letech se to vychýlené kyvadlo vrací do rovnováhy a mluví se s respektem o západních i východních vojácích," řekl Rajlich iDNES.cz.
